Do světa velkého fotbalu se vydal dnes 43letý Vít Turtenwald z rodného Ostrova nad Ohří přes 1. FC Plzeň. V roce 2010 se pak spolu s dalším Čechem Filipem Klapkou podepsal pod historicky první titul Tobolu Kostanaj, posledního soupeře plzeňské Viktorie na cestě do skupiny Konferenční ligy.

Fotogalerie: Viktoriáni se vydali na dalekou cestu. Boj o Evropu rozehrají v Asii

„V Kostanaji to bylo skvělé. Ale Plzeň by měla postoupit,“ říká obránce, který hrál ligu za Teplice a obě Bohemky, ale působil i na Kypru nebo ve Spartaku Trnava a stále ještě obouvá kopačky v nižší německé soutěži za HSV Heidenau, kde kroutí už třináctou sezonu. A k tomu trénuje žáčky v Rudné u Prahy, kde mu hraje i synek.

Do Plzně přišel v roce 1993 studovat střední sportovní a podnikatelskou školu. „O rok výš chodil fotbalista Lukáš Pleško, vedle ve třídě byl hokejista Milan Kraft, který hrál i za Pittsburgh,“ vzpomíná Vít Turtenwald. V dresu třetiligového 1. FC Plzeň se zase potkal s Martinem Smíškem, Janem Velkoborským či Jiřím Sýkorou. Ti všichni to také dotáhli do nejvyšší soutěže.

Začněme ale v Kazachstánu. Jak se vůbec český fotbalista dostane k tak exotickému angažmá?
Já jsem se z působení ve střížkovské Bohemce znal s Davidem Zoubkem, který hrál v Bělorusku a měl moldavského manažera. Oslovili mě, jestli bych nešel do Tobolu, a protože už mně táhlo na třicet, řekl jsem si, že by to mohlo být zajímavé.

A nelitujete?
Ne, finančně to bylo super. Ani fotbalová kvalita nebyla špatná. Po všech stránkách to bylo skvělé angažmá. A to, že se nám podařilo získat titul, byla zlatá tečka.

Také se dá říct, že jste tam byl českým průkopníkem…
V Tobolu Kostanaj určitě, prvních půl roku jsem tam byl sám, až pak přišel Filip Klapka. Možná byl předtím někdo v Karagandě, to přesně nevím.

Zkuste porovnat ekonomickou stránku s Českem?
Přišli jsme si na stejné peníze jako kluci ve Spartě, i když samozřejmě, že ne jako ty největší hvězdy. Ale v Česku se tehdy nedalo jinde tolik vydělat.

A dařilo se vám i sportovně, zapsali jsme se do historie klubu, protože jste přispěli k prvnímu titulu. Jak se slavilo?
Bylo to veliké, přijel i gubernátor oblasti. V klubu byli všichni nadšeni, slavilo se snad tři dny.

Vy jste měl o důvod víc, protože jste dal v klíčovém zápase gól…
Jojo, celou sezonu jsme se o titul přetahovali s Aktobe, které tehdy v Kazachstánu vládlo. Tři čtyři kola před koncem jsme drželi náskok jediný bod, oba celky pořád vyhrávaly, a tak bylo jasné, že musíme zvládnout i poslední zápas v Atyrau. Vyhráli jsme 2:0. (Vít Turtenwald otevřel skóre svým jediným gólem v sezoně – pozn. aut.)

close Vít Turtenwald v dresu Bohemians v zápase proti pražské Spartě v roce 2007. info Zdroj: archiv Deníku / Kateřina Šulová zoom_in Vít Turtenwald v dresu Bohemians v zápase proti pražské Spartě v roce 2007.

Zažil jste během angažmá něco speciálního? Co třeba rituální zabíjení zvířat před zápasem, které bývalo v Kazachstánu tradiční?
Za ten rok jsem to zažil asi třikrát, ale nikoho nenutí, aby se díval. Já tedy šel, je to zvláštní, ale tak to tam je. U nás na severu to bylo v mančaftu hodně nábožensky promíchané, půlka týmu byli pravoslavní věřící, které před zápasem postříkal kněz svěcenou vodou. Muslimové zase někde u tribuny podřízli berana, ale vycházeli spolu úplně v pohodě, nebyl tam jediný problém.

Vy prý jste měl zajímavý hned úvod angažmá.
Přímo neuvěřitelný. Zapomněl jsem doma peněženku, takže jsem měl jen telefon, pas a letenku, ale pouzedo Astany. Tam jsem si měl koupit další do Kostanaje…

Jak jste to řešil, když jste neměl u sebe peníze?
Zavolal jsem agentovi a klub za mnou poslal na letiště do Astany člověka, který měl vše vyřešit. Jenže v té době byly v Kazachstánu zrovna prázdniny a všechny lety byly vyprodané na dva dny dopředu. To samé vlak, takže objednal taxíka. Dal mu tři sta dolarů, aby mě odvezl těch 750 km do Kostanaje. Jenže to jsem ještě netušil, že není vyhráno.

Povídejte…
Bylo to koncem března, všude po pás sněhu. Po dvou hodinách dostala Volha, která jela před námi smyk, my jsme to do ní napálili a skončili jsme v závěji. Taxikář zavolal známého, který mě vezl se dvěma parťáky dál, jenže přišel další zádrhel. Zastavili jsme v hospůdce, oni něco popili a vzpomněli si, že by chtěli do kasina. Ale já chtěl být co nejdřív v Kostanaji, tak mě ještě jednou přesadili a ten poslední taxikář mě odvezl po sedmnácti hodinách na místo.

Ale nakonec se vám v Kazachstánu líbilo, ne?
Zpočátku jsme hodně času trávili na bázi, kde jsme měli i vlastní kuchařky, snídaně, obědy i večeře, to všechno bylo připravené. Později za mnou přijela i rodina, dcerce byl rok a půl, ve městě bylo hodně vyžití, množství parků a kolotoče, kde se dalo vozit za pár korun hodiny. Život v Kostanaji byl skvělý, byli jsme nadšení.

Jaké je to město?
Nevím jak teď, už je to přece jen třináct let. Ale tehdy byly mezi místními obyvateli obrovské rozdíly v životní úrovni, na okrajích města, kde je i letiště, byla chudoba. Byly tam postkomunistické paneláky, ale co jsem koukal, už tam staví i nové baráky.

A jak vidíte sportovní šance?
Myslím, že by měla Plzeň postoupit, i když ta dlouhá cesta se na ní může podepsat. Fotbalově je jinde. I když má Kostanaj srbského trenéra i další cizince v kádru, snaží se hrát evropský fotbal. Ale mívají obrovské rezervy v taktice, technicky jsou na tom však skvěle.

Fotogalerie: Viktoriáni se vydali na dalekou cestu. Boj o Evropu rozehrají v Asii

Na co si musí dát Plzeň pozor?
Když se dostanou do vedení, umí se pobláznit. Ale na druhou stranu často podléhají zbytečné euforii. Když jsem tam byl, hráli jsme evropský pohár s bosenským Zrinjski Mostar, vedli jsme doma 1:0 a najednou se vrhli všichni do útoku, každý si chtěl dát gól a na nás vzadu se to valilo. Prohráli jsme 1:2. To by mohla být malinko výhoda pro Plzeň, že oni neudrží disciplínu po celých devadesát minut.

Co stadion? Jak je to tam s návštěvami?
Mají stadion tak pro osm tisíc diváků a bývalo vyprodáno, takže si myslím, že atmosféra bude bouřlivá. I když je kolem trávníku atletická dráha a tribuny nejsou za brankami, je to moc pěkný stadion. I kulisa bude dobrá.