Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Do Řecka přišel v lednu, v době, kdy se rozbíhala odvetná část nejvyšší soutěže. Bohužel také ve chvíli, kdy klub opustil trenér, který si Martina do mužstva vybral.

Zní to až neuvěřitelně: Den poté, co Martin Knakal podepsal v Xanthi pětiletý kontrakt, trenér kývl na nabídku Olympiakosu Pireus.

„A to byla, bohužel, ta největší smůla. Přišel nový kouč, a ten se mnou vůbec nepočítal. Byl jsem v šoku, všechna má očekávání se najednou zhroutila. Trenéři mně slibovali, že se mnou počítají, a nejednou bylo všechno jinak,“ vzpomíná na nečekaný obrat Martin Knakal.

„Já ale zatnul zuby a dál trénoval naplno a dělal všechno, co dělá profesionála profesionálem. Snažil jsem se na to nemyslet a doufal, že přijde šance. Marně. Trenér měl své ´koně´ a ty stavěl. Nějaký čas jsem to vydržel, ale potom jsem šel za ním a zeptal se ho, proč mně nedá alespoň šanci. Vůbec se se mnou nebavil,“ vypráví Martin Knakal.

Mladému Plzeňanovi začaly na slunném jihu Evropy krušné časy. Sám v cizí zemi, bez znalosti jazyka. „Naštěstí alespoň v mužstvu jsem se domluvil anglicky. Je to kosmopolitní tým, jsou Portugalci, Argentinci, Polák, Rakušan, Afričané, takže anglicky jsem se domluvil. S řečtinou mám ale problémy,“ přiznává.

Za půl roku ani jednou nenastoupil v ligovém utkání. „Několikrát jsem byl v lize na lavičce a hrál jsem přípravné zápasy,“ bilancuje svoji účast v dresu řeckého klubu, který hrál v nejvyšší soutěži o záchranu.

„Nakonec se Škodě podařilo zajistit si příslušnost v nejvyšší soutěži, skončili jsme třináctí z osmnácti, dvě příčky nad sestupem,“ připomíná.

I na lavičce náhradníků ale prožil nezapomenutelné okamžiky. „Hráli jsme na AEK Atény, v hledišti bylo 35 tisíc diváků, skvělá atmosféra. Škoda jen, že jsem se nedostal na trávník,“ lituje.

„Zápas byl zvláštní i tím, že to bylo nadlouho poslední utkání, které se tam na jaře hrálo. Po našem utkání se stadion na měsíc uzavřel a hrálo se tam až finále Ligy mistrů,“ přidává zajímavost.

Těžké období v cizí zemi mu pomáhali lépe snášet svojí přítomností jeho nejbližší. „Dvakrát za mnou přijela přítelkyně Markéta a jednou otec. Moc mně pomohli,“ svěřuje se.

Kamaráda si našel i v klubu. „Hodně blízko mám k rakouskému fotbalistovi Michaelu Gspurninkovi. Máme trochu společný osud, ani Michael toho zatím příliš v Xanthi nenahrál, je brankářskou dvojkou. Spojuje nás hodně společného, máme rádi legraci, hodně se spolu zasmějeme,“ říká.

S životem v Řecku je Martin Knakal spokojen. „Zvykl jsem si na náturu Řeků. Jsou přátelští, povídaví a hlavně hodně temperamentní. Když mezi sebou hovoří, většinou se to neobejde bez křiku, ale jinak jsou pohodoví,“ míní Martin, který je přímo nadšen z řecké kuchyně. „Hodně zeleniny, ryby, taková jídla mám moc rád. Vesměs lehká jídla, pro sportovce přímo ideální. Po téhle stránce mně v Řecku nic nechybí,“ pochvaluje si.

V Xanthi, asi sedmdesátitisícovém městě plném krámků a zejména kaváren, bydlí ve čtyřpokojovém bytě. „K dispozici mám od klubu i auto. K úplné spokojenosti mně ale chybí jedna jediná a pro mne velice důležitá věc, abych se prosadil i po sportovní stránce,“ přeje si.

Dovolenou strávil v Plzni se svými nejbližšími. „Rodina mi v Řecku hodně chybí, proto jsem si teď doma užíval rodičů i prarodičů. Část dovolené jsme s bráchou a s přítelkyněmi strávili na chatě u hracholuské přehrady,“ vypráví.

V něděli Martin Knakal odletěl zpět do Řecka. V nové sezoně se pro něj otvírá další šance. Možná o to větší, že dosavadní trenér skončil a přichází nový. „Věřím, že mně dá šanci. A já jsem odhodlaný ji využít. Chci se také zlepšit v řečtině, abych překonal jazykovou bariéru. To jsou mé cíle pro další sezonu,“ říká.

Půlrok v Řecku nepovažuje za ztracený. „Naopak, je to pro mne cenná zkušenost a motivace do budoucna,“ ujišťuje.