V Česku se příliš nepohybujete, navštívil jste mládežnický turnaj Planeo Cup v Uničově. Poznávají vás vůbec ještě mladí fotbalisté?
Není to tady jak venku. Tam mě znají děti už třeba od tří let. Je to jiná kultura. Tady mě třeba ani nemohli vidět, ale třeba v Itálii jim dědečkové přehrávají kazety a ukazují hráče. V Itálii mě malí kluci zdraví a říkají, Tome, pojď s námi hrát fotbal. Ale ty kultury jsou odlišné.

Nemrzí to?
Nemrzí, svoji popularitu jsem si prožil. Baví mě chodit po turnajích a sledovat mládežnické hráče. Dělám to v Itálii a děkuji federaci, že mě pozvali i sem na Planeo Cup.

Myslel jsem spíše celkově vůči vaší generaci, že se o ní tolik nemluví.
Tohle je mi líto, že se tady na to moc nekouká. Na to, jaký jsme malý státeček, máme velké sportovní úspěchy a zapomíná se na ně.

Takže v Itálii jste stále legenda?
Jsem. Měli teď v Janově 130 let, já jsem měl také narozeniny, tak jsem to slavil s nimi. Volají mi z klubu, chodím tam a žiji mezi těmi lidmi. berou mě jako legendu, ale ví, že jsem normální člověk.

Vážím si i gólů v přáteláku

Jak na kariéru vzpomínáte?
Bylo to krásné. Ničeho nelituji, ale už bych se nevracel. Vždycky jsem měl v sobě tu dravost a chtěl jsem vyhrávat. Vyhrávat chci i dnes a přál bych každému, aby to prožil. Když jsem v devadesátých letech přišel do Itálie, tak to byla nejlepší liga, hráli tam nejlepší hráči z celého světa. Děkuji Přerovu nad Labem, kde jsem začínal, Spartě i Janovu, který mi otevřel dveře do světového fotbalu.

Dá se vypíchnout nějaký jeden moment?
Vážím si každého gólu, který jsem dal. Dokonce i těch, které dám teď v přáteláku. Rád jsem je dával, některé mě ale zviditelnily, třeba ten Realu Madrid nebo Holandsku, kdy jsme postoupili na mistrovství Evropy. Také vzpomínám na zápas v Oviedu v poháru UEFA. Bavilo nás dávat ty góly. Fotbal je od toho, aby se vyhrávalo, a ne, abychom měli 75 procent držení míče a prohráli 0:1. Ale tu dravost a chtíč vyhrát musíte mít v sobě.

To teď hráčům podle vás chybí?
Fotbal se změnil. Kouká se více na technickou hru. Ale pro mě to není ono. Trenéři mi říkali, pokud nevystřelíš za poločas desetkrát na bránu, tak od čeho tam jsi jako útočník. Dnes přijdu na zápas a vidím jednu střelu za utkání na bránu… To mě neuspokojí, a proto si nepustím v televizi českou ligu a nechodím příliš ani na italskou. Jdu párkrát za rok. Spíše se setkávám s bývalými hráči. Fotbalem se ale tolik nepobavím, ne hrou. Možná tím, co tam dělají diváci.

Takže na fotbal nekoukáte?
Ale jsou zápasy, které mě baví. Pro mě je nejlepší liga na světě anglická. A hlavně Guardiola a akce Manchesteru City, která začne od obránců. De Bruyne je pro mě fenomén. Vzpomenu si teď na zápas City, myslím, s Frankfurtem. To byl nejlepší duel, který jsem za poslední dobu viděl.

Proč podle vás nemá český fotbal hráče v základních sestavách týmů v Serii A?
Někteří tam jsou, ale je potřeba, abychom dali prostor mladším, nebáli se je tam dát, hodit je do vody, aby se učili plavat, jak to bylo za nás. Takhle se dříve otrkají a budou dříve připraveni na velký fotbal.

Důležitá je parta

Vy jste kritizoval v jednom z rozhovorů práci s mládeží v Itálii.
Je to tak. Všechny peníze se cpou do mužského fotbalu a na mládež se kašle, ale vy musíte začít postupně, od mládeže. Nenávidím, když kluci neumí stopnout míč, ale už se učí taktiku. To je problém celého fotbalu, nejen v Itálii, ale i v Čechách. I proto třeba chyběla Itálie na posledních závěrečných turnají a chybí jí útočníci.

Když zmiňujete závěrečné turnaje, jak dopadnou Češi a Italové na Euru?
Je těžké tipovat. Důležité je dát dohromady partu, která bude spolupracovat. Není to lehké. Hráči jsou dnes dost náladoví a musíte je připravit, aby i psychicky vydrželi.

Jak se česká reprezentace proměnila pod Ivanem Haškem a které útočníky byste vzal na Euro vy?
Nechci to hodnotit, protože jsem tam nebyl a nerad hodnotím věci, kde nejsem. Vím ale, že Ivan Hašek má jasno, zvolí vždycky nejlepší sestavu a nejlepší hráče. Vím, že jsou různé názory různých lidí, novinářů. Ti to ale nemůžou hodnotit. Trenér je s nimi od rána do večera, ví, jak trénují, jaké mají problémy.

Bude Schick nejdůležitějším hráčem pro Čechy?
Nevytahoval bych individuality. Musí to být spolupráce celého týmu. Ale on má tu nadstavbu, kterou potřebujeme a musí ji tam dát.

Pokud by se Češi potkali s Itálií na Euru, komu budete fandit?
Vždycky Čechům. To je jasné. Zase až takhle to nemám.

Titul jste přál Spartě?
Jsem pořád sparťan. Odmalička a vždycky budu, neměním kabáty. Ještě před nadstavbou jsem věděl, že si to Sparta už nenechá utéct.

Bavím se životem

Co momentálně děláte?
Bavím se životem. Žiji v Itálii, jezdím sledovat mladé hráče. Dá se říct, že spolupracuji s určitými manažery. Pomůžu najít nějakého talenta. Spíše se ale věnuji volnému času a dělám, co baví mě. Užívám si lidí, které mám rád.

Zahrajete si ještě fotbal?
Ještě loni jsem hrál, ale letos jdu na operaci, musím na endoprotézu. Jak se říká, sportem k trvalé invaliditě, už to dostihlo i mě. Hrajeme si zápasy staré gardy. Nebo uspořádáme turnaj na pláži. Už se na to budu jenom dívat, chybět to nebude.

Proč jste zvolil život v Itálii?
Nemám moc rád zimu, V Itálii je teplo. Miluju moře, italskou stravu, pohodu lidí. Navíc tam mám hodně kamarádů. Domov už je pro mě Itálie.

Jak vnímáte Planeo Cup?
Je to perfektní věc. Některé mančafty, které jsou menší, třeba nikdy nehrály proti Spartě a je to pro ně šance. Příležitost také ukázat se. Jsem překvapený, protože i některé menší týmy s mládeží pracují dobře.