Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V československé první lize pískal prestižní pražské derby Sparta – Slavia či bratislavské Slovan – Inter.

V zahraničí rozhodoval zápasy nejprestižnější evropské klubové soutěže, Poháru mistrů evropských zemí, například Real Madrid – Inter Milán před 120 tisíci diváky.

Zúčastnil se také dvou mistrovství světa (1982 ve Španělsku a 1986 v Mexiku) a mistrovství Evropy 1984 ve Francii.

Dnes mu je čtyřiašedesát let a žije poblíž Bratislavy. Je delegátem slovenské fotbalové Corgoň ligy a píská exhibiční a firemní zápasy.

Minulou sobotu rozhodoval v Bratislavě s velkým přehledem finálový zápas mistrovství Evropy nemocničních týmů Eurospital 2009. A po jeho skončení poskytl ochotně Deníku rozhovor.

V kolika letech jste začal pískat první československou fotbalovou ligu?
Bylo mi devětadvacet let, což byla u nás tehdy doslova revoluce. Tenkrát bývalo většině ligových sudí kolem čtyřicítky.

Vzpomenete si na první ligový duel?
Vidím to jako dnes. Bylo to 18. srpna 1974 v pražském Edenu, kde hrála Slavia proti Zbrojovce Brno. Lilo jako z konve a v ochozech bylo dvacet tisíc diváků. Byl to fotbal jako břitva, nikdo nikomu nic nedaroval. Skončilo to remízou 1:1 a zápas se mi povedl.

Po dvou letech jste se dostal na listinu rozhodčích FIFA a pískal jste na mezinárodní scéně. V letech 1982 a 1986 jste byl mistrovství světa a v roce 1984 na mistrovství Evropy . Které zápasy vám utkvěly v paměti?
Na mistrovství světa ve Španělsku v roce 1982 jsem rozhodoval úvodní zápas Argentina – Belgie a potom ve finále Německo – Itálie jsem byl jako asistent. Velkým zážitkem bylo, když jsem v roce 1984 pískal v Paříži finále mistrovství Evropy Francie – Španělsko.

Rozhodoval jste také spoustu zápasů evropských pohárů. Který z nich ve vás zanechal největší dojem?
Bylo to utkání semifinále Poháru mistrů evropských zemí v Madridu mezi Realem a Interem Milán. Utkání se uskutečnilo ještě před přestavbou stadionu Santiago Bernabéu a v ochozech tehdy bylo 120 tisíc diváků.

Ve federální lize jste často jezdil i do Plzně na zápasy Škodovky. Jak na Plzeň vzpomínáte?
Do Plzně jsem jezdil rád, byla tu spousta výborných fotbalistů, nejraději jsem měl Standu Štrunce, pamatuji si i na Plasse, Michálka nebo brankáře Josefa Čalouna.

Ochutnal jste i plzeňské pivo?
To víte, že ano, to jsem si nikdy nenechal ujít. Ale pokaždé až po utkání.

S pískáním jste skončil v roce 1992, kdy zanikla i federální liga a zmizely i vzájemné zápasy českých a slovenských klubů. Nestýská se po nich slovenským fanouškům?
Stýská, hodně jich na zápasy Slovan – Sparta nebo Košice – Slavia vzpomíná. Myslím si, že to je velká škoda pro český i slovenský fotbal, že taková utkání už nejsou.