Vytáhlý obránce, který má zkušenosti z nejvyšší soutěže v dresu Viktrorie Plzeň, patřil vloni na podzim k oporám defenzivy týmu a dařilo se mu i střelecky. Potom ale přišlo nedělní dopoledne 24. října v Praze na Žižkově, kde po souboji s protihráčem utrpěl zloměninu lýtkové kosti a přetrhl si vazy v kotníku.

Ještě ten den ho v Praze operovali, následovala dlouhá rehabilitace, včetně lázeňského pobytu v Mariánských Lázních. „Tam mně hodně pomohli, byli perfekní,“ pochvaluje si lázeňsku péči urostlý stoper.

V lednu začal pomalu s přípravou. „Trénoval jsem nejdříve indivudálně s kondičním trenérem Jirkou Dreiseitlem, který mě dal dohromady. Za hodně mu vděčím,“ říká Petr Knakal.

Na začátku března se zapojil do společné přípravy s mužstvem a 20. března konečně naskočil po dlouhých měsících do mistrovského zápasu, zatím alespoň v divizi v sestavě juniorky Baníku.

Na druholigový trávník se vrátil v polovině dubna v utkání proti pozdějšímu vítězi druhé nejvyšší soutěže Hradci Králové.

„Na ten návrat hned tak nezapomenu, nebyl úplně ideální. Prohráli jsme s Hradcem Králové 1:5,“ vzpomíná si na krutý debakl.

A co je podle něj na návratu po dlouhé pauze zaviněné zraněním nejhorší? „Nejvíce mě trápila nerozehranost. Člověk si není tak jistý jako dříve. Ale zápas od zápasu se to zlepšovalo, i když to zatím není to, co bych si představoval,“ přiznává.

Hodně mu pomáhá letní příprava, kterou absolvuje v plném zatížení. Noha je vpořádku, postupně se zlepšuje i hra. Věřím, že se forma zase brzy vrátí,“ přeje si sokolovský obránce.