Svým gólem v prodloužení zmrazil domácí Severní Iry a rozhodl o tom, že bude Slovensko po vítězství 2:1 podruhé v řadě hrát na Euru. „Chtěl bych to vítězství věnovat všem lidem na Slovensku, kteří nám drželi palce, ale kvůli pandemii koronaviru tady nemohli být s námi. Cítili jsme i na dálku, že stáli za námi. To vítězství patří jim,“ říkal Ďuriš v rozhovoru pro stanici RTVS.

Ačkoliv není dvaatřicetiletý útočník kyperské Omonie Nikósia zrovna vyhlášeným kanonýrem, pár slavných gólů už na kontě má. „Každý mi připomíná ten v Lize mistrů proti AC Milán, kdy jsem v závěru vyrovnával na 2:2. Kdykoliv si na to vzpomenu, tak i mě mrazí. Vyprodaný stadion, běžela 93. minuta, zkrátka paráda…,“ zavzpomínal před časem Ďuriš na angažmá v Plzni.

V dresu Viktorie slavil třikrát mistrovský titul (2011, 2013, 2016). Ke třetímu titulu přispěl 16 góly jako nejlepší střelec týmu, lepší byl v lize jen David Lafata.

Přitom zpočátku Ďuriš platil za trenéra Pavla Vrby za prvního střídajícího hráče. V nadsázce se říkalo, že i proto má na dresu číslo 12. „Nebo že mi chutná plzeňská dvanáctka, že? Ne ne, to číslo s ničím nesouvisí,“ snažil se to Ďuriš ve zmiňovaném rozhovoru odlehčit. Svojí věčně usměvavou tváří si získal i fanoušky Viktorie.

Z Plzně pak v lednu 2017 přestoupil do ruského Orenburgu, odkud odešel na Kypr. Nejprve hrál dva roky za Anorthosis Famagusta, od letošního srpna je v Omonii Nikósia. A po celou tu dobu jezdí i na srazy slovenské reprezentace. Jen na dresu si ta čísla prohodil – má 21.

Za 49 zápasů v národním týmu dal sedm gólů, ten nejdůležitější ve čtvrtek v severoirském Belfastu. Ve 110. minutě zajistil střelou k tyči Slovensku vítězství 2:1.

„Myslím, že od Jura Kucky jsem dostal balon a jen jsem se snažil trefit bránu. Jsem velmi rád, že to tam spadlo,“ říkal pak šťastný střelec slovenským novinářům. „Byl to jeden z důležitých gólů, na který budu celý život vzpomínat,“ vyznal se. „Emoce jsou neskutečné, celá kabina se radovala a zpívala. Po čtyřech letech si zahrajeme na Euru,“ těšilo Ďuriše.

Před čtyřmi lety ve Francii byl Ďuriš u toho, zahrál si proti Walesu (1:2) a Rusku (2:1), s Anglií ani v osmifinále proti Německu nikoliv. „Reprezentace je nejvíc, čeho můžete dosáhnout. Jsem šťastný, že se mi to povedlo,“ vyznal se Ďuriš už při plzeňském angažmá.

Teď se před ním otevírá druhá šance zahrát si na mistrovství Evropy, které by mělo být příští rok. Ale už ve středu zavítá Ďuriš na skok do „svojí“ Plzně. Slovenská reprezentace tady hraje proti Česku zápas Ligy národů.