Svými podzimními výkony výrazně přispěl k tomu, že Plzeň je po polovině soutěže na čtvrtém místě první Gambrinus ligy. Marek Jarolím však odmítá tvrzení, že hraje v životní formě. „Ano, daří se mi. Ale životní forma to snad ještě není. Ta, doufám, teprve přijde,“ usmívá se technicky velmi dobře vybavený fotbalista, který dokáže obejít najednou několik soupeřů.

Ještě nikdy nebyla Viktoria v samostatné české lize po patnácti kolech v tabulce tak vysoko. Odborníci označují čtvrtou příčku západočeského mužstva za senzaci. O to větší, že Plzeň má bezkonkurenčně nejmladší mužstvo v lize.

V čem spočívá kouzlo týmu, ze kterého odešli před začátkem sezony nebo v jejím průběhu zkušení hráči Limberský, Procházka a Malár a navíc se vážně zranil kapitán týmu Müller?
Žádné čáry to nejsou, ale především kvalitní práce trenérů, kteří nám ukázali cestu a my po ní chceme jít. A k tomu samozřejmě tvrdá dřina na tréninku.
Jak na vás působily názory okolí, že se Plzeň po odchodu opor neudrží v popředí tabulky a propadne se ke dnu a bude bojovat o záchranu?
Takové řeči jsme kolem sebe samozřejmě slyšeli. Jenže to zapůsobilo úplně opačně. Tyhle názory i každé oslabení nás ještě více stmelily, semkli jsme se. Řekli jsme si, že dokážeme zůstat nahoře i bez kluků, co odešli. A že brečet nemá cenu, protože to za nás stejně nikdo jiný než my sami neuhraje.
Když se zranil nejzkušenější hráč týmu Martin Müller, zdědil jste po něm kapitánskou pásku. Jak vám bylo, když vám to trenér Levý oznámil?
Byl jsem překvapený, ale zároveň jsem byl strašně rád. Vést v třiadvaceti letech prvoligové mužstvo, to se vám hned tak nestane. Trenéru Levému jsem za tuhle šanci vděčný.
Chcete si přečíst celý rozhovor? Najdete jej v sobotu 8. prosince v Plzeňském deníku