S elegantní lehkostí se pohybující fotbalista, technicky skvěle vybavený. Dokonale četl hru a předvídal ji. Díky svým dispozicím byl na trávníku jako stvořený pro úlohu libera neboli volného hráče.

V polovině roku 1968 vedl průběžné pořadí ankety časopisu Stadion Fotbalista roku, na jaře ale plzeňská Škodovka sestoupila a on hrál na podzim jen druhou ligu. A z ní se ankety nevyhrávají – přestože nadále oblékal reprezentační dres, v pořadí se propadl na čtvrté místo.

Kapitán Škody Plzeň František Plass slaví pětasedmdesátiny.

To, že jako plzeňský patriot zůstával nadále i přes nabídky pražských klubů Sparty a Slavie a také bratislavského Slovanu věrný dresu s okřídleným šípem, způsobilo, že jeho počet startů v reprezentaci se zastavil na čísle 11. A také ho to společně s nevydařeným zápasem s Maďarskem v Praze v kvalifikaci, který on sám nezkazil, připravilo o účast na mistrovství světa v Mexiku v roce 1970, kam František Plass československé reprezentaci svými výkony v kvalifikaci pomohl.

DOPIS OD MARKA

Tehdejší kouč národního mužstva Jozef Marko plzeňského fotbalistu po zápase s Maďarskem odepsal. Plass se později do reprezentace vrátil, ale byla to jeho labutí píseň – poslední utkání v dresu se lvíčkem na prsou odehrál v roce 1973 proti Polsku, předtím si ještě na 'svém' stadionu v plzeňských Štruncových sadech zahrál za národní mužstvo proti Lucembursku.

Satisfakcí pro něj byl dopis Jozefa Marka v devadesátých letech. „Poslal mi ho krátce před svou smrtí a za všechno se mně v dopise omluvil. Dopis od něj mám dodnes schovaný,“ vypráví bývalý reprezentant.

„To, že jsem nejel na mistrovství světa do Mexika, bylo i kvůli tomu, že jsem nepřestoupil do Sparty. Vedení Sparty tehdy zatlačilo na Marka a bylo to,“ vzpomíná František Plass. Jen pro doplnění – na mistrovství světa v Mexiku si tehdy místo plzeňského stopera zahrál Václav Migas ze Sparty, shodou okolností Plassův spoluhráč z vojny v Dukle Slaný.

PROTI BRAZÍLII

Nezapomenutelný zápas sehrál František Plass v červnu 1968 v Bratislavě proti Brazílii. Na Tehelném poli se tísnilo 60 tisíc diváků, za Brazílii tehdy s výjimkou Pelého nastoupily všechny hvězdy v čele s míčovými kouzelníky Jairzinhem, Rivelinem, Gersonem a dalšími. Československo po strhujícím průběhu zvítězilo 3:2, přičemž v jeho dresu nejvíce zářili dva fotbalisté – nedávno zesnulý trnavský Jozef Adamec, střelec všech tří branek, a plzeňský František Plass.

„Technická hra Brazilců mi seděla, dařilo se mi. Moc jsem si zápas užil,“ říká.

Československé reprezentaci tehdy vládli Slováci. Plassovu výjimečnost potvrzuje skutečnost, že proti Brazílii nastoupili jen tři Češi – brankář Ivo Viktor z Dukly, slávista František Veselý a František Plass.

 Na klubové úrovni zazářil tmavovlasý chlapík v utkání s Bayernem Mnichov v utkání Poháru vítězů pohárů v září 1971. Škodovka sehrála ve Štruncových sadech před 30 tisíci diváky s evropským velkoklubem s hvězdami Meierem, Beckenbauerem, Müllerem či Breitnerem, vyrovnanou partii. Plzeň prohrála těsně 0:1, ale největší hvězdou večera byl jednoznačně František Plass. V nezapomenutelném utkání zastínil slavného Franze Beckenbauera, ke kterému ho fotbaloví odborníci kvůli podobnému hernímu stylu přirovnávali.  I proto se Plassovi říkalo plzeňský Beckenbauer.

Fotbalista jeho kvalit by se uplatnil v předních evropských klubech, ale vinou komunistického režimu si o angažmá v zahraničí mohl nechat jen zdát. „Po zápase s Mnichovem se o mě zajímal trenér Bayernu Udo Lattek, měl jsem nabídku z Feyenoordu Rotterdam. Odejít legálně ven ale nebylo možné. Když jsem byl s reprezentací na turnaji Hexagonal v Chile, nabízel mi bratranec mého otce, který v Chile žil, abych tam zůstal, že všechno zařídí. Jenže já měl doma ženu a tříletého syna,“ říká František Plass, který je považován za nejlepšího poválečného plzeňského fotbalistu.

ČSAD A RH CHEB

Kromě působení ve Škodě Plzeň a reprezentaci vzpomíná rád František Plass, rodák z plzeňské čtvrti Slovany, na svoje začátky v klubu ČSAD Plzeň (dnešní SK Smíchov). „Byla tam výborná parta kluků v čele s Kájou Bayerem, Vencou Paškem, bratry Petrem a Jirkou Němcovými a dalšími. Domluvili jsme se, že si všichni pořídíme stejná saka. U nás v rodině ale moc peněz nebylo, a tak se kluci složili a sako mně koupili,“ vzpomíná s vděčností na kamarády.

 Do srdce se mu navždy vrylo i působení v Chebu. Ukončil tu hráčskou kariéru a začal trenérskou dráhu. Jako asistent trenéra byl v Chebu u historického postupu RH do první ligy. V Chebu později působil i jako hlavní trenér.

„Poznal jsem tu báječné lidi, zapálené pro fotbal. S mnohými jsme zůstali v kontaktu, těší mě, že na mě ani po letech nezapomněli,“ vyznává se František Plass, který v Chebu poznal svoji druhou manželku.  „Před sedmi lety bohužel zemřela na rakovinu. Byla to pro mě velké rána,“ říká s lítostí v hlase. „Útěchu jsem bohužel hledal v alkoholu a to se podepsalo na mém zdraví,“ přiznává na rovinu muž, který i s pomocí lékařů krizi překonal.

 Jak dnes žije kdysi slavný fotbalista, který svým uměním bavil fanoušky? „S přítelkyní žijeme v Plzni, jsem spokojený. K velmi nízkému důchodu si přivydělávám jako údržbář v mateřské školce. Pochválit bych chtěl Nadační fond západočeských olympioniků v čele s Vladimírem Jarým, který na rozdíl od státu na bývalé úspěšné reprezentanty nezapomíná a snaží se jim pomáhat. Na každoroční setkání bývalých vynikajících sportovců se vždycky moc těším,“ řekl Deníku František Plass, který ve čtvrtek 18. dubna slaví 75. narozeniny.

Františku, vše nejlepší!

FRANTIŠEK PLASS
Narodil 18. dubna 1944 v Plzni. S fotbalem začínal v ČSAD Plzeň (SK Smíchov), do tehdejší Škody Plzeň (dnešní Viktoria) přišel v roce 1963 jako úspěšný dorostenecký reprezentant a velký talent. Získal bronz na dorosteneckém ME v Bukurešti (tehdy turnaj UEFA).
Ve Škodě byl až do roku 1976, kariéru ukončil v RH Cheb. Jako asistent trenéra Jiřího Lopaty, bývalého spoluhráče z Plzně, byl u historického postupu RH Cheb do první ligy.
Za Škodu Plzeň odehrál 163 ligových utkání a vstřelil 16 gólů.
Československo reprezentoval jedenáctkrát – poprvé v roce 1968 proti Jugoslávii (3:0), naposledy v roce 1973 proti Polsku (3:0).
Jako trenér vedl v první lize Cheb a Duklu, ve druhé lize Škodu Plzeň, Chomutov, Ústí nad Labem.
Ze dvou manželství má syny Petra a Daniela a dceru Andreu.