„Zápas to nebyl jednoduchý, i když jsme dali brzy gól. Příbram byla nebezpečná, má kádr, který spadl z první ligy. My jsme si sice vytvořili víc šancí, měl jsme převahu, ale vyhráli jsme jen 2:1,“ připustil Pavel Šulc, že druholigová Příbram zlobila.

Rozhodující gól jste vstřelil právě vy. Byla to velká úleva po zahozených šancích v předchozích zápasech?

Kayi (Kayamba) vystřelil a já dával gól chráničem. Ani přesně nevím jak se to ke mně odrazilo, asi od jejich obránce, možná to ještě skočilo na drnu. (úsměv) Asi už při mně konečně stáli fotbaloví bohové.

Jak moc jste si přál protrhnout střeleckou smůlu?

Do dnešního zápasu jsem šel s tím, že už gól konečně dám. Jdu tak tak na hřiště pokaždé, i když jsem teď dva zápasy po sobě nebyl v základu. Chtěl jsem skórovat. Sice to nebyl gól roku ze třiceti metrů, ale počítá se. Hlavní je, že se vyhrálo.

Stačil už jste si vyslechnout už jste si nějakou vtipnou poznámku na váš gól?

Pan Šádek mi dal bonboniéru a říkal, že tohle bude gól roku. (smích)

Ještě se vrátím k zahozeným šancím, pracujte na zlepšení střelby na tréninku?

Skoro po každém tréninku si přidávám, piluju střelbu. Pracuju na zlepšení koncovky, soustředím se na každý kop, snažím se střely umisťovat. Ať děláme cokoliv, třeba centry, jdu do toho naplno, jako by to byl zápas. Ale ty šance v zápase, to je na houby, no.

A také vás ta slabá produktivita stála místo v základní sestavě. Jak jste to kousal?

Takový je fotbal, nemůžete to mít v hlavě. Já musím podávat na tréninku stoprocentní výkony a snažit se přesvědčit trenéra, že já mám hrát. A když se to nepovede, neexistuje, abych byl uražený. Musím být připravený kdykoliv naskočit ze střídačky, i když je to třeba až v osmdesáté minutě, musím udělat všechno pro úspěch týmu.

A je teď znát větší pohoda, když jste zase najeli na vítěznou vlnu?

Pohoda v kabině je. Když jsme vypadli z evropských pohárů, bylo vidět, že to na nás leží, v Hradci to byla tragédie, oni navíc hráli dobře… Pomohla nám reprepauza, mohli jsme potrénovat, přijít na jiné myšlenky. Jsme první, ale musíme jít do každého zápasu s tím, že vyhrajeme.