Po svém návratu z Liberce do Viktorie Plzeň vloni v létě bojoval na podzim o místo v sestavě v konkurenci dalších tří útočníků – Ďuriše, Krmenčíka a Poznara. Viktorie hrála většinu podzimu na jednoho forvarda a prosadit se přes Michaela Krmenčíka, který hrál v reprezentační formě, bylo složité. S podzimní bilancí – dvěma góly v deseti zápasech, přičemž například proti Brnu si zahrál jen šest minut – nemohl být Marek Bakoš spokojen.

Neskutečný dříč, který nevypustí na tréninku jedinou minutu, zatnul zuby. Přes zimu kvalitně potrénoval a trpělivě čekal na svoji šanci. Poprvé na jaře si zahrál proti Slavii a pak se stal ústřední postavou těžkého anglického týdne, který by se stejně tak mohl nazvat Bakošovým týdnem.

Čtěte také: Kouč Pivarník o střídání, Ivanschitzovi i Bakošovi

Viktoria ve třech zápasech nasbírala plný počet bodů i díky slovenskému střelci – Marek Bakoš zařídil jediným gólem zápasu výhru v dohrávce 16. kola s Bohemians a brankou proti Karviné nastartoval obrat v zápase a přispěl k výhře 3:2.

Marek BakošJak se s odstupem díváte na tato tři utkání, která vrátila Viktorii do čela tabulky?
Když jsme prohráli na Slavii a ona nás v tabulce přeskočila, tak naše psychické rozpoložení nebylo ideální. Na druhou stranu, já i další starší hráči jsme už podobnou situací prošli. Neházeli jsme flintu do žita a snažili se pomoci zkušenostmi, radami. Podle mě to zabralo, i když každý z těch tří zápasů byl velmi těžký a my je dokázali zvládnout různými způsoby – ať už to bylo vydřenými vítězstvími nad Libercem a Bohemins anebo zápasem plným zvratů v Karviné po naší dobré hře, když nepočítám první půlhodinu.

Který z těchto tří zápasů byl z vašeho pohledu nejvíce složitý?
Každý z nich byl složitý. Liberec by nepříjemným soupeřem, o body bojoval do poslední minuty. Na Bohemce je to pro Plzeň vždycky těžké utkání, vyhecované od fanoušků i od soupeře. Brzy jsme sice dali gól, ale protivník nás dokázal svými zbraněmi přehrát a nakonec jsme byli rádi, že jsme těsně vyhráli. V Karviné to byl zápas, kdy se nám nepodařilo vstřelit první gól, ale přesvědčili jme se, že dokážeme otočit i utkání, která se pro nás nevyvíjejí příznivě.

Sebevědomí je na hřišti vidět


Proti Karviné jste dvakrát doháněli vedení soupeře. Co podle vás rozhodlo o tom, že jste si nakonec odvezli tři body?
My jsme i přes nepříznivé skóre stále cítili, že si z Karviné ty tři body můžeme odvézt. Ne vždycky se to podaří, ale my jsme to hlavně díky velké vůli dokázali.

Nepřehlédněte: Češky nasázely Finkám pět branek

Viktoria má nejlepší defenzivu v lize, ale v ofenzivě to až do zápasu s Karvinou skřípalo. Čím si nevýraznou ofenzivu v úvodu jara vysvětlujete?
Těžko říct. Odtrénovali jsme poctivě celou zimní přípravu a chystali se na náročné jaro, ale nějak nám to nesedlo, v úvodu jara jsme se nechytili. V prvním zápase proti Příbrami jsme měli hromadu šancí, ale nedokázali jsme vstřelit tři čtyři góly. Kdybychom je dali, byli bychom v dalších zápasech ve větší pohodě a vytvořili si silnou psychiku. Když naberete sebevědomí, je to na hřišti vidět.

V médiích i mezi odborníky i fanoušky se často porovnává herní projev současného mužstva s Viktorií z doby, kdy hrála v Lize mistrů a prezentovala se líbivým útočným stylem. Vy máte možnost srovnávat – co si o tom myslíte?
Především to jsou dvě úplně jiná mužstva. V současné době jsme tu tři čtyři, kteří to pamatují. To první mužstvo pracovalo spolu několik sezon s jediným trenérem. Potom se trenéři měnili a neměli prostor delší dobu pracovat s mužstvem. Na druhou stranu tu byly určité důvody, proč vedení sáhlo ke změnám na postu trenéra. Další věcí je, že tady byl Pavel Horváth, který svým stylem pomáhal spoluhráčům držet kvalitu herního projevu. Navíc tehdy se toho od Plzně tolik nečekalo, vše bylo nové. Dnes jsou ta očekávání a s tím i tlak obrovské.

V Karviné s výjimkou první půlhodiny tým předvedl, že útočný fotbal hrát nezapomněl. Blýská se na lepší časy?
Každý hráč z kabiny Viktorie má kvalitu na to, aby předváděl dobrý fotbal. Teď půjde o to, abychom se dali dohromady jako celek. Když se vyladí některé chyby, jsme schopni předvádět hru jako proti Karviné. Věřím, že i současné mužstvo může fanouškům předvádět hru, která se jim bude líbit, a budou domů odcházet spokojeni. Uvědomujeme si, že hra nebyla úplně dobrá, nezakrýváme to a budeme se snažit, aby dobré výsledky byly podloženy i dobrou hrou.

Památná rána


Poprvé na jaře jste nastoupil proti Slavii v Edenu, na stadionu, kde jste v září 2011 proti Borisovu vstřelil historicky první gól Viktorie v Lize mistrů. Vzpomenete si na to, když se pak do Edenu vracíte?
Vždy, když se na stadion Slavie vrátím, vzpomenu si na to. Dokonce i na bránu, do které jsem ten gól vstřelil. Nevím, ale asi je to vzpomínka, která ve mně zůstane po celý život.

Čtěte také: Během fotbalového utkání na Doubravce zkolaboval mladý hráč

Generální manažer Viktorie Plzeň a útočník Marek BakošVy se netajíte tím, že Plzeň je vaší srdeční záležitostí. Čím to, že jste k ní tolik přilnul?
Když jsem do Plzně v roce 2009 přišel, neměl jsem extra očekávání. Mužstvu se ale začalo postupně dařit, i život byl tím pádem pohodový, příjemný, myšlenky byly pozitivní, byl jsem v klidu. V Plzni se mi dobře žilo, oblíbil jsem si ji a postupně jsem se stával Plzeňákem. I když jsem pak odešel na rok a půl do Liberce, v Plzni jsem dále s rodinou bydlel a bydlím. Když jsem se pak do Plzně vrátil, prožíval jsem něco, co se v kariéře hráče často nestává. Proto je Plzeň mým domovem.

Umíte si představit, že byste v Plzni zůstal i po skončení aktivní hráčské kariéry?
Člověk samozřejmě uvažuje, co bude až ukončí aktivní kariéru. Jsem tomu nakloněný zůstat v Plzni, ale nikdy nevíte, co bude za měsíc, za rok. S rodinou jsme v Plzni spokojeni, ale co bude za pět, za deset let, to nechám osudu.

Jsou místa, která máte ve městě nejraději?
Já nejsem člověk, který by běhal po městě a vyhledával památky. Spíše utíkám do přírody, na ryby, do lesa. Tam se cítím dobře, tam se mi vrací to, co jsem zažíval s babičkou a dědou, když jsem s nimi jako malý kluk chodíval často do přírody. Kolem Plzně je spousta rybníků a lesů, kde si můžete najít svá oblíbená místa.

Prozradíte, kde v Plzni ryby nejvíce berou?
Své místo samozřejmě mám, ale to nikomu neříkám (směje se). Rybaření je však pro mě hlavně relax.

Viktorku na Slovensku vnímají jako evropský klub


Vím o vás, že jste studoval na Univerzitě Alexandra Dubčeka v Trenčíně a studium jste přerušil. Počítáte s tím, že se do školy vrátíte?
Školu jsem přerušil asi půl roku před ukončením bakalářského studia. Zatím je nereálné, abych studium dokončil. Co bude potom, až budu mít více času, to se uvidí. Z principu jsem nakloněný tomu, když se mohu ve škole nebo v různých kurzech naučit něco, co bych si mohl vzít s sebou do dalšího života.

Příští měsíc vám bude čtyřiatřicet. Přemýšlíte o tom, co bude, až jednou s vrcholovým fotbalem skončíte?
Víte, já už o tom přemýšlel v pětadvaceti, ale zjistil jsem, že mi tím uniká fotbal, že mu nevěnuji stoprocentně svoje myšlenky. Samozřejmě myslím na to, co bude, až jednou jako hráč s fotbalem skončím, ale nějaké konkrétní věci zatím neřeším. Mám vyzkoušené, že když se fotbalu věnuji na sto procent, vrátí mi to.

Nepřehlédněte: Japonský gigant Asahi převezme Prazdroj už 31. března

Marek Bakoš vstřelil Teplicím jediný gól zápasu.Umíte si sám sebe představit například v roli trenéra?
To je pro mne zatím složité, já se pořád dívám na fotbal jako hráč. Jestli budu trenér, to nevím, to je nutné si nejprve vyzkoušet. Vést fotbalisty jako trenér je zajímavé, ale když zjistíte, že oni to, co jim chcete dát, neumí přijmout, tak je to složité. Myšlenky stát se trenérem mám, ale všechno je závislé na to, až si to vyzkouším v praxi.

Slovenští fotbalisté mají velký podíl na vzestupu Viktorie v posledních letech. Čím si vysvětlujete, že je Viktoria pro Slováky zaslíbeným klubem?
Je pravda, že Slováci se do historie klubu zapsali výrazně, někteří se Viktorii vyplatili více a jiní méně. Já to ale nikdy nevnímal tak, že je někdo Slovák a někdo Čech. Když jsem do Viktorky přišel, tak jsem neřešil, jestli je tady Bakoš, Čišovský nebo Ďuriš. Byli jsme viktoriáni, Čechoslováci, kteří se rozdělovali v kabině jen v době olympiád nebo zápasů mezi Českem a Slovenskem (usmívá se). Na naše vztahy to ale nemělo žádný vliv.

Marek BakošNarodil se 15. dubna 1983 v Nové Bani, kde později začal i s fotbalem. Dorostenecká léta strávil v Nitře, poté zamířil do Púchova, v jehož dresu si zahrál v předkole Ligy mistrů na Nou Campu proti FC Barcelona. Dva roky působil v ruské Jaroslavli, poté se vrátil domů na Slovensko a hrál za Ružomberok. V létě 2009 ho přivedl do Plzně trenér Pavel Vrba, který ho trénoval v Púchově. Marek Bakoš se stal oporu Viktorie, střílel důležité góly v lize i v evropských pohárech, v Plzni získal tři tituly, český pohár i superpohár. Na rok a půl si odskočil do Liberce, kde získal rovněž český pohár, vloni v létě se do Plzně vrátil. V první lize odehrál 178 zápasů a vstřelil 61 gólů. Má doma bronzovou medaili z ME do 19 let v Norsku v roce 2002, za slovenský A tým odehrál osm zápasů.

Jaký má Viktoria na Slovensku zvuk?
Já to mohu posoudit jen na příkladu mé rodné Nové Baně a jejího okolí, kde Viktorii vnímají velmi pozitivně, fandí jí. Možná i proto, že mě znají a vědí, že nějaký Bakoš se dostal až do Plzně, do klubu, který je úspěšný nejen v Čechách, ale i v Evropě. Hodně lidí z Nové Baně a okolí jezdí i přes velkou dálku do Plzně na fotbal, jsou uneseni atmosférou, stadionem, jeho zázemím. A Viktorku už nevnímají jen jako český klub, ale jako evropský klub.

Vás pojí velké přátelství se skvělým fotbalistou Viktorie a vaším krajanem Mariánem Čišovským, který čelí zákeřné nemoci. V době vašeho působení v Liberci jste mu věnoval hattrick, který jste nastřílel, angažujete se ve Spolku 28, který se snaží Mariánovi v jeho těžkém boji pomáhat. Jak jeho boj vnímáte?
Je to strašně složitá životní situace, o které se toho už spousta napovídalo a napsalo a vnímá to i Marián. Jeho rodina a lidé kolem něj se mu snaží pomáhat. Je to složité, ale přes to všechno normálně dál fungujeme, navštěvujeme se, bavíme se, žertujeme. Marián je v kontaktu s Viktorkou, všechno dění kolem ní vnímá, sleduje, fandí jí. Jsme spolu v permanentním kontaktu a věříme, že si to tak zachová a bude silný a že mu budeme moci dál pomáhat a jeho situaci mu alespoň trochu ulehčit.

Marek Bakoš a manželka Monika, dcera Laura (8 let) a syn Matias (6 týdnů).Někteří vaši spoluhráči si nyní plní reprezentační povinnosti. Vaše forma jde nahoru, co byste řekl na reprezentační pozvánku?
Tohle neřeším, až nyní jsem za týden odehrál to, co na podzim za tři měsíce. Slováky budu v kvalifikaci sledovat, budu jim fandit. Co se týká mě, tak bych téma reprezentace neuzavíral, ale teď ani neotvíral.

Do konce ligy zbývá ještě devět kol, ale vše nasvědčuje tomu, že o titul si to rozdáte se Slavií. Jak velkou roli mohou hrát zkušenosti Viktorie z bojů o titul?
Tady jsou na jedné straně naše zkušenosti a na druhé hlad a touha Slavie zažít to poprvé po dlouhé době. Až na konci se uvidí, kdo využije svoji výhodu více. Jestli ti, co mají zkušenosti a kteří se z toho nepos…, nebo ti, co mají elán a vůli. My se ale díváme na sebe, máme v týmu zkušenosti i mladé hráče, kteří chtějí také poprvé dosáhnout na titul.

Nedávno jste se stal podruhé otcem, k osmileté dceři vám do rodiny přibyl syn Matias. Jak narození Bakoše juniora vnímáte?
Matias se narodil 11. února, týden před začátkem sezony. To si potom i v tom velkém pracovním tempu uvědomíte, že jsou v životě i jiné krásné věci. Já teď prožívám velmi pozitivní, příjemné období a jedním z velkých důvodů, proč tomu tak je, je můj malý syn.