„Rozhodne momentální forma klíčových hráčů,“ říká 33letý obránce v exkluzivním rozhovoru pro Deník.

Jaké jsou vaše vzpomínky na angažmá v Dinamu?
Rozporuplné. Trenér, který si mě přivedl z Young Boys, ještě před sezonou skončil, ten další se také poroučel a s tím třetím jsem si nepadl do oka. Sezonu jsme doklepali, ale pak si přivedl nové hráče a mě odstavil. Šel jsem na hostování do Lokomotivy.

I tak jste byl v Záhřebu dva roky. Dobře tedy víte, co tam viktoriány čeká.
Nebude to nic snadného. Stadion Maksimir je sice kultovní, ale nepříliš příznivý pro fotbal. Tribuna naproti té hlavní je prakticky nepoužitelná, totálně ji poničilo zemětřesení, bývá prázdná. Ale fanoušků chodí i tak dost, bude bouřlivá atmosféra.

A co se týče síly Dinama?

Hodně kvalitní mančaft, i když se jim na začátku ligy příliš nedařilo, zpackali i kvalifikaci Champions League a pak neprošli ani do Evropské ligy. S tím nemohli být v Záhřebu spokojení.

Cestu do Evropské ligy jim zastavila pražská Sparta, přestože Dinamo první zápas vyhrálo 3:1. Na Letné padlo 1:4, to muselo být v Záhřebu asi velké zklamání, že?
To je sice pravda, ale je třeba si uvědomit, že Sparta je v dnešní době na velmi vysoké úrovni. Minimálně rovnocenný soupeř pro Dinamo, které prošlo před sezonou zásadními změnami.

Od chvíle kdy liberijský stoper Sampson Dweh naskočil do ligového zápasu v Teplicích do hry místo zraněného Lukáše Hejdy patří do základní sestavy.
Náš prezident je největší hráč Afriky, tvrdí liberijský reprezentant z Plzně

Můžete být konkrétní?
Vyměnilo se tam kompletně vedení. Nějací hráči odešli, přivedli jiné. Nakonec se jim povedlo dát dohromady velmi dobrý mančaft. Především se vrátil jejich dlouholetý kapitán Ademi, který tam byl už za mě, ale pak odešel na svoji první zahraniční štaci do Číny. Jeho návrat byl pro ostatní hráče vzpruhou, on je velká osobnost na hřišti i v kabině.

Zůstali v Dinamu i další hráči, které pamatujete?
Teď začal chytat gólman Zagorac, který dlouho dělal dvojku reprezentantovi Livakovičovi. Ten v létě odešel do Fenerbahce Istanbul. Jsou tam i další stoper Perič, tehdy se zrovna vracel z Itálie útočník Petkovič, který je teď velkou osobností. Tehdy mladý Íránčan Moharrami na pravém beku se mnou taky hrával a pár dalších kluků, s nimiž jsem byl v Lokomotivě a pak se posunuli do Dinama.

Jste z někým z nich ještě v kontaktu?
Moc ne, občas si napíšeme po nějakém úspěchu. Většina kluků už je stejně jinde.

Troufnete si odhadnout, kdo bude ve čtvrtek favoritem?
To se nedá takhle určit, bude rozhodovat lepší momentální forma. Především pak u těch hráčů, kteří umí rozhodovat zápasy.

Fotbalista Viktorie Plzeň Jan Kopic během sobotního utkání v Liberci (0:3).
Mariána podržíme, prohlásil zkušený Kopic o porážce v Liberci

Už jste zmínil fanoušky, Dinamo má i nechvalně známou brigádu BBB, bude v hledišti velké peklo?
Určitě, i když lidi v Záhřebu ještě nechodí v takovém počtu, jako to bývalo dřív, atmosféra bude skvělá. Pro lidi z Plzně, kteří dorazí do Záhřebu, to bude zvláštní zážitek. Ten stadion má neopakovatelnou kulisu, i když není pro fotbal příznivý. Navíc spousta Chorvatů nejde na stadion, ale prožívají zápasy v hospodách a barech.

Pořád platí, že chorvatský fotbal zažívá boom, jako jsme se spolu bavili při Euru před dvěma lety?
Samozřejmě, reprezentace má výborné výsledky, to je výstavní skříň. Chorvati se drží na špici, hrají dobrý fotbal, mají výborné hráče ve skvělých klubech. Každý úspěch fanoušci nesmírně prožívají. Když hraje reprezentace, jsou hospody plné.

A na klubové úrovni?
Tam hraje prim právě Dinamo Záhřeb a Hajduk Split, to jsou největší konkurenti. Ale u Hajduku záleží, jak se jim povede poskládat tým. Dinamo mívá navrch, většinou rozhodne o titulu už dlouho před koncem ligy. Za nimi válčí ve druhém sledu Osijek a Rijeka.

O Konferenční ligu jste hráli letos i vy s Omonií Nikosia, proč se to nepovedlo?
Narazili jsme na těžkého soupeře, dánský Midtjylland. Doma jsme to celkem zvládli (výhra 1:0), ale venku se nám to nepovedlo. Dostali jsme brzy červenou kartu a soupeř šel z penalty do vedení. Proti tak kvalitnímu celku hrát o deseti je složité. Sice jsme vyrovnali, ale pak předvedli Dánové kvalitu a totálně nás rozmetli (5:1).

LEVÝ BEK Jan Lecjaks má stálé místo v obraně kyperské Omonie Nikósie.
Lecjaks si angažmá na Kypru užívá i s rodinou

Jak vůbec berou kyperské kluby účast v evropských pohárech?
I pro ně je to finančně zajímavé, i když některé z nich mají movité majitele. Třeba do Paphosu i do Arisu Limassol teď přišli movití investoři z Ruska. Ale pro kluby, jako je Omonia, ale i Apoel by účast ve skupinové fázi byla velká finanční vzpruha.

Loni jste s Omonií obsadili v lize šesté místo, jak na to v klubu nahlíželi?
Vůbec s tím není spokojenost, i když jsme vyhráli pohár, sezona se moc nepovedla. I teď jsme sice šestí, ale jsou tam malé bodové rozdíly. Je to hodně ošemetné, tabulka se každé kolo mění.

Před dvěma lety jste byl v Nikosii u zisku titulu. Jaké jsou cíle klubu teď?
Každý rok chceme hrát o titul, o vítězství v poháru, chceme sbírat trofeje.

Pořád platí, že jste na Kypru maximálně spokojený?
Jojo, ale kontrakt mám jen do konce této sezony. Zatím tomu nechávám volný průběh. Už jsem ve věku, kdy nejsem nejmladší, teprve v zimě to začnu řešit.