Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Stanislav Levý, bývalý krajní bek, co posílal neúnavně centrované „rohlíky“ jedno zda od pravé či levé lajny. A Jiří Sloup, vytáhlý brusič středu pole na čapích nohách, co onehdá v národním dresu zničil italské mistry světa. Italové ho tehdy přezdili abbé Faría.

„Nefandím nikomu. Ne, spíš oběma,“ bránil se Jiří Sloup.

Pochází z Plzně, kam se po angažmá v ďolíčku vrátil a živí se tam zedničinou. Hned po přestupu do Prahy dal tehdy Plzni dva góly.

Teď při rozhovoru zrovna „klokani“ v 90. minutě vyrovnali na 2:2. Sloup se zasmál a vydechl. „Fuj, no vidíte…“

To Stanislav Levý, nyní trenér Plzně, pár metrů pod ním v tu chvíli zuřil. „Jirka měl zhasnout o tři minuty dřív,“ láteřil na kamaráda.

Sloup včera křtil sloup(y).

A stal se světlonošem. Pokropil šampaňským jednu lampu a pak rozsvítil nové stožáry, které už odpoledne mrkaly nad Botičem jak vyšňořené blondýny.

Ještě o den dřív se klepal nervozitou, aby nevyhodil pojistky celých Vršovic.

Zbytečně.

„Já tu vstoupil na trávník po dvaceti letech a byl to skoro posvátný pocit,“ dodal Levý.

Oba ozdobili zvlášť významný souboj, neboť se po dlouhé době „temna“ na vršovickém stadionu opět svítilo.

„Jo, za nás už bývala v rozích tma a Tonda Panenka, když odtamtud kopal, ani nebyl vidět,“ zavzpomínal Sloup.

„Ale taky se vešlo víc lidí, skoro dvacet tisíc,“ doplnil Levý při vzpomínce na památné pohárové bitvy s Ajaxem, nebo Anderlechtem.

Tentokrát vyprodalo stadion necelých osm tisíc diváků.

„Moc jsme se chystali, nechtěli jsme lidi zklamat. Proto jsme z remízy trochu zklamaní,“ omlouval se za domácí hráče Jan Rezek. Ten, který zachránil (aspoň) bod.

A pak ještě poděkoval. „Je úžasné, když cítíte, že tribuny stojí za vámi. Místo toho, že vám za každý zkažený balon dají čočku jako na Spartě,“ připomenul bývalé působiště.

„Mrzí mě to vyrovnání, ale za ty lidi si Bohemka bod zaslouží,“ přidal už smířlivěji plzeňský kouč.

„Jo, moc se mi to líbilo. Bojovný fotbal, atmosféra jako v Anglii. U nás v Plzni to máme na hřiště přes atletickou dráhu dál,“ těšil se Sloup. „Za nás jsme bojovnější bývali my Plzeňáci, v Praze se hrálo techničtěji. Teď to bylo naopak.“

Přijel v doprovodu mladšího syna Petra, gólmana Sokola Radkovice. Starší potomek Jirka kope beka v regionální soutěži v Německu.

Ten o slavný podvečer za téměř 50 000 korun (tolik stojí nasvícení jednoho zápasu, pozn. red.) přišel. Táta bude vyprávět.