Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Plzeň si už v prvním poločase utkání proti Zlínu vytvořila gólových šancí na tři zápasy. „Kdybychom už po první půli vedli 3:0, tak nemohl nikdo říct ani popel. V kabině jsme i to vyříkali a do druhého poločasu šli s cílem dát co nejdříve gól. Když šel hned v prvních vteřinách Adam Varadi sám na branku a dal to těsně vedle, tak mi zatrnulo. Potom ale naštěstí přišly naše dva rohy a za chvíli bylo po zápase,“ míní Pavel Horváth.

Pět minut po přestávce právě on posadil míč po rohovém kopu přesně na hlavu obránce Ševinského a ten poslal míč za záda brankáře Kořínka. A za dvě minuty trefil plzeňský kapitán přímo z rohového kopu tyč a od ní se balon odrazil do sítě.

„Na začátku druhého poločasu foukal silný vítr a to mě pomohlo, balon se zatočil, centr byl vždycky takový rohlík. Navíc gólman Zlína byl zraněný a balony se mu těžko chytaly,“ viděl rozhodující okamžiky zápasu režisér Viktorie.

„Po třetím gólu Zlín rezignoval a bylo to už jen o tom, kolik gólů do konce utkání ještě vstřelíme,“ konstatuje zkušený středopolař.

Tři poslední vydařené zápasy změnily pozitivně i náladu v kabině Viktorie. „Už vysoké vítězství v Ostravě nám moc pomohlo. Stejně jako zápas v poháru v Praze, kde jsme byli i lepším mužstvem než Sparta. A teď pět gólů Zlínu, to je takové vyvrcholení. To se na sebevědomí mužstva zákonitě projeví,“ uvedl kapitán Viktorie.

Druhý svátek o velikonocích si Pavel Horváth užil s rodinou. „Samozřejmě doma holky vyšupu. Máma a Adrianka dostanou pár přes záda,“ mrkl spiklenecky na vedle sedící šestiletou dceru Adrianu, která přišla na tiskovou konferenci po nedělním zápase se Zlínem se svým otcem. „A snad dostanu nějaká ta vajíčka. Máš už nějaká připravená?“ zeptal se před novináři otec dcery. „To víš, že jo, tati,“ dostalo se mu pohotové odpovědi.