Bývalý reprezentant je i v čtyřiašedesáti letech pružný a ohebný jak vrbový proutek. Když uniká po křídle a nechává za sebou o generaci či dvě mladšího soupeře, nevěříte svým očím.

Své umění předvedl mistr Evropy z Bělehradu z roku 1976 i na začátku minulého víkendu v Plzni na Stadionu Josefa Žaloudka ve Skvrňanech při oslavách šedesátin známého fotbalového odborníkaa školitele trenérské profilicence Jaromíra Votíka.

Veselý nastoupil v reprezentačním dresu týmu internacionálů po boku Petra Rady, Vítězslava Lavičky, Jaroslava Šilhavého, Jana Bergra či Jiřího Sloupa. A patřil k nejlepším. Svým výkonem přispěl k výhře svého týmu 4:1 nad starou gardou Dynama ZČE Plzeň.

Skvělou formu, kterou si udržel i po šedesátce, přičítá Veselý dvěma skutečnostem. „Jednak v tom určitě hrají velkou roli geny a potom to bude i životosprávou. Nikdy jsem nekouřil, skoro vůbec nepiji alkohol. Když si dám někdy po jídle výjimečně malé pivo, to už musí být,“ vypráví věčný mladík, který na těle nemá snad gram tuku. „Je pravda, že si držím svou váhu už čtyřicet let,“ přitakává.

Spát chodí už v půl deváté večer. „Jsem tak zvyklý. Kouknu se na televizní noviny a hajdy na kutě. Vstávám tak v šest, v půl sedmé. A jsem krásně vyspalý a čilý,“ usmívá se legenda Slavie.

Jako penzista by si mohl přispat, ale po šesté mu to prý bohatěstačí. V živé paměti má totiž vzpomínky, kdy musel z postel už ve tři ráno. „Ještě nedávno jsemtotiž po Praze rozvážel chlebíčky. Vstávat ve tři ránobylo ale drastické. Muset se probouzet v nejlepším spánku, na to si nezvyknete,“ říká ikona pražské Slavie.

Fotbal ho neomrzel ani v důchodovém věku. „Naopak, baví mě čím dál více. Někdo je rozmrzelý, otrávený, všechno ho bolí, ale já se nemůžu dočkat jara, až uvidím zase zelený fotbalový trávníček,“ zasní se na okamžik.

Ještě před dvěma lety hrával I. B třídu v jednom týmu nedaleko Prahy, za Jíloviště. „Jenže jsem toho musel nechat. V sezoně totiž nastupuji do třech zápasů do týdne.Hraji ještě za internacionály a za Amforu, a to by toho bylo už moc,“ míní.

Zimu rád nemá. „Zápasů je v zimě máloa to potom rychle odchází fyzička. Jezdím proto na chatu za Prahu a běhám v lese. To mně dělá dobře,“ vyznává se.

O víkendu nechybí na jediném zápase své Slavie, která mu dělá v letošní sezoně svými výkony velkou radost.

„Jednak mě těší její výsledky, ale také skutečnost, že v Edenu vyrůstá krásný stadion.Je to ohromná stavba. Myslím si, že to má i velký vliv na současnou formu mužstva. Také očekávám, že až se klub přestěhuje na nový stadion, vzrostou návštěvy,“ doufá.

Když mu bylo deset let, otvíral v roce 1953 jako žáček stadion v Edenu. „Vidíte, a teď budu otevírat i ten nový. Už jsem pomalu nevěřil, že se toho dočkám. A už si plánuji, že si na něm i zakopu,“ dodává.