Sudí Jára: Tomu, že jsem udělal chybu, jsem uvěřil až doma u televize

31. 10. 2007

PLZEŇ - Až televizní záběry z nedělního utkání první fotbalové Gambrinus ligy Ostrava – Mladá Boleslav (3:3), které řídil rozhodčí Jaroslav Jára, arbitra přesvědčily, že se dopustil hrubé chyby. Nesprávně totiž vyloučil hráče hostů Tomáše Sedláčka.

Sudí Jaroslav Jára neprávem vyloučil v utkání Ostrava – Mladá Boleslav po druhé žluté kartě hráče hostí Sedláčka. Měl zato, že Sedláčkovi udělil žlutou kartu už v první půli, ale tu ukázal ve skutečnosti hráči Voříškovi. K chybě se přiznal | Foto: J. Hoffmann

Sudí měl zato, že Sedláček už jednu žlutou kartu měl, a proto jej po druhé žluté kartě vykázal z hřiště. Televizní záběry ale jasně ukázaly, že první žlutou kartu nedostal Sedláček, ale jeho spoluhráč Voříšek.

„Do svých záznamů jsem si zapsal omylem číslo jedenáct (Sedláček) místo čísla 15 (Voříšek). Když jsem první kartu udělil, byli kolem mne tři hráči hostů. Nechal jsem si napomínaného hráče otočit k sobě zády, ale poznamenal jsem si špatné číslo. Byla to moje chyba, selhal lidský faktor,“ vysvětluje třiačtyřicetiletý Plzeňan Jaroslav Jára, jak k vyloučení Sedláčka došlo.

Čtvrtý rozhodčí Paták i delegát utkání Rumplík vás údajně upozornili, že první kartu dostal Voříšek, a nikoliv Sedláček. V médiích se objevila tvrzení, že jste se potom snažili společně s kolegy omyl zakrýt. Co na to říkáte?

Nic takového. Záznamy rozhodčích se shodovaly, jen kolega Paták měl u dvou jmen otazníky, protože situace, ve kterých byly karty uděleny, se odehrály daleko od něj. To jsme si ale vyjasnili a do druhé půle jsme šli všichni s tím, že žluté karty dostali čtyři hráči Mladé Boleslavi a mezi nimi byl i Sedláček.

Vy jste si vůbec nepřipouštěl, že by se při zápisu žlutých karet mohla stát chyba?

Já byl na hřišti, o přestávce i po utkání stoprocentně přesvědčen, že moje záznamy jsou správné, že napomínán byl hráč číslo 15. Až televizní záběry mě přesvědčily, že to bylo jinak.

Co vám v tu chvíli proběhlo hlavou, když jste si doma pustil záznam z utkání Ostrava – Mladá Boleslav?

Tohle nejsou příjemné pocity, okamžitě mi došlo, že je to průšvih, že jsem udělal chybu.

Vy jste hned druhý den vydal pro média stanovisko, ve kterém jste své pochybení uznal. Tohle nebývá u rozhodčích zvykem. Co vás k tomu vedlo?

Ani já nemám potřebu komunikovat s médii. Ale měl jsem spoustu telefonátů, abych se k situaci vyjádřil, ten tlak byl velký. Proto jsem vydat své prohlášení.

Čekal jste, že reakce médií bude tak silná?

Částečně ano, moje osoba na někoho působí jako červený hadr na býka. Ale že se bude rozhodnutí přiznat vlastní chybu až tak skandalizovat, to jsem nečekal. Vždyť i rozhodčí je jenom člověk a má právo na chybu. Navíc podobné věci se přihodily několika arbitrům u nás i na mezinárodním poli. Tím ale nechci ze sebe sejmout odpovědnost za situaci v nedělním utkání.

Jak se s takovým tlakem vyrovnáváte?

Před pěti deseti lety bych takovou situaci nesl úplně jinak, asi bych chodil týden se svěšenou hlavou. Tím nechci říci, že teď mám hlavu úplně čistou, ale už jsem si během kariéry leccos prožil a dnes to beru s daleko větším nadhledem. Ani nepátrám po tom, jestli tohle někdo chce, a neřeším ani kdo a nebo co je za tím.

Kritici vám vytýkají ještě další chyby, neodpískané penalty za hraní rukou či vyrovnávací gól Mladé Boleslavi z ofsajdu…

V utkání se objevily tři momenty hraní rukou v šestnáctce. Pokaždé se jednalo o situace, kdy ruce byly nastřelené. V obou případech ve vápně Mladé Boleslavi to byly jasně nastřelené ruce a já neměl o svém rozhodnutí pochyb. Ruka v šestnáctce Ostravy byla tak padesát na padesát. Pravda, balon mohl letět do branky, mohlo by se o tom diskutovat. Mně ale okamžitě projelo hlavou – když si nepísknul nastřelenou ruku jednomu týmu, nemůžeš ji přece odpískat ani druhému. Jinak by to bylo hodnoceno jako tendenční rozhodování.

Sám jste se už několikrát nechal slyšet, že tohle je vaše poslední sezona v české lize. Je to pravda?

V každém případě posledním prosincovým dnem končím na mezinárodním poli, nechal jsem se vypsat z listiny rozhodčích FIFA. Venku jsem dosáhl maxima, pískal jsem Ligu mistrů, kvalifikaci mistrovství Evropy či světa. Více už nemohu dosáhnout. Jakmile však skončíte jako mezinárodní arbitr, těžko už hledáte motivaci pro českou ligu. Myslím, že nemám zapotřebí prožívat takovou situaci, jaká nastala po utkání Ostrava – Mladá Boleslav, a stále někomou něco dokazovat.