Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Nejspíš je to rarita české ligy. Ve Viktorii Plzeň se ve třinácti zápaech na jaře v nejvyšší soutěži střídali o kapitánskou pásku tři fotbalisté – David Limberský, Martin Müller a Václav Procházka.

A důvod? Zranění. David Limberský, který funkci kapitána zastával od začátku sezony, se v nastaveném čase utkání doma proti Ostravě zranil. Musel na operaci kolena a do konce sezony se už v sestavě neobjevil.

Kapitánskou pásku po něm převzal nejzkušenější hráč Viktorie Martin Müller. Ani jemu však na ruce páska dlouho nevydržela. Rovněž se zranil při pohárovém duelu doma proti Jablonci a ani on si už do konce jara nezahrál.

Třetím v řadě byl Václav Procházka. Ten už se zranění vyhnul a s páskou na ruce dovedl tým v úspěšné sezoně na šesté místo.

Ke kapitánské pásce přišel zajímavým způsobem. „Petr Šíma střídal zraněného Martina Müllera, který mu u lajny pásku předal. Petr se rozběhl k prvnímu hráči, kterého uviděl a hodil po něm pásku. A tím hráčem jsem byl já,“ vzpomíná Václav Procházka s úsměvem na situaci, při které pásku vyfasoval. A už mu zůstala. Trenér Levý rozhodl, že kapitánem až do konce sezony budu já,“ říká vytáhlý zadák.

Funkce kapitána si váží. „Je to čest pro každého hráče,“ míní. Z odpovědnosti, plynoucí z této role ale nervózní nebyl. „Měl jsem naopak jednu výhodu – rozhodčí vám nedává žluté karty za to, že s ním mluvíte,“ dodává Procházka.

David Limberský sledoval závěr sezony v roli diváka. Moc mě mrzí, že jsem konec nazažil na hřišti, ale nedalo se nic dělat. Nemělo cenu riskovat případné obnovení zranění. Navíc mně hrozila osmá žlutá karta a ta by znamenala dva zápasy stop případně i v příští sezoně,“ vysvětluje Limberský, proč oželel rozlučku se sezonou na trávníku.

Až do zranění nastupoval David Limberský na pro něj nezvyklém postu pravého obránce. „Na kraji obrany jsme si rychle zvykl. Rád útočím a to jsem v obraně mohl lépe než v záloze. Přebral jsem balon čelem k bráně soupeře a mohl jsem vyjet dopředu. V záloze přebíráte míč většinou zády k brance protivníka a ještě máte za sebou soupeře,“ vysvětluje Limberský.

Kraj obrany mu svědčil, na jaře vstřelil dva důležité góly. A jeden hezčí než druhý. V Teplicích se trefil zdálky do šibenice a doma proti Zlínu překonal gólmana levačkou z hranice šestnáctky.

Za sebou má nejlepší sezonu v kariéře. „Především je to zásluha obou trenérů, Bílka i Levého. Odchod trenéra Bílka jsem obrečel, ale rychle jsme se všichni sžili i s trenérem Levým.

Oba mají lidský přístup k hráčům, jsou komunikativní, a to je pro mužstvo moc důležité,“ míní. „Oba patří k nejlepším trenérům, kteří mě kdy vedli,“ říká na adresu obou koučů David Limberský.