Jaké to je opustit klub, ve kterém jste toho tolik prožil?
Mám smíšené pocity, prožil jsem tu krásná léta. Jsem klubu vděčný za to, že jsem se mohl po angažmá v Mladé Boleslavi do Viktorky vrátit. Když jsem v Plzni začínal, nikdo nevěřil, že bude Viktorka jednou hrát o tituly. Jsem moc rád, že jsem u toho mohl být.

Je vám jednatřicet. Věřil jste, že si ještě zahrajete v zahraničí?
Asi jako každý fotbalista jsem snil o tom, že si jednou v zahraničí zahraji. Dostal jsem nabídku už vloni v létě, ale z té nakonec sešlo. Druhá nabídka přišla teď a já si uvědomil, že to je možná moje poslední šance zahrát si venku. Po zvážení jsem nabídku přijal a jdu za další novou výzvou.

Co o svém novém klubu víte?
Před několika lety se musel přejmenovat a postupně se vracel do ligy. To se mu letos povedlo a teď se bude chtít v lize nadlouho usadit.

Jak se těšíte do Ankary, kde Osmanlispor sídlí?
Na Ankaru jsem slyšel jen pozitivní ohlasy, i první dojmy z mé návštěvy jsou skvělé. Věřím, že budu spokojen nejen s fotbalem, ale také v rovině osobního života.

Začátek v zahraničí bývá těžký, jste připraven ho zvládnout?
Vím, že to bude hodně těžké, čeká mě jiná kultura, musím se naučit jazyk, zařizovat bydlení. V každém případě je to zajímavá životní zkušenost a věřím, že mě posune dál.

Co byste chtěl vzkázat spoluhráčům a fanouškům?
V Plzni je skvělá parta, bude mi chybět, s týmem ale budu ve spojení. Chci poděkovat všem v klubu i fanouškům, že jsem před nimi mohl hrát. V Plzni je to jedna velká rodina. Neodchází se mi snadno.