„Byl jsem nervózní, po půlstoletí mně zase tleskal zaplněný stadion. Byl jsem dojatý, slzy na krajíčku, ale ustál jsem to,“ svěřil se Deníku sušický rodák, který hájil branku Škody Plzeň od roku 1960 deset sezon. V roce 1970 kvůli vleklému zranění ramene aktivní činnost ukončil.

Věčný pohodář a elegán bavil diváky nejen skvělými zákroky, ale i výlety s míčem u nohy až k půlicí čáře.

Před sobotním utkáním se Slováckem mu majitel Viktorie Plzeň Tomáš Paclík předal dres se symbolickým číslem 80. Kromě něj mu k jubileu popřáli trenér Viktorie Pavel Vrba, kapitán Patrik Hrošovský, obchodně marketinkový manažer Jaromír Hamouz a vedoucí staré gardy Viktorie Plzeň Ivan Bican. „Z gratulací jsem měl velkou radost. Potěšilo mě, že na mne v klubu nezapomněli,“ svěřil se jubilant, kterému na dálku popřála i dcera Marcela, která s rodinou žije v Kanadě.

„Pořádně mě překvapila. Předání dresu i gratulaci před zápasem natočila z internetu. Vypadalo to, jako kdyby byla v Plzni na stadionu. Koukal jsem na to jako u vytržení,“ směje se.

Kromě rodinné oslavy mu v pátek v restauraci U Kostků popřáli kamarádi, mezi nimi i bývalí spoluhráči František Plass či Jiří Hopp.

Samotný zápas se Slováckem velice prožíval. „Viktorka hrála dobře, Slovácko se zakopalo na vlastní polovině. Škoda, že kluci spalovali jednu šanci za druhou. Už jsem měl strach, že půjdu o svých narozeninách ze stadionu domů s porážkou, ale kluci mě asi vyslyšeli a vyrovnali,“ usmívá se.

Z Kozáčikovy chyby v rozehrávce, po které šel soupeř lacino do vedení, vědu nedělá.

„Chtěl rychle rozehrát, ale míč mu sjel po noze. To se ve fotbale stává, i já podobné situace v brance zažil. Věřím, že v sobotu kluci porazí Teplice a bude se slavit titul,“ dodává věčný optimista František Čaloun.