Osobnost Deníku
Přečíst článek >

To, že se Pavel Vrba a Pavel Horváth v životě potkali právě v Plzni a mohli společně pět a půl roku pracovat a našli společnou řeč, bylo pro Viktorii velké štěstí. Oba mají velkou zásluhu na tom, že se z provinčního týmu stalo špičkové české mužstvo, které si udělalo jméno i v Evropě.

„Byl pro mne velmi důležitý hráč. Jsem rád, že jsem ho potkal a mohl s ním pět a půl roku pracovat. V Plzni to byly krásné roky," říká Pavel Vrba.

Jak velkou výhodou pro vás na začátku vašeho angažmá v Plzni bylo mít Pavla na své straně?
Velice důležité. Pavel je přirozený vůdce, respektovaný kabinou, v mužstvu měl už tehdy svoje postavení. O to pak to bylo pro mne jednodušší. Když jsem se domluvil s Pavlem, bylo všechno snazší.

Jak jste si strategicky tak důležitého hráče získal?
To se musíte zeptat spíše jeho (směje se). Snažil jsem se k němu chovat vždycky férově. Když udělal průšvih, tak to ode mne schytal, když bylo vše v pořádku, tak i on cítil, že má u mne velice slušné postavení. Oba jsme cítili, že k sobě chováme vzájemný respekt.

Zažili jste spolu vzestup Viktorie a spoustu nezapomenutelných zápasů, které vešly do historie klubu i celého českého fotbalu.Na které z nich vzpomínáte nejraději?
Je těžké hovořit o konkrétních zápasech, já osobně rád vzpomínám na mistrovské tituly a pak na dvojnásobnou účast v základní skupině Ligy mistrů a účinkování ve skupině Evropské ligy. Vzhledem k tomu, že těch příjemných utkání bylo tolik, nebylo by fér vyzdvihovat jeden či dva.

Čeho si na Pavlovi Horváthovi nejvíce ceníte?
Je pravda, že s Pavlem to někdy bylo komplikovanější, i když dnes už na to vzpomínám s úsměvem. Pro mne ale bylo moc důležité, že jsem potkal člověka, který dělal pro fotbal maximum, a když byl na hřišti, byl pro něj fotbal všechno. Ano, někdy jsme měli spolu trochu složitější jednání, ale to se nedá vůbec srovnat s tím, co on všechno pro fotbal a pro mužstvo udělal, jak na hřišti, tak v kabině. Potkat Pavla, bylo pro mě úžasné.

Je to jeden z hráčů, kteří fotbal doslova milují?
Ano. Přiznám se, že si moc nedovedu představit, až Pavel jako hráč definitivně skončí. Fotbal je to, co ke svému životu nutně potřebuje. Přeji mu, aby ve fotbale zůstal, a věřím, že ten prostor dostane.

Čím si vysvětlujete, že se ve vrcholovém fotbale udržel tak dlouho?
Jeho velkou výhodou je, že nikdy nebyl vážně zraněný, spousta jeho vrstevníků skončila mnohem dříve právě kvůli zdravotním problémům. A pak je tu to, co už jsme zmínili, on tak dlouho vydržel na vrcholu proto, že fotbal miluje.

Co byste mu u příležitosti jeho čtyřicátých narozenin popřál?
Přeji mu všechno nejlepší a hlavně to, aby u fotbalu vydržel dalších čtyřicet let. A budu moc rád, když ho budu i nadále potkávat na hřišti, i když třeba v jiné roli.