Kanonýr Černic Petr Stoilov začátek sezony krajského přeboru promarodil, ale v pátém kole vystřihl parádní comeback na trávník a nastartoval nováčka, který po podzimu okupuje desátou příčku.

S Černicemi máte za sebou premiérový půlrok mezi krajskou elitou, jak hodnotíte umístění?
Jsme spokojeni, před sezonou jsme počítali, že kolem dvaceti bodů na podzim získáme.

Vstup do soutěže tomu moc nenapovídal, po čtyřech kolech jste měli na kontě nulu. Nepropadali jste skepsi?
Vůbec ne, měli jsme čtyři pět hráčů základu na marodce. Čekali jsme, až se uzdravíme (smích).

Vy jste se vrátil na trávník až v pátém kole proti Domažlicím B, co vás před tím trápilo?
Natažený sval.

Váš comeback byl famózní, během sedmi minut hattrick. Byl duel pátého kola zlomový?
Asi jo, pak jsme začali vyhrávat, hlavně jsme už neměli šňůru porážek.

Na podzim jste nasázel 11 branek. Jste spokojený, nebo jich mohlo být i víc?
Jasně, že jsem mohl dát i víc gólů, ale jsem rád, že to tam nějak padá (úsměv).

Pro hráče musí být hodně nepříjemné, když na něho soupeř vyrukuje s osobní obranou …
Třeba trenér Mysliveček (kouč Rapidu) na mě nasadil jednoho hráče (Petra Lišku, pozn. red.). On sám mi po zápase říkal, že měl za úkol do mě šťouchat, naštvat mě, nenechat mě vůbec hrát. Tomu jsem se zasmál, že mě ještě ve čtyřiceti musí hlídat.

Byly pro vás pikantnější zápasy s nováčky?
Se Zručí je to vyhecovaný už dlouho, zápasy mají větší náboj. Rozvadov nebo Týn beru jako normální zápasy.

Je podle vás velký výkonnostní skok mezi I. A třídou a krajem?
Je to trošku jiný, lepší, ale velký rozdíl zase nevidím. V I. A třídě byla půlka mužstev horších, předek soutěže byl ale hodně kvalitní. Vždyť všichni nováčci jsou teď v kraji docela v pohodě.

Jaké umístění byste bral na konci soutěže?
Hlavně nespadnout, a nehrát ani baráž (směje se).

Na jaře hostíte řadu soupeřů (Zruč, Břízu, Horažďovice, Rokycany B a Bolevec), kteří jsou v tabulce pod vámi, doma. Je to znatelná výhoda?
Může to být výhoda, ale také máme doma Vejprnice, Petřín a Koloveč. Ale věřím, že doma budeme bodovat.

Martin Šiška