Fotbal mu učaroval už jako malému klukovi a provází ho celý život. A co více – dokáže jím doslova pobláznit a strhnout i své okolí.

„Já tomu říkám láska, vztah na celý život. Fotbal mi dává emoce, radosti i starosti, ale především mě pořád neskutečně baví," říká Jaroslav Ticháček, prezident třetiligové Jiskry Domažlice, který uplynulou sobotu oslavil šedesáté narozeniny – muž, jenž je výrazným písmem podepsán pod vzestupem a úspěchy posledních let klubu z Chodska.

Začátek v Mrákově

Jaroslav Ticháček nezačínal s fotbalem v rodném Tlumačově, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale ve tři kilometry vzdáleném Mrákově.

„V Tlumačově se tehdy fotbal ještě nehrál, fotbalový oddíl tady založili až později," vysvětluje.

Postavou menší, ale šikovný a rychlý útočník dal o sobě brzy vědět. Všiml si ho i legendární mládežnický trenér Josef Žaloudek a několikrát ho povolal do krajského žákovského výběru. „Těžil jsem ze své rychlosti a střílet góly, to jsem miloval," zasní se. „Jednou jsem v žákovském zápase nastřílel i dvanáct branek," vzpomíná s úsměvem.

Už v šestnácti letech si za muže Mrákova připsal první gól. Když mu bylo devatenáct, vrátil se domů do Tlumačova, kde právě zakládali fotbalový oddíl.

Na vojně v Českých Budějovicích se k fotbalu nedostal a znovu s ním začal až po vojně ve Kdyni, kam se oženil. Jenže tady zanedlouho aktivní hráčská kariéra Jaroslava Ticháčka skončila. „Utrpěl jsem vážné zranění kolene a s fotbalem jsem musel přestat," říká.

Dráha trenéra

Nechat fotbalu úplně? To v případě Jaroslava Ticháčka nepřipadalo v úvahu - celoživotní lásky se přece neopouštějí. A tak se mladík z Tlumačova vydal na dráhu trenéra. „V práci jsem dělal s Oldou Golou, který byl funkcionářem v Jiskře Domažlice. Nabídl mi, jestli bych nechtěl trénovat mládež. Dlouho jsem se nerozmýšlel a na jeho nabídku kývl. Byla to pro mě příležitost, jak zůstat u fotbalu."

Trénování Jaroslava Ticháčka chytilo, doslova mu propadl. Od žáků a dorostu přešel postupně k mužům Jiskry, později vedl v Domažlicích i tehdy divizní Rudou hvězdu. Když se otevřely po revoluci hranice, začal trénovat v sousedním Bavorsku – v Chamu a v Dalkingu.

Po návratu z Německa působil také v divizi v FK Horažďovice. „Měli jsme výborné mužstvo, dres Horažďovic oblékali například Radek Mynář, který později působil ve Spartě, nebo Libor Smetana z Viktorie Plzeň. V divizi jsme tenkrát skončili na druhém místě," připomíná Jaroslav Ticháček, který v divizi vedl úspěšně společně s Jindřichem Dejmkem i Vejprnice.

Rád vzpomíná i na působení v CHKZ Poběžovice. „Do Poběžovic mě zlákal pan Němec, ředitel pobočky CHKZ, který měl s fotbalem v Poběžovicích velké plány. První rok se mi podařilo zachránit tým v I. A třídě a v další sezoně jsme postoupili do krajského přeboru. Vzpomínám si, že jsme v derby porazili Jiskru čtyři nula, což mi v Domažlicích nemohli dlouho zapomenout," usmívá se.

Zpátky v Jiskře

Když pak zemřel předseda Jiskry a jeho velký kamarád Jaromír Pauer, v roce 2004 se Jaroslav Ticháček se do Domažlice vrátil. „Slíbil jsem Jaromírovi, že Jiskru padnout nenechám."

Ve funkci prezidenta se má po dvanáctiletém působení v čele klubu za čím ohlížet. Jiskra je dnes respektovaným klubem s krásným stadionem. „Na něm se ve spolupráci s městem udělal velký kus práce," říká pyšně.

A na co vzpomíná nejraději? „Určitě na návrat do divize po pětatřiceti letech v roce 2007, to byl splněný sen. A pak postup do ČFL před šesti lety, to bylo neuvěřitelné. A také na pohárové výhry nad Duklou Praha a Teplicemi," říká podnikatel, který vlastní firmu s třemi sty zaměstnanci.

„Skloubit vedení firmy a chod třetiligového klubu je hodně náročné. Stojí to ale za to, fotbal je moje radost," svěřuje se.

Kromě Jiskry má ve svém srdci ještě jeden klub ze západu Čech – plzeňskou Viktorii, kterou jeho firma podporuje i jako reklamní partner.

„Viktorka je moje srdeční záležitost. Jiskra s Viktorkou úzce spolupracují, mám ve Viktorii spoustu přátel a rád s ní vyjíždím za zápasy v pohárové Evropě," těší ho.

Jaroslav Ticháček je mužem, který miluje výzvy. A jednu velkou má stále před sebou. „Je to další postup. Rád bych jednou pro Domažlice vybojoval druhou ligu. Věřím, že se nám to podaří," mrkne spiklenecky okem prezident Jiskry.