Jak jste vnímal názory odborné i laické veřejnosti, že Plzeň po odchodu zkušených opor opustí pozici, kterou jste si na jaře vybojovali, a bude spíše bojovat o záchranu?
Takové názory se ke mně donesly. Dokonce jsem měl možnost slyšet i hráče jiných týmů, kteří s námi počítali do okruhu kandidátů sestupu. Jenže nás tohle všechno ještě více motivovalo. Nakonec to dopadlo tak, že jsme byli pro zmíněné hráče obrovským překvapením, že jsme i s tak mladým týmem jarní pozici udrželi i po podzimu.
Vy jste na podzim získali 25 bodů, ještě o jeden více než na jaře. Kdyby vám to někdo před novou sezonou řekl, věřil byste mu?
Snažím se pohlížet na každou sezonu realistickýma očima a nestavět si vzdušné zámky. Ale vždycky je tam snaha získat co nejvíce bodů, co nejlepší umístění. Pětadvacet bodů však nemohl očekávat ani největší optimista.
Čtvrté místo Plzně po polovině soutěže, ještě před utkáním na Spartě, bylo označováno za senzaci. Co si o tom myslíte?
Senzací bych to nenazýval, spíše odměnou za poctivou a tvrdou práci. Faktem je, že stejné umístění bych bral i po třicátém kole. Jenže to nás čeká ještě dlouhá a těžká cesta.
Z týmu během podzimu odcházeli zkušení hráči. Limberský, Procházka, Malár, dlouhodobě se zranil kapitán týmu Müller. Tyhle hráče jste navíc označil za typy fotbalistů platných nejen na hřišti, ale i v kabině. Jak vám bylo, když jste o všechny postupně přišel?
Ta situace opravdu nebyla jednoduchá, ale nechtěli jsme s celým realizačním týmem propadnout panice. Naopak, snažili jsme se dodat ostatním hráčům sebedůvěru, že teď přišla jejich chvíle. Viděli jsme, jak jsou ctižádostiví a chtějí na sobě pracovat a zlepšovat se. To bylo ohromně pozitivní a pomohlo nám to ztráty kompenzovat a těžkou situaci společně zvládnout. Ukázalo se, že tým má zdravé jádro.
Kdo převzal role vůdců týmu?
Když během tak krátké doby odejde tolik hráčů, kteří burcují tým, je to zpočátku věcí spíše kolektivu je nahradit. V tu chvíli nejde jen tak někoho dosadit a říci mu, ty budeš teď vůdcem týmu. K tomu musí dojít přirozenou cestou na základě tvrdé práce v tréninku a opakovaných kvalitních výkonů v zápasech. Postupně se do téhle pozice dostalo několik hráčů, které mužstvo akceptuje, například Marek Jarolím, Martin Fillo, Tomáš Rada či Michal Daněk.
Jaké metody používáte při práci s mladými fotbalisty, aby byli takovou roli schopni zvládnout? Vypadá to, že máte nějaký zaručený recept, jak urychlit vývoj talentovaného hráče. Skoro se mi chce říci, že máte zvládnutou metodiku zrychleného růstu…
Na to není univerzální recept, u každého mladého hráče je to individuální. Někdo potřebuje dodat sebedůvěru, druhému musíte po jednom vydařeném zápase pomoci sednout si zase na zem. Příkladem je Honza Halama. Podal výborný výkon ve svém prvním zápase v lize v Teplicích, ale ten druhý proti Žižkovu mu nevyšel. Mohl jsem ho po jednom nevydařeném utkání zase posadit na lavičku nebo mu dát další šanci. On ji dostal a v devatenácti letech odehrál velmi dobře celý zbytek podzimu.
Ve vašem týmu se to mladými nezkušenými hráči jen hemží. Neuvítal byste ale přece jen v kádru fotbalisty střední generace, kteří v sestavě chybějí?
V Plzni opravdu chybějí hráči, kterým je kolem osmadvaceti let a mají odkopáno v lize zhruba sto padesáti zápasů. Jenže oni chybějí ve více mužstvech. Ty kluby, které je mají, se pohybují v tabulce nahoře. Problémem je, že v naší lize je takových hráčů nedostatek.
Když se ohlédnete zpět za podzimem, kdy vám jako trenérovi bylo nejhůř?
Po sérii zápasů, ve kterých jsme čtyřikrát po sobě nevyhráli. Prohráli jsme v Ostravě, doma remizovali se Zlínem a dvakrát prohráli venku, v Liberci a v Teplicích. To byla krizová fáze podzimní sezony. Potom nás čekal hodně těžký zápas doma proti Žižkovu a ten už jsme museli vyhrát. To se nám podařilo a nastal obrat.
A kdy jste byl naopak nejvíce spokojen?
Po zápase doma s Mladou Boleslaví. V něm jsme předvedli kvalitní výkon podpořený ziskem tří bodů. Spokojen s výkonem, i když to možná bude znít divně, jsem byl i po prohraném zápase v Teplicích.
Když se zranil Martin Müller, určil jste kapitánem Marka Jarolíma a jemu to evidentně prospělo. Nelekl se větší odpovědnosti, jeho výkony šly nahoru, a dokonce začal střílet důležité góly. Byl to z vaší strany psychologický tah, jak hráče vyburcovat, aby převzal roli režiséra týmu?
Marka jsem poznal jako talentovaného fotbalistu, který ale měl potíže v osobních soubojích, v defenzivní činnosti. Dal jsem mu jasně najevo, že tohle se musí změnit a že teprve potom může jeho talent vyniknout. On si to vzal za své a důkazem je právě letošní podzimní sezona, v které se stal tahounem mužstva a jedním z klíčových hráčů. To, že jsem mu svěřil kapitánskou pásku, bral jako projev důvěry a myslím, že mu to prospělo a pomohlo.
Marek Jarolím v rozhovoru pro Deník řekl, že přední umístění Plzně nejsou žádné čáry, ale kvalitní práce trenérů, kteří hráčům ukázali cestu, a oni ji vzali za svou a rozhodli se po ní jít. Cítíte to stejně?
Absolutně s tím musím souhlasit. Vůbec teď nechci hodnotit práci nás trenérů, ale to, že kluci převzali naši filozofii, bylo moc důležité. Oni vzali za své, že z každého zápasu musejí jít do kabin s pocitem, že na hřišti udělali všechno pro co nejlepší výsledek. Navíc pochopili, že my jsme tady od toho, abychom jim pomohli a posunuli je v jejich kariéře dál. Kdo to nechápe, bude mít problémy i v jiných mužstvech a s jinými trenéry.
Jako hráč jste zažil v Bohemians velmi tvrdé metody náročného trenéra Pospíchala. Využíváte z nich v roli kouče některé prvky?
Od každého trenéra si něco vezmete. Trenér Pospíchal byl ale svérázný a jeho metody někdy až brutální. Možná některé prvky lze využít i dnes, ale fotbal šel od té doby jinam. V každém případě jsem přesvědčen, že kdyby byl Pospíchal lepším psychologem, měla by Bohemka mnohem více titulů než jeden.
Ustáli by vůbec současní fotbalisté jeho metody?
Po fyzické stránce ano, ale vyrovnat se s takovým tlakem po psychické stránce by polovina z nich nezvládla. Možná tomu ani nikdo nebude věřit, ale stávalo se nám, že jsme chodili se schodů pozpátku, aby nás méně bolely svaly, a doma jsme si nemohli svléci sami ani kalhoty, jak jsme byli ztahaní. Jeho metody byly dost drsné.
K jakému přístupu při práci s hráči se nejvíce přikláníte?
I když je fotbal kolektivní sport, vyžaduje individuální přístup k hráčům. Na někoho platí přitvrdit, druhého musíte spíše pohladit. Co je ale důležité, aby se hráči i trenér navzájem respektovali. A především musí panovat disciplína, bez ní nemáte šanci na úspěch.
Co vás dokáže při utkání nejvíce vytočit?
Dokážu odpustit třeba špatný centr, nebo když nezvládneme koncovku. Ale když někdo podcení situaci, chybí právě ta zmíněná disciplína, to mě rozpálí do běla a z lavičky startuji jako čertík z krabičky.
Jak se nejlépe dokážete odreagovat od stresů, které vrcholový fotbal přináší?
Když jsem jako trenér začínal, příliš jsem si tlaky a odpovědnost nepřipouštěl. Čím jsem starší a zkušenější, cítím stále větší odpovědnost a také motivaci a chci dosáhnout co nejlepších výsledků a uspět. A to s sebou přináší i stále větší stresy a odreagovat se je pro mě čím dál těžší. Možná to bude znít kuriózně, ale já se stresů nejlépe zbavím opět fotbalem, když se dívám na nějaké jiné zápasy.
K jak velkým změnám dojde v zimě ve složení kádru? Uvažujete o snížení počtu hráčů v kádru, kterých je osmadvacet?
Tenhle počet je na českou ligu nadstandardní a neprospívá to ani tréninkové kvalitě. Ještě před odjezdem na soustředění do Turecka na konci ledna chceme snížit počet hráčů v kádru na třiadvacet, to znamená tři brankáři a dvacet hráčů. Tak, aby každý post v poli byl zdvojený.
V zimní přestávce nejsou vyloučeny odchody několika klíčových hráčů, například střelce Martina Filla, zájem je i o kapitána týmu Marka Jarolíma či brankáře Michala Daňka. Jak těžké pro vás bude vyrovnat se s případnými odchody těchto fotbalistů?
To, že do Plzně jezdí zahraniční manažeři sledovat naše hráče, je pozitivní. Je to ocenění práce trenérů i hráčů. Na druhou stranu to není pro trenéra jednoduchá situace. Jenže v Čechách je normální, že kluby žijí z prodeje hráčů, a každý trenér v české lize s tím musí počítat. V žádném případě z toho nemám strach, myslím, že jsme připraveni odchody kompenzovat. Musím ale přiznat, že v případě zmíněných fotbalistů by to bylo velmi náročné. Pokud bychom nechtěli opustit pozice, které jsme si po podzimu vybojovali.
V mužstvu je řada talentovaných fotbalistů. Kdo z nich má podle vás největší předpoklady vyrůst ve špičkového fotbalistu schopného prosadit se například v zahraničí?
Podzim ukázal, že jsme až na utkání s Brnem s týmy v tabulce před námi sehráli sice vyrovnané zápasy, ale se všemi jsme nakonec prohráli. Tím chci říci, že ještě dva tři roky bude trvat, než mladí hráči získají zkušenosti a vyšší kvalitu. Pokud ale chcete ode mne slyšet už teď nějaké jméno mladého fotbalisty, který, pokud nepoleví v tréninku a nesejde ze správné cesty, má před sebou velkou budoucnost, je to Jan Lecjaks.
Vašimi asistenty jsou dlouholetí ligoví fotbalisté Zdeněk Bečka a Michal Petrouš. Jak si spolu rozumíte?
Jsme tak trochu každý z jiného těsta, a to je myslím správné. Každý má své úkoly i vymezené pravomoce. Realizační tým ve Viktorce, do kterého bych ještě přiřadil vedoucího mužstva Romana Vonáška, trenéra brankářů Pavla Průšu, maséra Míru Šimečka a kustoda Milana Zdrhu, funguje tak, jak má.
Jak bude vypadat zimní příprava?
K prvnímu tréninku se sejdeme třetího ledna a hned druhý den máme zdravotní testy v Praze. Pátého a šestého ledna jsme pozváni na halový turnaj Víkend šampionů v Sazka Aréně. Druhý den začneme naostro se zimní přípravou. Budeme hrát zimní turnaj Tipsport Cup, čekají nás přípravné zápasy včetně utkání s bundesligovým Norimberkem v Německu. Od 25. ledna do 3. února absolvujeme herní soustředění v Turecku. Zahrajeme si třikrát s kvalitními soupeři, jistý je duel s rakouským Sturmem Graz.
Jak strávíte zimní dovolenou?
Podzimní sezona byla velmi náročná a stálamě hodně sil, o to více jsemse na dovolenou těšil. Strávím ji s rodinou, kterou jsem během sezony zanedbával. Tradicí pro mě je výlet do Berlína. Je to moje zamilované město, kde jsem dlouho působil a mám tady stále spoustu kamarádů a přátel a minimálně jednou za rok se tam jedeme s manželkou podívat. Tentokrát udělám ještě jedn změnu a beru s sebou své asistenty,Michala Petrouše a Zdeňka Bečku i s partnerkami. Navštívíme společně berlínské vánoční trhy a chystáme se také na bundesligový zápas posledního podzimního kola mezi Herthou a Bayernem.

Stanislav Levý

Narozen: 2. 5. 1958.
Hráčská kariéra: SK Úžice (1967–1974), Meteor Praha (1974–1977), Rudá hvězda Volary (1977–1978), Rudá hvězda Cheb (1978–1979), Bohemians Praha (1979–1988), Blau–Weiss Berlín (1988–1992), Tennis Borussia Berlín (1992–1995).
Trenérská kariéra: Tennis Borussia Berlín (1995–1999), Hannover 96 (2001–2003), Saarbrücken (2003), FK Viktoria Žižkov – trenér a sportovní ředitel (2004), FK Chmel Blšany – sportovní ředitel (2005), 1. FC Slovácko (2005–2006), FC Viktoria Plzeň (2006 – dosud).