Někdy to bývá lítý boj, říká sběratel dresů plzeňské Viktorie

„Není to nic dramatického, doma jsme na to vyhradili jednu skříň,“ uvedl pro Deník sběratel z Plzně.

„Manželka je tolerantní. Já mám totiž ještě rozsáhlou sbírku týkající se rockové skupiny Queen, která je z hlediska množství i hodnoty výrazně výš, takže sbírání viktoriánských artefaktů se v tom naštěstí trošku ztratí,“ usmíval se Martin Skála.

Přitom na počátku jeho sportovní vášně ani tak nešlo o dresy. „Nechával jsem si všechny pohárové vstupenky i programy. Později jsem se stal klubovým fotografem a měl tak přístup k soupiskám, akreditacím či dalším tiskovým materiálům pro novináře,“ popisoval, jak se zrodila jeho vášeň.

A pak ho napadlo, že nejlepším symbolem při vzpomínkách na úspěšnou éru plzeňské Viktorie budou hrané dresy. Nejprve šlo výhradně o ty z evropských pohárů. „Ale poslední roky beru už i ligové,“ usmál se sběratel.

Příběh z Vejprnic. Také na Plzeňsku nosí fotbalisté sešívané dresy jako Slavia

Dresy však nezískává od hráčů, s nimiž se často na své pozici potkává. „To by mi přišlo velmi neprofesionální. Proto jsem dresy vždy kupoval až zpětně v charitativních či jiných aukcích,“ popisoval Martin Skála.

A kdyby měl vybraný nejcennější kousky ze svojí sbírky viktoriánských dresů?

„Mám velkou radost z dresu Dana Koláře po získání prvního titulu podepsaný celým tehdejším týmem. A jednou z mých posledních akvizic je hraný dres z památného domácího pohárového utkání s Besiktasem Istanbul v červenci 2010, který jsem koupil od Honzy Rezka. Mám pocit, že je to náš jediný pohárový dres, na kterém byl slavnostní potisk s datem a místem konání zápasu,“ dodal Martin Skála.

A už si pomalu brousí zuby na další cenné relikvie. Mnohdy je boj o dres stejně lítý jako na fotbalových trávnících, někdy mnohem zákeřnější. Jako teď, kdy usiluje o dresy Radima Řezníka a Marka Bakoše ze zápasu Evropské ligy 2018 s Partizanem Bělehrad.

„Ukázalo se, že srbský fanoušek, který oba dresy prodával, se rozhodl oškubat českého sběratele a nic mi neposlat, což se mi v dané zemi bohužel nestalo poprvé. Ale nevzdal jsem se a celá zápletka by měla být do konce roku vyřešena,“ přidal jeden z příkladů.

Házenkářky zvládly těžký zápas se Slavií a pojistily si páté místo

Jindy měl ale zase štěstí. „Před pár měsíci jsem narazil na pěkný starší dres Dana Koláře kdesi v Kalifornii, což mi přišlo až absurdní. Prodejce chtěl v přepočtu jen asi tři stovky, doprava to samozřejmě významně prodražila, přesto jsem měl velkou radost,“ potvrdil, že ačkoliv je Plzeňák, dresy k němu kolikrát doputují až z opačného konce světa.

Sám je Martin Skála aktivním sportovcem, na okresní úrovni hraje stolní tenis.

Fandit chodil na hokej i házenou.

„Ale nakonec je i díky práci pro mě prioritou fotbalová Viktorka,“ vyznal se klubový fotograf. „Na sport se posledních deset let dívám skrz objektiv fotoaparátu a musím říct, že je to velmi specifický pohled. Nemám moc přehled o hře, ale zachycení vítězných emocí mě nesmírně baví,“ doplnil mimo jiné vášnivý sběratel viktoriánských dresů.

Jde také o drahý koníček, za dresy utratil desítky tisíc. „Někdy mám štěstí a seženu pěkný dres třeba i za pětistovku a jindy cena zajímavého kousku v aukci vystoupá na částku, kterou se mi už z principu platit nechce,“ přiznal, že ne všechny dresy se mu povede koupit.

„S výjimkou roku 2011, který přinesl kromě prvního titulu i premiérovou účast v Lize mistrů, se jinak skoro jakýkoliv dres dá dříve nebo později někde sehnat,“ naznačil, že někdy se vyplatí nějaký čas počkat.

Ale těší ho, že díky svému koníčku přispěje i na dobrou věc. Jako třeba v případě zmíněného dresu Jana Rezka ze zápasu s Besiktasem.

„Ten mě stál ze všech dresů nejvíc. Ale výtěžek z té aukce šel na pomoc obětem tornáda na Moravě, tak jsem úmyslně přihodil o pár tisícovek víc a měl jsem z dresu dvojnásobnou radost,“ dodal Martin Skála.