Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jenže to, co fotbalový trenér brankářů a bývalý ligový gólman Jiří Krbeček prožil spolu se svými kolegy – trenérem Otakarem Dolejšem a asistentem trenéra Slovákem Ondrejem Dudou – při angažmá v klubu druhé nejvyšší soutěže Al-Wattani Tabuk, zní až neuvěřitelně.

„Větší fotbalové dobrodružství jinde zažijete jen stěží. Kdo to nezažil, těžko tomu uvěří," říká devětačtyřicetiletý bývalý gólman Plzně, Chebu, Teplic, Zlína a řecké Škoda Xanthi.

Slibem nezarmoutíš

Česko-slovenská trojice při dvouletém působení v klubu Abha získala výborné renomé a i když svoji druhou sezonu ukončila předčasně, znovu se do Saúdské Arábie vrátila. Angažmá všem třem nabídl klub Al-Wattani Tabuk.

Hned po příletu se několikrát sešli s novým prezidentem klubu, kterému patřila půlka města. A ze začátku vypadlo všechno jako v pohádce.

Hovořilo se o posilách a smělých plánech. A peníze? „To není problém, dušoval se nejbohatší muž ve městě."
Všichni tři se ale brzy přesvědčili, že v Saúdské Arábii více než kdekoliv jinde platí: „Slibem nezarmoutíš."

Jenže šéf klubu rázem ztratil o dění v klubu zájem, nechodil ani na domácí zápasy. Hráči nedostávali výplaty a někteří z klubu odešli.

„Zbyl nám úzký kádr patnácti hráčů, což je samozřejmě velice málo. Tragické bylo materiální vybavení, hráči měli na trénink k dispozici každý dvě trika a jedny trenýrky, které si sami museli prát. Pro ligovou soutěž jsme měli jen dvě sady dresů," vypráví neuvěřitelný příběh Jiří Krbeček.

Hráči bez výplat

Tím, že hráči nedostávali peníze, poklesla tréninková morálka, množili se absence a výmluvy, proč nemohli přijít na trénink.

„Stalo se mi například, že mi nepřišel ani jeden brankář. Ze začátku jsme se snažili o sankce, ale brzy jsme pochopili, že to nemá smysl," líčí patovou situaci.

„O dění celého klubu se starali jen dva lidé, sekretář a vedoucí mužstva. Neměli jsme ani maséra či kustoda, jen klubového lékaře, Tunisana. Klub dokonce nemá ani internetové stránky. Hráči měli podmínky jako v okresním přeboru," říká otec Jiří Krbeček

Ještě horší to bylo s hřištěm. Klub hrál a trénoval na městském stadionu, kde se však konaly i další sportovní akce žáků škol, armády či policistů.

„Stávalo se, že jsme dva dny před zápasem nemohli trénovat, protože na stadionu sehrál turnaj policejních složek. A obsazena byla i vedlejší plocha s umělým povrchem. Na umělce jsme strávili většinu přípravy, ale asi si umíte představit, jak ´příjemné´ je běhat na umělé trávě při padesáti stupních Celsia," dává k dobru.

Není kde hrát

Navíc před sezonou probíhala na hlavním stadionu rekonstrukce hrací plochy. Situaci naštěstí zachránilo herní soustředění.

„Absolvovali jsme ho v Jordánsku, nejspíš bylo už zaplacené předem. Sehráli jsme tam čtyři přípravná utkání, mužstvo se stmelilo a dalo dohromady," pochvaluje si.

I přes všechny překážky a příkoří si po všech stránkách zkoušené mužstvo vedlo pod vedením česko-slovenské trenérské dvojice velmi dobře.

„Po polovině sezony jsme měli dvacet bodů a v šestnáctičlenné soutěži jsme byli sedmí. Na jaře už to bylo horší, úzký kádr postihla zranění či karetní tresty (v Saúdské Arábii je stop na jeden zápas už po třech žlutých kartách, pozn. red.)," vypráví.

„Šestkrát po sobě jsme prohráli 0:1, ale pak se tým opět vzchopil a se šestatřiceti body jsme nakonec skončili desátí a s přehledem se zachránili," bilancuje.

Mužstvo bylo navíc v médiích i fotbalovými odborníky chváleno za atraktivní herní projev. „Devadesát procent trenérů ve druhé nejvyšší soutěži jsou Tunisané, jejichž týmy se prezentují nakopávanými balony dopředu, mezihra neexistuje. My se snažili o kombinační fotbal a náš herní projev se líbil."

Fotbal netáhne

Chabé byly návštěvy na ligové zápasy. „To je další neuvěřitelná věc. Na naše domácí zápasy chodilo padesát diváků. Často jsme se sami sebe ptali, proč ten klub vlastně existuje," kroutí hlavou.

K zápasům mužstvo létalo, hráči bydlí v luxusních hotelích. „Tady problém s financemi nebyl, náklady na dopravu a hotely pokrývá fotbalový svaz," vysvětluje.

„Zápas venku zabral tři dny. Létalo se den předem a vraceli jsme se den po utkání. Nalétali jsme se opravdu hodně. Půlmilionový Tabuk leží na severu země dvě stě kilometrů od egyptských hranic, k nejbližšímu soupeři to bylo sedm set kilometrů," vypráví.

Benzin za tři kačky

Překonat neskutečné fotbalové dobrodružství pomohly Jiřímu Krbečkovi zkušenosti z předchozích dvou let pobytu v zemi a znalost jazyka.

„V běžných situacích, například v obchodě či v kavárně, se arabsky domluvím. Mezi hráči si dovolím i zavtipkovat. Arabové sice český humor příliš nechápou, ale párkrát jsem na jejich tvářích úsměv vyloudil," pochlubí se.

Na rozdíl od hráčů trenéři výplaty dostávali, i když někdy se zpožděním. „Poslední prémie jsme dokonce dostali až na letišti, když jsme po sezoně vraceli domů," říká.

Příjemné je v Saúdské Arábii zajet k benzinové pumpě. „Litr benzínu tady přijde na tři koruny. Za sto padesát korun natankujete plnou nádrž," libuje si.

Jiří Krbeček zatím neví, jestli všichni tři budou v Saúdské Arábii pokračovat, i když o jejich práci je v Tabuku zájem.

„Neřekli jsme ne, ale upozornili jsme je, aby zásadní problémy týkající se chodu klubu vyřešili. Máme signály, že o nás mají zájem i v dalším klubu, tak uvidíme," zůstává v klidu.

„Smlouvy zatím nemáme, na to je příliš brzy. Arabové žijí přítomností a dopředu nic neřeší, na všechno mají dost času. Příprava na novou sezonu se rozběhne v Saúdské Arábii na začátku července, takže v polovině června to nejspíš začnou řešit," dodává s úsměvem Jiří Krbeček.

Jiří Krbeček

Narodil se 12. 5. 1964 v Plzni

S fotbalem začínal v Tlučné na severním Plzeňsku, odkud přešel k legendárnímu trenéru mládeže Josefu Žaloudkovi do Škody Plzeň. Prošel mládežnickými reprezentacemi od U16 do U21. 
V první lize působil v Chebu, ve Zlíně a v Teplicích a nastoupil ve 153 zápasech. Oblékal rovněž dres řeckého klubu Škoda Xanthi. Později působil jako trenér brankářů mládeže ve Viktorii Plzeň. Dva roky vedl brankáře v saúdskoarabském týmu Abha Club, do letošního dubna působil 
sezonu v Saúdské Arábii v klubu
Al-Wattani Tabuk. Je otcem fotbalových dvojčat Tomáše (působí v Příbrami) a Lukáše (chytá za Bohemians Praha).