Osobnost Deníku
Přečíst článek >

A hvězda českého Beckenbauera, jak se Plassovi také přezdívalo, stoupala vzhůru.

Mezi nejlepšími fotbalisty Československa skončil čtvrtý. Příznivci řešili otázku, kam nadaný hráč z Plzně zamíří. Jestli do Sparty, Slavie nebo do bratislavského Slovanu.

Trio elitních klubů také o Plasse usilovalo, ale vždy marně.

„V Plzni je mi dobře, a pokud se nedohodnou kluby, budu tu hrát dál,“ říkal obletovaný špílmachr.

A hrál skvěle.

Za národní mužstvo nastoupil Plass oficiálně v jedenácti zápasech, další starty si připsal za dorost Československa i olympioniky.

Na hřišti nechával duši.

Vymazával tím handicap své klubové příslušnosti. Z Prahy nebo Bratislavy bylo přece jen do národního týmu blíž. Jenže on zůstal věrný Plzni a se Škodovkou si užil své. Řadu sestupů a postupů.

Nebýt toho, sehrál by Plass za Československo daleko víc utkání a do historie našeho fotbalu by se vryl ještě ostřeji.

Patří tam stejně, přestože ho trenér Marko vyřadil po jednom nevydařeném kvalifikačním utkání s Maďarskem (3:3).

Na Plassův vrub byly připsány inkasované branky, přestože celá republika viděla, jak mužstvo bezhlavě útočilo a jeden hráč na rychlé maďarské útočníky stačit nemohl.

Přišel proto o mistrovství světa v Mexiku 1970. Nezaslouženě. V té době patřil Plass k domácí fotbalové elitě.

Zpět do národního mužstva se opora Plzně vrátila až za trenéra Ladislava Nováka, ale to už byl Plass za svým hráčským zenitem.

Do Škodovky přišel v roce 1963 a vydržel v ní do roku 1976. Obdivuhodná klubová věrnost i na tehdejší dobu.

V jeho kariéře ho provázela i porce smůly.

Ještě v mateřském ČSAD mu zlomili nohu, podruhé znovu ve Škodovce v utkání s Prešovem, a do třetice přepadla Plasse žloutenka. To kopal na vojně v Dukle Slaný. Ze všech ran se však dokázal vzpamatovat.

Fotbal byl jeho radostí.

Hrál lehce, vysoce technicky. Plassovy akce, přihrávky, někdy dokonce i střelba, byly požitkem pro fotbalové labužníky.

Stylem připomínal tehdejšího fenoména Beckenbauera. Řada odborníků i novinářů ho také k německé ikoně přirovnávala.

V jednasedmdesátém se spolu v Poháru vítězů pohárů dokonce střetli. A Plass svého soka v prvním utkání v Plzni zastínil a s ním i další hvězdy mnichovského Bayernu.

Pětatřicet tisíc diváků ve Štruncových sadech jen uznale šeptalo: „Úžasný Franta Plass…“

Začínal jako záložník, největší úspěchy ale slavil později na postu stopera. Zvlášť pokud plnil roli volného hráče, libera. Na sklonku svého působení ve Škodovce se znovu vrátil do zálohy.

Hrál proti největším osobnostem té doby – Masopustovi, Pluskalovi, Kvašňákovi, Viktorovi, Adamcovi, Joklovi a dalším skvělým borcům.

V létě šestasedmdesátého roku začal dělat asistenta trenéru Tomáši Pospíchalovi.

Škodovka mu nabídla trenérskou perspektivu, ale Plass v říjnu ohlásil přestup do RH Cheb. V nejzápadnější fotbalové štaci republiky pak vybojoval s Jiřím Lopatou historický postup do první ligy.

Dvakrát se ještě na čas vrátil do Plzně, ve dvaaosmdesátém roce jako trenér a v novém tisíciletí jako asistent trenéra Koubka.

Plass byl i u zrodu blšanského zázraku. Pro mužstvo z malé vísky objevil dnes světového gólmana Petra Čecha.

Trénoval v pražské Dukle, Ústí nad Labem, znovu v Chebu i v menších klubech.

Dnes František Plass, který patří do síně slávy nejen plzeňské Viktorie, slaví pětašedesáté narozeniny.