Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tomáš Hořava: Možná si jednou s manželkou otevřeme kavárnu

Plzeň – Narodil se v Brně, ale vyrůstal v Rozstání, vesnici se sedmi sty obyvateli v Olomouckém kraji mezi Prostějovem, Blanskem a Vyškovem. V necelých šesti letech přešel do přípravky v Drnovicích, kam je to z Rozstání dvacet kilometrů.Řeč je o Tomáši Hořavovi, záložníku Viktorie Plzeň a jednom z nejtechničtějších fotbalistů u nás.

18.10.2015
SDÍLEJ:

Tomáš Hořava s manželkou Lucií, dcerou Magdalénkou (na konci listopadu jí budou dva roky)
a sedmiměsíčním synem Eliáškem.Foto: archiv rodiny

Zajímavostí je, že k fotbalu ho přivedla jeho maminka, prvoligová fotbalistka. „Rodiče a hlavně mamka nás i s o rok starším bráchou vedla odmalička ke sportu," říká Tomáš Hořava.

Věnoval jste se i jiným sportům?
Kromě fotbalu jsem rád hrál tenis a stolní tenis, na vesnici však bylo nejjednodušší se věnovat fotbalu.

Kam vedly vaše další fotbalové kroky?
Od čtrnácti let jsem půl roku hostoval v Brně, byl jsem tam i s bráchou. Oba jsme se prosadili a hráli pravidelně žákovskou ligu. Slíbili nám tam určité podmínky, ale ty zůstaly nesplněny. Vrátil jsem se do Drnovic a na střední školu jsem pak už odešel do Olomouce, kde jsem v dorostu začal hrát za Sigmu.

Do ligového áčka vás vytáhl trenér Vlastimil Petržela. Jak vám bylo, když jste v osmnácti letech poprvé vstoupil mezi starší spoluhráče?
Pamatuji se na první trénink, který se mi zrovna nějak extra nepovedl, protože jsem byl hodně nervózní. Pro mladého kluka bylo tehdy těžké se v Sigmě prosadit. Za čtyři dny jsem ale už odjel s mužstvem na zápas, takže trenér Petržela ve mně asi něco viděl.

Tomáš HořavaJak vás kabina přijala?
Tehdy se mužstvo ještě dost dělilo na mladé a mazáky. Začal jsem se nejdříve bavit s mladšími kluky, ale ani s těmi staršími jsem až na jednu výjimku neměl problém.

Můžete prozradit, co se stalo?
Tehdy byl v Olomouci Lukáš Hartig a při jednou tréninku měl pocit, že jsem do něj v souboji trochu více zajel. Já si to ale nemyslel, tak jsem si to s ním chtěl vysvětlit, on ale asi neměl zájem to se mnou probírat. Při dalším souboji do mě pak zajel skluzem bez míče, naštěstí se to obešlo bez zranění. Tohle byla moje jediná nepříjemná zkušenost při mém příchodu do áčka Sigmy.

Vzpomenete si na svůj první ligový zápas a první ligový gól?
První zápas v lize jsem odehrál v Jablonci, bylo mi osmnáct let. Nastoupil jsem asi na patnáct minut a pamatuji si, že jsme prohráli. První gól jsem vstřelil proti Mladé Boleslavi na jejím hřišti, snižoval jsem na 1:2 a také jsme tenkrát prohráli.

Netrvalo dlouho, začal jste hrát stabilně a stal se postupně oporou Sigmy. Čemu vděčíte za to, že jste se tak brzy v nejvyšší soutěži prosadil?
Asi jsem měl štěstí, že byl tenkrát v Olomouci trenér Petržela, který si mě do áčka vytáhl. Pak přišel k A týmu od dorostu trenér Psotka, který měl na mladé hráče vysoké požadavky, nebylo snadné se prosadit. Přišlo však období, kdy se zranili někteří hráči základní sestavy. Já dostal šanci, hned první zápas se mi vydařil a já chytil šanci za pačesy. Vyplatila se mi i určitá cílevědomost a trpělivost.

Olomouckou trenérskou legendou je Petr Uličný. Zažil jste ho také jako hráč?
Jenom krátce, on byl tehdy u mužstva jenom půl roku a já se zrovna zranil. Byl to muž dvou tváří, byla s ním velká legrace, jeho průpovídkám jsme se hodně nasmáli. Když se ale nedařilo, dokázal rozpoutat v kabině pořádnou bouřku.

Před dvěma lety jste kývl na nabídku Plzně. Byly tehdy ve hře i jiné kluby a proč jste se rozhodl právě pro Viktorii?
O zájmu Plzně jsem věděl už dlouho, ale já byl v Olomouci spokojený, mám to tam moc rád, hráli jsme v popředí tabulky i evropské poháry. Čas ale plynul a mně tehdy bylo už pětadvacet let. Hovořilo se i o nabídce Legie Varšava, ale konkrétní nabídka přišla z Plzně. Kývl jsem na ni a nelituji toho. Jsem rád, že jsem v Plzni.

Autor druhého gólu Tomáš Hořava v objetí spoluhráče Václava Pilaře.Ve Viktorii nastupujete na dvou postech, v záložní dvojici před obranou nebo na místě podhrotového hráče. Kde se cítíte lépe?
Když se mi daří na místě pod hrotem a dávám góly, jsem spokojený. Ale může přijít zápas, ve kterém se nedostanete tolik do hry, a já jsem hráč, který má rád kontakt s míčem. Takže někdy jsem zase více spokojený na místě defenzivního záložníka. Těžko říct, každý z obou postů má něco do sebe.

Na který zápas v dresu Viktorie nejraději vzpomínáte?
Já řeknu dvě utkání. Prvním je domácí zápas Ligy mistrů proti Manchesteru City. V poločase jsme drželi nadějný stav 0:0, ve druhé půli jsme sice dostali tři branky, ale já si v tom zápase skvěle zahrál a byl to pro mne obrovský zážitek. Ten druhý zápas byl vloni doma proti Spartě, kdy jsme vyhráli 2:0, já hrál po dlouhé době v základní sestavě, trefil jsem břevno a vstřelil gól.

V lize jste nastřílel osmnáct gólů. Který z nich považujete za nejcennější?
Už zmíněný gól Spartě, který definitivně zlomil zápas s naším velkým rivalem.

Na hřišti to skoro vypadá, že máte balon přivázaný u nohy. Trénujete nějak speciálně techniku s míčem?
Snažil jsem se pracovat s míčem už od dětství. I v tréninku zkouším pořád nějaké kličky, zůstávám i po tréninku, abych se, jak se říká, s balonem ještě trochu pomazlil. Kromě pilování techniky si ale přidávám třeba i střelbu či posilování.

Někteří spoluhráči vám kvůli vaší vytříbené technice přezdívají Futsalista. Zkoušel jste někdy hrát futsal?
Futsal jsem nezkoušel, ale jako žák jsem měl hodně rád zimní halové turnaje.

Jak velkou motivací je pro vás případný start na Euru příští rok?
Kdo by se na Euro nechtěl podívat? Teď jsem byl v reprezentaci mezi náhradníky, takže nějaká šance tam asi je, ale snažím se k tomu neupínat a nemyslet na to. Chci hrát za Viktorku co nejlépe v Evropské lize i v domácí soutěži, to je pro mne priorita. A kdyby pak přišla šance dostat se na Euro, budu jenom rád.

Je vám sedmadvacet let. Nechtěl byste si vyzkoušet zahraniční angažmá?
Samozřejmě. Je to jeden z mých fotbalových snů. Chtěl bych poznat jinou fotbalovou soutěž, zemi, kulturu…

Tomáš Hořava
Narodil se 29. května 1988 v Brně. Vystudoval Moravské reálné gymnázium 
v Olomouci. V létě 2013 se oženil 
a s manželkou Lucií vychovávají dvě děti.

Je odchovancem Drnovic, krátce jako žák působil v Brně a pak přešel do Sigmy Olomouc, kde začal hrát v osmnácti letech nejvyšší soutěž. V létě 2013 přestoupil do Viktorie Plzeň. Získal všechny tři domácí trofeje (s Olomoucí pohár a Superpohár, s Plzní titul a Superpohár). Bilance v lize: 189 zápasů/18 gólů, bilance v reprezentaci: 5/2.

Kterou evropskou ligovou soutěž považujete za nejkvalitnější a proč?
Pro mě je nejkvalitnější španělská liga. Minulou sezonu vyhrála Ligu mistrů Barcelona a Evropskou ligu Sevilla, to mluví za vše.

Jste ženatý, máte dvě děti. Čím je pro vás rodina?
Fotbal mám moc rád, ale když přemýšlím, co je v životě nejdůležitější, tak pro mě je to spokojená rodina. Já mám to štěstí, že takovou rodinu mám a že jsme všichni zdraví.

Obě děti jsou malé, snažíte se manželce pomáhat?
Když jsou doma dvě malé děti, je to opravdu náročné. Když přijdu z tréninku, mám o zábavu postaráno (směje se). Snažím se hned zapojit, pomohu, kde je třeba, ať se to týká koupání nebo přebalování. Nedělá mi to žádný problém, naopak si to užívám.

Pozorujete na svých dětech fotbalové geny?
Ano, starší Magdalénka má balon jako jednu z nejoblíbenějších hraček a Eliášek zatím kope jenom ze spaní.

Předpokládám, že ligovému fotbalistovi, který je neustále na cestách, navíc otci dvou malých dětí, příliš volného času nezbude, ale přece jen se zeptám. Máte kromě fotbalu a rodiny ještě také nějaké koníčky?
Dříve jsem hrál šachy, dnes si rád přečtu dobrou knihu. V poslední době je mým koníčkem, že dětem nachystám snídaně či svačiny.

Vaříte rád?
Hlavní jídla nechávám na manželce, ale rád jí pomůžu při výrobě dezertů. Třeba když peče bábovku, tak jí chystám suroviny, to mě baví.

Je to daleko, ale přemýšlel jste už o tom, co budete dělat, až jednou skončíte s fotbalem?
Rád bych u něj zůstal a stal se třeba trenérem mládeže. Nebo si s manželkou otevřeme kavárnu (směje se).

Autor: Václav Vacek

18.10.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Skříňky do škol

Školní děti dostanou skříňky z Lidu

Pavel Šour (vlevo) a jeho manažer Marek Jelínek.

Vencu posadím na zadek, říká boxer Pavel Šour

OBRAZEM: Měli byste opravit Míčovnu, vzkázal prezident v Horšovském Týně

Horšovský Týn – Jedinou oficiální zastávkou prezidenta Miloše Zemana na Domažlicku při nynější návštěvě Plzeňského kraje byl čtvrteční osmdesátiminutový pobyt v Horšovském Týně.

Divadelník Budil má výročí

Plzeň – Dnes (19. října) uplyne 170 let od narození Vendelína Budila, muže, který je patronem plzeňského divadla.

SOUTĚŽ o vstupenky na Medeu

Plzeň – Velké divadlo uvede zítra od 19 hod. operu Medea v titulní roli s Ivanou Veberovou. Deník ve spolupráci s Divadlem J. K. Tyla v Plzni připravil pro své čtenáře soutěž o vstupenky.

Kabát: Ve středu podpisy, ve čtvrtek koncert

Plzeň - Skupinu Kabát  měli lidé možnost vidět ve středu v obchodním centru Plzeň Plaza, kde členové nejznámější české rockové kapely rozdávali podpisy v rámci své autogramiády.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení