Zní to až neuvěřitelně. Fotbalisté Viktorie sehrají ve čtvrtek večer proti španělskému Villarrealu jubilejní šedesátý zápas v evropských pohárech a Jan Kalina z Plzně viděl na vlastní oči úplně všechny. Větší příklad vytrvalosti, fandovství a klubové věrnosti byste hledali jen stěží.
Když pět pěti lety vyrazil na první zápas Viktorie v evropských pohárech do Istanbulu s Besiktasem, bylo mu sedmašedesát let.
„Když jsem viděl tu úžasnou atmosféru na stadionu, kde přes třicet tisíc fanoušků povzbuzovalo bouřlivě svůj tým po celý zápas, to byl pro mne neskutečný zážitek. Úplně mě to pohltilo a řekl jsem si, že tohle musím zažít i příště. A začal jsem s Viktorkou jezdit po Evropě. Nevynechal jsem jediný zápas, doma ani venku," vypráví Jan Kalina.
Narodil se v Třebenicích na Litoměřicku, později bydlel v Mostě a v Bílině a v roce 1972 se s rodinou přestěhoval do jižních Čech. „Bylo to kvůli synovi, který měl potíže s průduškami, a lékaři nám doporučili změnit ovzduší, jež bylo na severu Čech špatné," vysvětluje.
Celý život pracoval na dráze – stejně jako jeho otec a dědeček. V roce 1980 byl přeložen do Plzně a v té době se stal i fanouškem Viktorie, tehdy ještě Škodovky.
„Fotbal jsem měl rád od malička, na severu Čech jsem hrával nižší soutěže. Když jsme se přestěhovali do Plzně, začal jsem chodit na stadion do Štruncových sadů a postupně se ze mne stal skalní fanoušek," vyznává se ze vztahu k milovanému klubu, který tehdy spíše jen putoval mezi první a druhou ligou.
Zážitek na celý život
To, že se jednou s Viktorkou podívá na Nou Camp nebo na San Siro, ho nenapadlo ani ve snu.
„Na to, jak kluci nastupovali na Nou Campu proti Messimu a jeho spoluhráčům, nezapomenu do konce svého života," svěřuje se věrný klubista, který těžce snášel odlišný metr rozhodčích při prvních zápasech Viktorie v evropských pohárech.
„Hrozně mě štvalo, jak sudí stranili velkým klubům, které to ale vůbec nepotřebovaly. Viktoria byla na evropské scéně neznámým týmem a platila nováčkovskou daň. Postupně si ale svými výkony získala respekt a uznání," míní Jan Kalina.
Na pohárové zápasy Viktorie po Evropě vyráží zásadně sám a po vlastní ose.
„Jsem takový vlk samotář," říká o sobě muž, pro něhož je cestování velkým koníčkem. „Rád jsem cestoval už v době, kdy jsem ještě pracoval na dráze a mohl jsem využívat volné jízdenky," vzpomíná.
Fandí i reprezentaci
Kromě utkání Viktorie vyráží Jan Kalina také na zápasy české reprezentace. „Poprvé jsem vyjel v roce 1996 na mistrovství Evropy do Anglii a později na kontinentální šampionát v Rakousku a ve Švýcarsku. Byl jsem podívat i na mistrovství světa v Německu," bilancuje svoji účast na velkých akcích.
Jeho zatím nejdelší cesta za fotbalem vedla na mistrovství světa do Jihoafrické republiky. V cíli cesty se vždycky pár dnů zdrží. „Nejedu tam jen na fotbal a nechci poznat jen stadion, ale i samotné město a jeho nejbližší okolí," říká.
Cestovat po Evropě ale není levná záležitost. „Nejsem příznivcem dovolených u moře a za ušetření peníze raději cestuji za fotbalem. Také jsme prodali chalupu na Domažlicku, což mně pomáhá financovat cesty. Velkou oporou mi je manželka, jež má pro moji zálibu velké pochopení, a syn, který žije na Moravě," říká.
Z hráčů Viktorie obdivuje nejvíce výkony brankáře Matúše Kozáčika. „I když se někdy nevyhne výkyvům formy, je na něj spolehnutí," říká na adresu slovenského reprezentanta a dodává: „Rád jsem měl i Honzu Rezka, ze současného kádru jsou mými oblíbenci hlavně David Limberský a Dan Kolář, jehož přístup k fotbalu i k Viktorce se mi moc líbí," dodává Jan Kalina.
