Je ji teprve devatenáct let, ale přesto již patří ke klíčovým hráčkám ženského týmu plzeňské Viktorie. Gabriela Šlajsová je jednou z hlavních zbraní Západočešek a v posledním ligovém kole dala o sobě hlasitě vědět, když režírovala pěti brankami vítězství 8:0 nad Pardubicemi.

Již předtím navíc obdržela premiérovou pozvánku do české reprezentace, která aktuálně absolvuje soustředění na Kypru.

Talentovaná Plzeňanka má již za sebou i reprezentační premiéru. Ve čtvrtek naskočila na posledních deset minut do prvního zápasu proti Finsku na turnaji Cyprus Women’s Cupu, s nímž Češky remizovaly nakonec 1:1.

Jak moc vás překvapila premiérová nominace do reprezentačního áčka?

Překvapilo mě to opravdu hodně, protože málokdo se dostane v 19 letech, a hlavně z Viktorky, do reprezentace.

Bylo to o to pikantnější, že jste vstřelila v posledním ligovém kole Pardubicím pět branek?

Hned co jsem přijela na sraz, tak mi řekla Lucka Martínková ze Sparty, že jsem jí pěkně naštvala, protože také vstřelila stejně gólů (smích).

Povedlo se vám dát někdy více gólů?

V dospělé kategorii je to zatím nejvíce vstřelených branek za jeden zápas. Možná v žákovských kategoriích jsem jich vstřelila i více, ale to už si nepamatuji.

Byl to pro vás i nejúspěšnější zápas?

Tam bych zařadila utkání s reprezentací U17, kde jsem vstřelila postupový gólna Euro do Běloruska, což byl pro ženskou reprezentaci historicky první postup.

Už víte co vás to bude stát do týmové kasy?

Bylo mi řečeno ihned po vstřeleném hattricku, že budu cálovat. Pak jsem si uvědomila, že mi chyběl jeden gól k dvojnásobné částce, ale kapitánka týmu mi k tomu stejně tu částku připočetla díky první nominaci do reprezentačního áčka. Tím pádem, co se týče pokut, jsem nejvíce oškubaná (smích).

Na Kypru jste absolvovala již několik tréninků s českou reprezentací. Bylo to pro vás jiné než v plzeňském klubu?

Rozdíl je velký. Vše je rychlejší, přesnější a celkově kvalitnější. Je to obrovský skok, protože půlka holek hraje v zahraničí nebo si zahrála Ligu mistrů. Mají velké množství zkušeností, stále se od nich učím. A pokud se chci posouvat, potřebuji právě tohle. Musím přiznat, že jsem se i trochu bála, jak mě přijmou. Přece jenom jsem tu jediná z Plzně. Holky jsou ale skvělý a hned mě vzaly mezi sebe.

Za sebou máte již premiéru v dresu české reprezentace. Nastoupila jste na posledních deset minut utkání s Finskem. Jak jste si to užila?

Byla jsem trochu nervózní, když jsem nastupovala na hřiště. Jsem ale šťastná, že mi dal trenér šanci a mohla jsem se zúčastnit hned prvního turnajového zápasu.

Vraťme se zpátky k Plzni. Úvod do jarní části sezony se vám vydařil. Dvakrát jste vysoko vyhráli. Čím to je, že jste skvěle odstartovaly?

Začaly jsme fungovat více jako tým a hlavně jsme začaly proměňovat šance, kterých jsme si vypracovaly vždy dost. Jednou z motivací je i udržení se v horní části tabulky a zisk třetího místa.

Právě pražská S jsou výkonnostně výrazně odskočena od zbylých týmů. Existuje nějaký recept, jak se jim výkonnostně přiblížit?

To je pravda. Jsou to kvalitní týmy, které pravidelně hraji Ligu mistrů a jejich hráčky jsou pravidelně v nominacích do reprezentace. My nemáme proti nim co ztratit, můžeme jen získat. Budeme je chtít potrápit a snažit se nejen bránit, ale také kombinovat a chtít se také ukázat.

Od léta máte znovu nového trenéra, Eduarda Kubatu, který ženský tým nikdy netrénoval. Co bylo pro vás nového? Zvykli jste si vzájemně na sebe?

Za poslední tři roky se u nás vždy objevil trenér, který nikdy ženy netrénoval, ale myslím, že je to, jak pro nás, tak i pro něj, výzva. Samozřejmě jsme si zvykaly obě strany na sebe asi půl roku po všech stránkách. Každý trenér vždy s něčím překvapí. My se snažíme dodržovat, co trenér chce, a zatím se to na výsledcích ukazuje jako pozitivum (úsměv).

Jak jste se vůbec dostala k fotbalu v mládí a co vás na něm chytlo?

Už od malička jsem tak nějak do všeho kopala (smích) a měla za kamarády spíše kluky. I rodina má k fotbalu celkově blízko a jsem ráda, že mě v něm podporuje. Díky nim jsem se dostala tam, kde momentálně jsem.

V 19 letech hrajete pravidelně první ligu a máte slušně našlápnuto ve fotbalové kariéře. Čeho byste ráda v ní dosáhla?

Nikdy jsem nic neplánovala. Vždy jsem chtěla dělat to, co mě momentálně baví a naplňuje. Ale možná právě tenhle sraz mě nakopne k tomu, abych se do fotbalu pořádně opřela, makala a začala přemýšlet jinak. Tím myslím se fotbalem živit a dostat se do zahraničí.

Ženský fotbal je v Česku poněkud v pozadí. Kde hledat důvody, že si příliš fanoušků nenajde cestu na zápasy?

Mužský fotbal je určitě výrazně v popředí, ale musím říct, že se postupně pracuje na tom, aby popularita ženského fotbalu stoupla. Zájem se pomalu zvedá, ale je to běh na dlouhou trať. Osobně se těším, až budeme hrát zase v domácím prostředí v Dobřanech, kde je atmosféra mnohem lepší než v Luční.