„Dělal mi vrásky. Možná i proto si mě vybral jako kmotra, aby mi to vrátil,“ usmíval se Adolf Šádek na středečním křtu v hloučku novinářů. „Já tedy doufám, že tam není úplně všechno,“ dodal šéf Viktorie Plzeň.

Je pro vás David Limberský největším symbolem úspěšné plzeňské éry?

Neřekl bych, že největším, protože já mám tohle období spjaté s více hráči. Ale určitě je to jeden z největších srdcařů, který tady kdy byl. Z téhle party byl jediným odchovancem Viktorky, který se takhle výrazným písmem zapsal do historie.

Knihu "Byla to jízda" autorů Zdeňka Soukupa a Ervína Schulze o fotbalistovi FC Viktoria Plzeň Davidu Limberském společně pokřtili autoři i David Limberský s manželkou. Kmotrem se stal majitel fotbalového klubu Adolf Šádek.
FOTO: Podívejte se na křest autobiografie fotbalisty Davida Limberského

Souhlasíte s tím, že jste měl pro něho slabost?

Samozřejmě. Ale takových kluků bylo víc, třeba Milan Petržela, Horvi (Pavel Horváth), Dan Kolář… To, co vyváděli mimo hřiště, pak uměli kompenzovat na hřišti. Měli ohromnou kvalitu a bojovné srdce. A bylo těžké je perzekuovat.

Čím vás David nejvíc naštval?

On už to sám zmiňoval. Největší rozepři jsme měli po jeho bouračce a incidentu s volantem. To jsme řešili hodně a bylo asi nejblíž k tomu, že naše fotbalové pouto a přátelství skončí. Ale postupem času se to mezi námi urovnalo a David pokračoval.

Bylo to tehdy hodně vyhrocené?

Bylo. S odstupem času se tomu můžeme v uvozovkách pousmát, ale v kontextu těch událostí to vůbec vtipné nebylo. Ve vztahu k partnerům klubu se tyhle věci zlehčovat nedají. Jsem rád, že David pochopil, že to přestala být legrace, i když už bylo pozdě. Já taky nejsem svatý a nikdy bych neměl kázat vodu a sám pít víno. V tomhle směru to se mnou kluci měli možná snazší, že jsem se někdy nechal unést a tu jejich hru hrál občas s nimi. Míra mojí tolerance byla posunutá.

Co byste naopak z jeho kariéry vypíchl v dobrém? Čím vám udělal největší radost?

David má obrovské srdce. Na hřišti mi dělal radost pořád. Jde hlavně o takové to jeho plzeňáctví, jestli to tak můžu říct. Byl to velký srdcař, parťák pro kluky. Ale měl i fotbalovou kvalitu. Jinak by v Plzni nehrál pod všemi trenéry, kteří tady byli. Navíc měl vždycky významnou roli.

Zdá se vám, že věkem zmoudřel?

Ano, věkem zmoudřel, ale pořád je ještě mladý. Když vidím, že dohrává kariéru v Domažlicích, které v úvodu sezony hodně vyhrávaly, tak si myslím, že manželka s ním zažila věci, které si úplně nepřála. Takže zase tolik nezmoudřel, fotbal si zase užívá plnými doušky. Ale ona už si ho Lenka narovná a bude muset zmoudřet. (úsměv)

Chybí vám v Plzni? Neměl by týmu ještě co dát?

Myslím, že měl. Mně chybí každý z kluků, kteří odešli. Nevím, jak to mám říct, nechci se dotknout stávajících hráčů… V minulosti jsem měl ke klukům mimořádný vztah, protože jsme zažívali spoustu věcí i mimo fotbal. Měl jsem k nim malinko jiný vztah, prožíval jsem s nimi osobní věci, radosti, starosti, i tragédie. Teď mně takoví frajeři, jako byl David, chybí. Zatím v kabině nejsou. Dřív jsem si stěžoval, že tady máme stádo vlků, ale teď jsem smutný, že takové střelce v týmu nemáme.

Dokázal jste si představit, že zrovna David Limberský vydrží z plzeňské party hrát na vrcholové úrovni nejdéle?

Nedokázal, překvapil mě. A to mohl ještě dneska hrát. Ale sám si vyhodnotil správný okamžik, aby odcházel na vrcholu. Jeho manželka Lenka tady sice měla průpovídky, že Rezek ještě hraje, ale snažil jsem se jí vysvětlit, že každý to má jinak. Myslím, že David se rozhodl správně.

Na jaké pozici by měl v klubu pokračovat?

Takovou pozici musíme teprve najít, kde by se cítil dobře a byl klubu nejvíc prospěšný. Já mu nabízel práci sekáče trávy, ale to ho neláká. (úsměv)

Byl by dobrý trenér?

Já si myslím, že byl. Ale on sám se rozhodl, že ho to neláká. Možná až zestárne, změní názor.