Lukáš Hejda
Narozen: 9. března 1990 v Bílovci na Ostravsku. Výška: 189 centimetrů.
Je ženatý, s manželkou žije v Praze. Otec hrával fotbal na výkonnostní úrovni, matka se věnovala lehké atletice. Lukáš má
o osm let staršího bratra Jiřího, který se sportu nevěnuje.
Hráčská kariéra: Bílovec (1995 – 2004), Baník Ostrava (2004 – 2007), Sparta Praha (2007 – 2011), Jablonec (2011), Příbram (2011 – 2012), FC Viktoria Plzeň (2012 – dosud).
Počet startů v I. lize: 72.
Počet gólů v lize: 5.
Počet startů za A tým ČR: 1. 

Role náhradníka provázela Lukáše Hejdu ve Spartě i po přestupu do Plzně, kde působí od léta 2012.

Teď to ale vypadá, že se urostlý rodák z Bílovce na Ostravsku usadil v základní sestavě Viktorie Plzeň natrvalo. Důrazný zadák a perfektní hlavičkář se dokáže prosadit i střelecky. Naposledy v minulém kole doma přesnou hlavičkou k tyči zařídil tři body v důležitém zápase s Teplicemi. Pro Viktorii Plzeň je Lukáš Hejda ve svých čtyřiadvaceti letech hráčem budoucnosti.

Kdy a kdo vás k fotbalu přivedl?
Když mně bylo pět let, vzal mě o osm let starší brácha Jirka na trénink žáků Bílovce, které vedl jeho tělocvikář ze školy, pan Petrovič. Hned na prvním tréninku mě fotbal chytl natolik, že už jsem u něj zůstal.

Váš bratr hraje také fotbal?
Nikdy ho závodně nehrál, jen občas si jde s kamarády zakopat. Ale dodnes jsem mu vděčný, že mě k fotbalu přivedl.

Co to pro vás znamenalo, když jste se ve čtrnácti letech ocitl v ostravském Baníku, který je proslulý kvalitní prací s mládeží?
Trenéři Baníku si mě všimli při halových turnajích. Měli jsme v Bílovci velmi dobrý tým, sešel se silný ročník, hrál tam třeba i současný futsalový reprezentant Michal Seidler. Několikrát jsme porazili právě i Baník, a tak jsem dostal nabídku. Moc jsem si toho vážil, v Ostravě se pracuje s mládeží velmi kvalitně. Byl to ale docela skok, půl roku mně trvalo, než jsem se adaptoval a srovnal s ostatními krok. Musel jsem si zvyknout i na nové spolužáky ve škole.

V šestnácti letech jste absolvoval stáž v anglickém Readingu. Jak jste se k ní dostal?
Hráli jsme s národním týmem do 16 let na turnaji ve Skotsku, kde mě objevil jeden skaut a sjednal mi stáž v Readingu. Byla to dobrá zkušenost a jsem za ni rád.

Když vám bylo sedmnáct let, přešel jste do pražské Sparty. Co vás k tomu tehdy vedlo?
Baníku se nelíbila moje stáž v Readingu, já nechtěl v Ostravě podepsat smlouvu, tak mě vyhodili. Tři měsíce jsem pak trénoval sám před barákem.

Nevyšel vám ani přestup do Readingu, nelitujete toho s odstupem času?
Ne. Jsem rád, že z toho sešlo. Když vidím, jak většinou dopadnou kluci, kteří v mladém věku odejdou do zahraničí a jsou pak průměrní, tak mě to vůbec nemrzí.

V sedmnácti letech se vám ozvala Sparta a vy jste odešel do Prahy. Jaké to bylo ocitnout se najednou ve velkoměstě, daleko od domova, od rodiny?
Začátky byly krušné. Ještě s kolegou Mokrohajským, který také odešel z Baníku, jsme první tři měsíce žili na Strahově v tréninkovém centru v jedné místnosti, kde byly jen dvě postele, dvě židle a stůl. Když jsme se podívali z okna, viděli jsme jen hřiště, neznali jsme lidi ani město.

Těžké období jste ale překonal 
a přes dorost a druholigové béčko jste se v devatenácti letech dostal do kádru A týmu. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Jsem rád, že místo do Readingu jsem tenkrát odešel do Sparty, kde jsem se otrkal. Trenér béčka pan Svoboda mě z ofenzivního záložníka přeškolil na stopera, kde hraji dodnes. Trenéři Martin Hašek a Jozef Chovanec si mě pak vytáhli do áčka.

Vybavíte si svoji premiéru 
v první lize?
Bylo to doma proti Liberci. Trochu jsem měl usnadněnou úlohu, hráli jsme skoro celý zápas proti deseti, protože Liberec hrál od desáté minuty bez vyloučeného Keliče a my pak pořád jen dobývali obranu soupeře. Vyhráli jsme tenkrát 2:0.

Nebyl jste zklamaný, když vás pak Sparta poslala na jaře na hostování do Jablonce?
Ze začátku ne, protože jsem si myslel, že budu v Jablonci pravidelně hrát. Bohužel angažmá na severu Čech mně nevyšlo, což bylo pro mne velké zklamání.

Další sezonu jste pak strávil v dresu Příbrami, kde se vám naopak dařilo…
Nejen mně, ale i celému týmu. Na podzim jsme získali 27 bodů a přezimovali jsme na čtvrtém místě. Byla to velká euforie.

Věřil jste tenkrát, že se ještě vrátíte do Sparty?
Ano, zvláště když jsem měl za sebou povedenou sezonu v Příbrami. Do přípravy jsem ale šel po operaci kolene a už na začátku jsem vycítil, že místo ve Spartě mít nebudu, že se tam sází na jiné koně.

V roce 2012 jste ze Sparty odešel a kývl jste na nabídku Viktorie Plzeň. Byla to pro vás velká úleva?
Plzeň měla už tehdy velké jméno a také na tom byla lépe než Sparta. Potěšilo mě, že se mi Viktoria ozvala, nad nabídkou jsem dlouho neváhal.

Svůj první ligový gól v dresu Viktorie jste vstřelil do sítě Příbrami, kde jste předtím působil. Nevyčítali vám to vaši bývalí spoluhráči?
Trochu ano, v legraci mně říkali, že první gól v novém dresu dám právě jim (směje se). Já o tom ale tak nepřemýšlel, bral jsem to jako kterýkoliv jiný ligový zápas. Byl jsem rád, že jsem mužstvu pomohl k výhře a třem bodům v sezoně, na jejímž konci jsme se radovali z titulu.

V Plzni jste odehrál zatím 35 ligových zápasů, z toho ve dvaceti jste nastoupil od začátku. Neztrácel jste víru, že se prosadíte do základní sestavy?
Trochu ano, hlavně ten první rok v Plzni byl těžký. A když už to vypadalo, že budu hrát, tak jsem se zranil. Navíc v Plzni je na místě stopera velká konkurence, Čišo (Čišovský) i Prochy (Procházka) jsou zkušení a kvalitní fotbalisté. Malinko jsem se obával, jestli ta šance ještě vůbec přijde. A ona přišla hned na začátku další sezony. Všechno běželo dobře, až přišel domácí zápas v Lize mistrů s Manchesterem City, moje chyba, střídání a byl jsem zpátky na lavičce.

V posledních kolech této sezony ale nastupujete stabilně. Znamená to, jste se už zbavil nevděčné role náhradníka?
Je pravda, že se mnou se role stoperské trojky tak trochu táhne, ve Spartě i v Plzni. Doufám, že to období už je za mnou, že jsem se o svou pozici popral a že už se v základní sestavě budu objevovat častěji.

V stoperské dvojici nastupujete s Václavem Procházkou. Jak se vám s ním hraje?
Já hraji zprava, Prochy zleva, má lepší levačku než já a myslím si, že nám ty strany oběma sedí. Vzájemná spolupráce funguje. Prochy se často objevuje i vpředu, občas si z něj dělám legraci, že hraje levé křídlo. To pak vzadu zůstanu sám, ale já jsem na to u něj zvyklý (směje se).

Lukáš a Veronika Hejdovi

Po reprezentační přestávce vás čekají tři těžké zápasy, v Mladé Boleslavi, na Slovácku a doma proti Spartě. Domníváte se, že tato série může rozhodnout o podzimních ambicích Viktorie?
Ano, čeká nás klíčové období, v kterém se bude lámat chleba. V Boleslavi i na Slovácku to bude hodně těžké a pak nás doma čeká Sparta. Tohle utkání už je dnes více než pražské derby Sparta – Slavia.

První listopadový den se v Plzni odehraje ligový vrchol podzimu. Jsou pro vás zápasy proti Spartě stále prestižní?
Teď už ani ne. Bylo tomu tak první rok v Plzni, kdy jsem nehrál a zápasy se Spartou jsem na lavičce hodně prožíval. S odstupem času to už tolik nehrotím. Sparta je pro mne rival, to ano, ale tomu, že jsem tam předtím působil, už takovou váhu nepřikládám.

Plzni se v posledních vzájemných střetnutích proti Spartě příliš nedaří. Věříte, že teď už nepříznivou bilanci zlomíte?
Samozřejmě, Spartu chceme porazit, zvláště když hrajeme doma. Musíme se odrazit od finálového zápasu domácího poháru na jaře, kdy jsme soupeře přehrávali. Výhra nad Spartou by se nám do ligové tabulky určitě hodila (usměje se).

Pokud dostanete od trenéra Koubka důvěru, čekají vás souboje s Lafatou. Jak složité je ubránit takového útočníka?
Těžko od něj můžeme čekat kolmé náběhy do velkého vápna nebo sprinty z poloviny hřiště za obranu, v tom to máme jako obránci možná trochu snazší. On je ale nepříjemný hlavně v šestnáctce, hlavně tím, že neustále mění místo a vy přitom musíte sledovat jeho i míč, a někdy tak můžete ztratit přehled.

V Plzni vládne už několik sezon fotbalová horečka. Jak vnímáte atmosféru v Doosan Areně a do jaké míry vám hráčům bouřlivá kulisa pomáhá?
Když jsem přišel do Plzně, byl jsem z toho v šoku. Něco takového jsem v Příbrami, ale ani ve Spartě nezažil. Plzeňští fanoušci jsou v tom nejlepším smyslu slova správní fotbaloví blázni. V Plzni chodí na fotbal deset jedenáct tisíc lidí, ať tu hraje Sparta nebo Příbram. Pomoc fanoušků je veliká, klobouk dolů před nimi.

S manželkou žijete v Praze, ale práci máte v Plzni. Jezdíte na západ Čech sám nebo vám dělají na cestě do Plzně a zpět společnost někteří vaši spoluhráči?
Jezdíme ve čtyřech ještě s Danem Kolářem, Romanem Pavlíkem a Honzou Chramostou. Střídáme se v řízení.

V dresu Viktorie jste okusil atmosféru evropských pohárů. Je utkání, které se vám nejvíce vrylo do paměti?
Možná to bude znít divně, ale já nejraději vzpomínám na zmíněný zápas doma s Manchesterem City, kdy jsem zavinil první gól a byl v šedesáté minutě vystřídán. Zápas se mi nevydařil, ale byl to pro mne neskutečně silný zážitek, zahrát si proti takovým borcům, jakými jsou Agüero nebo Džeko. Byla to pro mne velká zkušenost, sám pro sebe si z toho beru jen to pozitivní.

V červnu jste v utkání s Rakouskem prožil reprezentační premiéru za A tým. Nominaci jste tenkrát nemohl ani uvěřit, vzpomínáte?
Byl jsem opravdu hodně překvapený, nečekal jsem to. Moc si vážím toho, že na mě trenér Vrba ukázal. Jsem rád i za ty dvě minuty, které jsem na hřišti strávil.

Každým dnem byste se měl stát stát otcem dcery Julie. Je možné, že budete v neděli při utkání s Mladou Boleslaví spíše myšlenkami u manželky?
Na manželku budu myslet předtím, ale v zápase budu mít myšlenky jen na hru, jinak to ani nejde. Doufám, že Veronika snad nebude rodit během utkání, chci být u porodu. Moc se na novou roli otce těším, věřím, že budu dobrý táta (usměje se).

Veronika Hejdová: Každý zápas se modlím, aby se Lukáš nezranil

Veronika Hejdová
Je jí 28 let a pochází z jižní Moravy. Vystudovala strojní průmyslovku a po škole chvíli pracovala jako kontrolorka kvality ve strojírenské firmě. „Táhlo mě to ale do médií, kde jsem pak pracovala v inzerci. Teď každým dnem čekáme na miminko, takže budu máma na plný úvazek." 

S Lukášem se Veronika seznámila před sedmi lety na internetu. Pracovala v té době v Německu jako au pair, Lukáš byl čerstvě v Praze. „Dohodli jsme si schůzky a začali jsme spolu chodit téměř ihned. Já se pak stěhovala do Prahy za ním, protože pocházím z jižní Moravy. Brali jsme se po třech letech na apríla," říká Veronika Hejdová, nastávající maminka a manželka obránce Viktorie.

Čím vás Lukáš nejvíce upoutal?
Hlavně svou povahou. A pak také, že na svůj věk to měl v hlavě srovnané. Když jsem s ním mluvila, nepřišlo mi, že je o čtyři roky mladší.

Jakých vlastností si na něm nejvíce vážíte?
Lukáš je hrozně hodný kluk a hlavně je to flegmatik, takže máme ideální vztah.

Co jste říkala na jeho přestup do Plzně?
Jsme spolu od dorostu Sparty, takže celkově jeho kariéru hodně prožívám. Přestup do Plzně byl pro mě šok, když mu manažer ráno zavolal: „Lukáši, Plzeň tě koupila! Sbal si věci, odlítáš na soustředění." Párkrát už to tu bylo, že o něj Plzeň má zájem, ale nikdy jsem netušila, že se to dotáhne do konce. Takže než jsem mu stačila pořádně pogratulovat, už jsem jela z letiště sama.

Chodíte se na Lukáše dívat přímo na stadion, třeba když hraje Viktorka v Praze? Jezdíte také někdy na zápasy do Plzně nebo mu držíte palce u televize?
Do Plzně se dostanu spíše výjimečně, ale když hraje Plzeň v Praze nebo v Příbrami, tak většinou nechybím. Jinak samozřejmě Lukášovi držím palce u televize.

Lukáš se nevyhne tvrdým soubojům. Nebojíte se o něj?
Určitě se bojím. Každý zápas, ve kterém nastoupí, se modlím, ať se nezraní a neodnáší ho na nosítkách.

Jaké jsou vaše koníčky?
Jsem vášnivá čtenářka, nejraději čtu deníky o lidech, co přežili koncentrační tábory. Jinak miluji nakupování, jako každá žena, a dlouhé procházky. A ráda se také pouštím do experimentů v kuchyni, což Lukáš ocení skoro vždycky (směje se).

Jak spolu trávíte volný čas?
Většinu volného času, kterého moc není, trávíme na výletech po okolí s našimi pejsky, jorkšíry Dustym a Montym, aby se venku trochu vyblbli. Nebo chodíme do kina.

Každým dnem byste měla přivést svět dceru Julii. Jak moc vám to může změnit život?
Na to jsem sama zvědavá, ale určitě zásadně. Jen doufám, že nebudu rodit v neděli 
v době, kdy Lukáš bude hrát ligu proti Mladé Boleslavi.