K mužstvu nastoupil společně se Stanislavem Levým letos v říjnu poté, co vedení klubu odvolalo stávající trenéry kvůli špatným výsledkům. Až jedenáctá příčka se majitelům úřadujícího mistra, který v předkole Ligy mistrů vypadl s kyperským Apoelem Nikósia, pranic nelíbila a rozhodli se k radikálnímu řešení. A změna se jim zatím vyplácí.

„Po polovině soutěže jsme třetí s devítibodovou ztrátu na první Durres, ale zápas máme k dobru. Ten byl odložen, protože napadl sníh, což se tady stalo naposledy před pěti lety,“ říká Zdeněk Bečka, který o Štědrém dnu dorazil domů na krátkou dovolenou.

Jak dopadl váš premiérový zápas s Korcou poté, co jste se Stanislavem Levým převzali mužstvo?
Moc dobře ne, hráli jsme doma s Kamzou bez branek. Ale byli jsme u mužstva teprve dva dny a za ty se zázraky dělat nedají.

V jakém stavu se mužstvo po vašem příchodu nacházelo?
K našemu překvapení na tom byli hráči dost špatně po fyzické stránce. V rozehrané sezoně, kdy se včetně zápasů albánského poháru navíc hraje systémem středa – neděle, se ale kondice příliš dohnat nedá. Přivítali jsme proto reprezentační přestávku, v které jsme mohli zvýšit tréninkové dávky a zaměřit se více na fyzickou přípravu.

Jak to vaši svěřenci přijali?
Samozřejmě že reptali, měli toho plné zuby. Ale vysvětlili jsme jim, že bez kondice se fotbal hrát nedá.

Působí v albánské lize cizinci?
Ano, poměrně dost. Nejvíce je jich ze země bývalé Jugoslávie. Jen v našem týmu jsou dva Slovinci, dva Chorvaté, Srb a potom ještě jeden Brazilec a jeden Nigerijec. Zbytek mužstva tvoří Albánci.

To je docela pěkný babylon, jak se s hráči domlouváte?
Naší výhodou je, že dalším asistentem je Albánec Lorenzo Hisi, který dlouho žiije v Praze a umí velmi dobře česky. Ostatním překládá masér mužstva pokyny trenéra Levého do angličtiny.

Kolik mužstev hraje v albánské lize?
Čtrnáct a hraje se stejně jako u nás systémem podzim – jaro. S výjimkou našeho mužstva a ještě jednoho týmu jsou všechna z Tirany nebo z jejího okolí. My to z Korci máme blíže do řecké Soluně než do Tirany.

To se během sezony asi docela nacestujete?
Ani ne, dost času totiž trávíme v Duressu, v městě, které leží asi dvacet kilometrů od Tirany a kde má jeden ze spolumajitelů našeho klubu velký hotel u moře. A my odtud vyrážíme do blízkého okolí k ligovým zápasům nebo utkáním albánského poháru.

Jaký způsob hry mužstva v albánské lize preferují?
Albánci jsou hodně hraví, což se projevuje hodně i na hřišti, a většina týmů tak předvádí technický fotbal, stylem podobný mužstvům z bývalé Jugoslávie. Vliv chorvatského či srbského fotbalu je v Albánii patrný.

Dají se porovnat albánská a česká nejvyšší soutěž?
Albánská liga se mi jeví techničtější, česká je zase rychlejší a agresivnější.

Jak by podle vás dopadla Korca v české lize?
Troufnu si tvrdit, že bychom hráli do osmého místa. Na špičkové týmy jako Plzeň nebo Sparta bychom neměli, ty by nás přejely svým tempem a agresivitou, ale s ostatními českými týmy bychom se mohli rovnat.

Jak velký je v Korce stadion a kolik diváků chodí na ligové zápasy?
Stadion má kapacitu deset tisíc diváků a na zápasy chodí běžně šest sedm tisíc a přišlo už i osm tisíc fanoušků. Pro lidi ve městě, které leží v horách a má 60 tisíc obyvatel, je to vlastně jediná zábava.

Jací jsou albánští fanoušci?
Bouřliví, horkokrevní a podle toho také vypadá atmosféra při zápase. Během podzimní sezony zmlátili fanoušci v albánské lize dvakrát rozhodčí. U nás v Korce k tomu sice nedošlo, ale dvakrát museli sudí utkání přerušit kvůli světlicím nebo tomu, že fanoušci vtrhli na hřiště. Rozhodčí zápas na dvacet minut přerušil, zjednal se pořádek a utkání se dohrálo.

Jaké jsou v albánské lize podmínky?
Zápasy se hrají na přírodních trávnících, ale ty si kluby jinak šetří a trénuje se výhradně na umělé trávě. Hráči jsou na to už zvyklí a nikdo nic nenamítá. My jsme si ale se Standou Levým vymohli, že kromě ligového utkání absolvujeme na hlavním stadionu s přírodním trávníkem také předzápasový trénink. Stadiony jsou na slušné úrovni, bohužel se ale v nich nepočítalo s prostory pro regeneraci.

Jak velký je zájem o fotbal ze strany médií?
Obrovský. V zemi je pět sportovních deníků a pět sportovních televizních kanálů, které vysílají živě všechny ligové zápasy.

Můžete prozradit, na kolik peněz si přijdou fotbalisté v albánské lize?
Špičkoví fotbalisté v Albánii berou stejně jako přední hráči v české lize. Jenom pro zajímavost, průměrná mzda v zemi je 250 eur.

Jaký dojem na vás Albánci udělali?
Když jsem se dozvěděl, že půjdu trénovat do Albánie, měl jsem obavy. Myslel jsem si, že nás tam budou pořád hlídat vojáci se samopaly, ale nic takového. Pohybujeme se tady zcela svobodně, lidé jsou velmi otevření, vstřícní. Jsou tu ale na první pohled patrné výrazné rozdíly mezi chudými a bohatými.

Jaký úkol před vás majitelé klubu postavili?
Obhajoba mistrovského titulu, nic jiného je nezajímá. Také prémie máme nastavené tak, že je dostaneme jen za vítězství, a to ještě s týmy do čtvrtého místa. Když vyhrajeme třeba na hřišti pátého celku ligy, prémie žádné nedostaneme.

Jste v Albánii s rodinou? A kdy se do klubu vracíte?
Manželka se syny, osmnáctiletým, čtyřletým a sedmiměsíčním, je doma v Plzni, a tak se teď snažím při dovolené jim všechno vynahradit. Už šestého ledna ale odlétám zpátky do Albánie, o den později začínáme zimní přípravu. Na konci ledna začneme hrát pohár a sedmého února nás čeká dohrávka odloženého ligového zápasu. O tři dny později odstartuje jarní část albánské ligy.