V úterý je i s dalšími spoluhráči absolvoval v Centru sportovní medicíny v Plzni na Slovanech. „Není to věc, kterou bych měl v oblibě. Je to disciplína, při které běžíte, dokud nepadnete. Jsem rád, že je to je za mnou," svěřil se Ondřej Vaněk.

Jaké rychlosti jste na páse dosáhl?
Vždycky se snažím, abych dosáhl standardu, to znamená osmnáct devatenáct kilometrů za hodinu. Člověk toho má ke konci už plné zuby, ale nechci být mezi posledními, tak se ještě kousnu (směje se).

Jak prožíváte závěr zátěžového testu, kdy běžíte až do úplného vyčerpání?
Rychlost se po půl minutě zvyšuje o jeden stupeň a pak i stoupáte do kopce. Když už nemůžete, dáte obě nohy mimo pás, rukama se chytneme zábradlí a odpadnete. Pak máte ještě dvě tři minuty na to, abyste se na páse ´vychodil´. I tak se vám ještě nějakou chvilku motá hlava.

Máte po takové zátěži úlevu na odpoledním tréninku?
Ti hráči, kteří absolvují dopoledne zátěžové testy, odpoledne netrénují s mužstvem, ale mají individuální trénink s kondičním trenérem, při kterém absolvují kompenzační cvičení.

Vy jste ještě před koncem podzimní sezony absolvoval u specialisty v Mnichově operaci v oblasti třísel. Jak se nyní cítíte?
V pondělí jsem absolvoval po delší době naplno trénink a je to dobré, tříslo drží. To jediné mě nebolí, jinak cítím každý sval (směje se).

Jaké pro vás byly dva měsíce bez fotbalu?
Nebylo to nic příjemného, dívat se na kluky z tribuny a vědět, že jim nemůžete pomoci. Dobré bylo, že jsem skončil podzim dříve a po operaci se stačil dát do začátku přípravy dohromady.

Jak se těšíte na soustředění do Turecka a na Maltu?
Moc. Nejvíce pak na přírodní trávník, to je oproti běhání na umělce velká úleva.