Jeho příběh je víc než pozoruhodný. Do ligy nakoukl ani na ve 20 letech v zeleno-bílém dresu pražských Bohemians. Dnes má na kontě přesně 202 ligových startů, sbíral je pak ještě za Teplice, Liberec, Zlín a naposledy ostravský Baník.

Ale ne vždy se živil fotbalem. „Jo, pracoval jsem rukama,“ vzpomínal Roman Potočný s úsměvem na rtu na období, kdy pokládal dlažbu nebo pracoval v prodejně značkového oblečení v Praze Na Příkopech.

Bylo to po konci v Bohemians, do ligy se znovu vrátil ve 24 letech v Teplicích a ve svém druhém zápase tam vstřelil dva góly Slavii (2:2).

V září 2020 si dokonce na čtvrt hodiny zahrál za reprezentaci proti Skotsku.

A teď, po třicítce, zabojuje o místo v kádru plzeňské Viktorie, nejlepšího českého celku poslední dekády.

Roman Potočný pózoval fotografům před tréninkem u znaku plzeňské Viktorie, přichází z Ostravy do konce jara na hostování s opcí.
FOTO, VIDEO: Jsem rád, že teď budu stát na straně Viktorky, usmíval se Potočný

Romane, jak se mezi viktoriány cítíte?

Pomalu si zvykám. Je to pro mě něco úplně nového, ale cítím, že je to každým dnem lepší. Pro mě je to příjemná změna a po tom všem, čím jsem si prošel, jsem za tuhle šanci rád.

Ligu už jste hrál za pět klubů, v čem je to v Plzni jiné?

Ty vado… Vždycky když jsem přestupoval, tak to bylo o stupeň výš, a teď jsem přidal další level. Ne že by v předchozích klubech byli špatní fotbalisti, ale ve Viktorce se dělá fotbal jinak.

Můžete být konkrétnější?

Všechno je daleko fotbalovější, hraje se víc po zemi, žádné nakopávané míče. Je nás na hřišti jedenáct, každý se musí přizpůsobit. Nemůže hrát, jak se komu líbí.

Kde vy osobně jste byl z předchozích angažmá nejvíce spokojený?

V Liberci jsem se cítil skvěle, protože jsem byl jeden z lídrů týmu. Spolu s Radimem Breitem jsem patřil k nejstarším hráčů, stálo to hodně na nás. To mi sedělo.

Jaká role by měla být teď v Plzni? Zatím jste byl spíš krajní záložník, ale v přípravě vás zkoušeli i v útoku. Kde vy se cítíte nejlépe?

Na ofenzivních postech můžu hrát všude, na krajích i na podhrotu. Párkrát jsem hrál i úplně na hrotu. V Plzni to je hodně flexibilní, sbíháte si pro balony, prohodíte si místo se spoluhráčem, který vás zastoupí. A takhle to má být, zatím mi to sedí. Ale nemůžu dělat závěry, jsem tady teprve krátce.

Umíte si tedy představit, že byste zaskočil i na hrotu útoku?

Jo, myslím, že bych to zvládl. Proti Brnu i teď ve druhé půli s Boleslaví jsem se cítil na hrotu dobře. S Brnem jsem dal i gól a to mi zvedne sebevědomí, protože to bylo po nečekaném odchodu z Baníku hodně dole. Mrzelo mě to, ale nedalo se nic dělat.

Jak vás přijala plzeňská kabina? Koho z nových spoluhráčů jste znal blíže?

Já jsem ještě z Bohemky znal Havlise (Milan Havel), ale tehdy jsme byli hodně mladí. Se Sejčkem (Jan Sýkora) jsem byl v Liberci. Hodně se bavím s Jindrou Staňkem, ale s nikým v kabině nemám problém.

Vyčetl jsem si o vás, že ne vždy jste se fotbalem živil…

Nó, to je pravda. Když mi skončila smlouva na Bohemce, tak jsem byl po zranění. Nastoupil jsem normálně do práce.

Co jste dělal?

Nejdřív jsem makal rukama, dělal jsem dlažbu a různé další stavební práce. Na fotbal jsem chodil až odpoledne po práci, ale nešlo to moc dohromady, tak jsem změnil profesi. Prodával jsem značkové oblečení v Praze Na Příkopech. Až v Teplicích v zimě 2015 jsem zase dostal profesionální smlouvu.

O to víc si vážíte toho, že můžete dělat fotbal naplno?

Jasně, fotbal miluju. I když si občas o sobě přečtu, že jsem namistrovaný. Ono to tak možná na hřišti vypadá, protože nerad prohrávám. Ale v osobním životě jsem klidný člověk. To vám potvrdí každý, kdo mě dobře zná.

Letos v dubnu vám bude 31 let, máte ještě nějaký nesplněný fotbalový sen?

Rád bych získal nějakou trofej. A taky mě zatím míjely evropské poháry, takže bychom si o ně s Viktorkou mohli na jaře zahrát.

To by se ale muselo vaše hostování z Baníku, kde máte ještě na rok a půl smlouvu, proměnit v létě v přestup?

To bych si moc přál. Získat si místo v sestavě Viktorie a zůstat tady déle než půl roku.