„Celý život jsem hrál v poli, ale vždy mě bavilo i chytat. V loňské sezoně jsem rozhodl, že to zkusím i v soutěži. Baví mě to. Samozřejmě jsou povedenější i horší zápasy. Někdy dostanu hodně branek, jako třeba v Klatovech. V posledním zápase s Chanovicemi se mi to ale povedlo zavřít," potěšilo Josefa Parláska.
Ten chytá za A tým Starého Plzence, který působí v B třídě. Na své obvyklé pozici uprostřed hřiště pak hraje za rezervní tým.
„Když byla dřív možnost, tak jsem na turnajích a sranda zápasech do brány lezl. Nebylo to tak úplně z voleje, ale brankářský trénink jsem nikdy neměl. Jednou tedy na mě Petr Bolek na soustředění kopnul pár míčů, ale jinak jsem úplný samouk. Obrovská výhodou je každopádně hra nohou, o kterou se můžu opřít. Samozřejmě nějaké vykrývání úhlů, nebo když je tvrdá střela k tyči, tak tam úplně kvůli svému věku a brankářským návykům nedoskočím," popisuje bývalý hráč Viktorie Plzeň, proč než je míč a hřiště celoživotní drogou.
play_fill
„Fotbal je můj život. Je mi 40 let a z toho 34 jsem ve fotbale. Je to obrovská vášeň. Když netrénuju fotbal, hraju fotbal, když ani to, tak pak koukám v televizi na nějaký zápas. Bohužel to tak je. I když možná bohudík. Záleží, z jakého pohledu se na to člověk kouká," říká s úsměvem Josef Parlásek, který nastupuje i za starou gardu.
Zároveň si v zimě odskočí zahrát hokej. „Chodím hrát za starou gardu Rapidu, za gardu Viktorky. K tomu v zimě hraju Hobby ligu neregistrovaných hráčů a ještě v týdnu si pak s trenéry jdeme zahrát. Dokud zdraví slouží, přece jenom těžko říct, kolik ještě let budu moci hrát, tak když je možnost, jdu. Je fajn jít si zahrát, zapotit se," dodává Parlásek.
