Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Co když ale teploměr ukazuje například minus dvacet stupňů Celsia? Nemůže už potom dojít k ohrožení zdraví fotbalistů? „Při teplotách do minus dvacet stupňů by mráz zdravého a dobře trénovaného fotbalistu neměl ohrozit. Tohle ale platí, když je bezvětří, pokud fouká silnější vítr a k tomu je ještě vyšší vlhkost vzduchu, posunul bych hranici zhruba na minus patnáct stupňů,“ říká Jaroslav Novák z Ústavu tělovýchovného lékařství Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni.

Nutné je podle něj dbát na správné oblečení. „Při vysokých mrazech přichází v úvahu nebezpečí omrzlin akrálních částí těla, to znamená prstů rukou, nohou a v obličeji. Samozřejmostí jsou v takovém klimatu čepice, rukavice a vhodné ponožky a obuv,“ připomíná plzeňský lékař.

Důležité je rovněž správné rozcvičení a zahřátí těla včetně strečinku před utkáním. „U profesionálních fotbalistů toto nehrozí, ale amatéři by rozcvičení neměli podcenit. Terén bývá kluzký, tvrdý a nedostatečné rozcvičení výrazně zvyšuje vinou zhoršené pohybové koordinaci riziko úrazu. S tím souvisí samozřejmě i nutnost kvalitní obuvi,“ zdůrazňuje Novák.

Při velkých mrazech také dochází k vyššímu energetickému výdeji, energetický potenciál organismu se rychleji vyčerpá. Po náročnějším tréninku či utkání v těchto podmínkách je tak velmi důležitá regenerace. „K ní patří nejen vhodná teplá sprcha či koupel, popřípadě masáž po výkonu, ale také optimální výživa. Na místě jsou glycidové doplňky výživy v podobě tyčinek müsli, kukuřičných lupínků, energetických gelů či tyčinek, ale i pudinků, ovesných vloček nebo třeba tatranek,“ uvádí příklady Jaroslav Novák.

Z laického pohledu představuje možná největší riziko mrazivý vzduch, přicházející do plicních sklípků a tak ohrožující dýchací cesty v nejhorším případě omrznutím. „Toto však v žádném případě nehrozí. Vzduch proudící dýchacími cestami se rychle ohřívá, takže například při okolní teplotě minus pět stupňů je teplota vzduchu po průchodu nosem přes osmnáct stupňů a než se dostane do plic, je prakticky stejná jako je tělesná teplota,“ vysvětluje lékař.

„Navíc plocha, na níž dochází v plicích k výměně dýchacích plynů, je devadesát čtverečních metrů prohřátého povrchu. Když na něj rozprostřeme okolo tří litrů vdechnutého vzduchu pří výkonu, jedná se o téměř zanedbatelnou zátěž,“ dodává.

Větší pozor by si měli podle něj dát jen alergici. „U nich by chladnější vzduch v dýchacích cestách mohl vyvolat bronchospasmus. To však už patří do jiné problematiky,“ uzavírá Jaroslav Novák.