„Bydleli jsme v Kamenném Újezdě, ale s fotbalem jsem začínal ve Slovanu Blatnice, kde trénoval můj otec. Když táta s trénováním v Blatnici přestal, hrál jsem doma v Kameňáku a později v Nýřanech. Tady si mě vyhlédl legendární kouč Josef Žaloudek a přivedl mě do Škodovky,“ popisuje Stanislav Purkart svoji cestu do Plzně.
Už v žácích se potkal se Zdeňkem Bečkou, Danielem Šmejkalem nebo Michalem Čalounem, se kterými později oblékal dres Viktorie v první lize. „Prošli jsme spolu i dorostem, kde jsme měli výborný tým, skončili jsme pod trenéry Žaloudkem a Kopeckým v lize třetí za Ostravou a Spartou,“ vybavuje si.
V devatenácti letech dostal šanci v přípravě áčka dospělých, ale poranil si meniskus a vrátil se až po půl roce. Jaro odehrál za divizní béčko a v létě šel opět do přípravy s A týmem. Jenže osud si s vámi někdy zahraje podivnou hru. Talentovaný záložník si znovu poranil meniskus a situace se opakovala. Půl roku přestávka a pak znovu béčko. „V dubnu jsem pak narukoval do třetiligové VTJ Karlovy Vary,“ vzpomíná.
Poslední tři měsíce vojny strávil na vojenské správě v Plzni a hrál za Viktorii, které svými výkony pomohl k postupu do nově utvořené první české ligy. Týmu se v úvodním ročníku nejvyšší soutěže dařilo, pod trenérem Zdeňkem Michálkem skončil na pátém místě.
NEZAPOMENUTELNÝ ZÁŽITEK PROTI SEŠÍVANÝM
Prvoligový debut prožil v létě 1993 proti Slavii Praha. „Šel jsem ze hřiště asi v 83. minutě za stavu 0:0, ale Slavia dvěma góly Pavla Novotného v samém závěru vyhrála. Byl to však nezapomenutelný zážitek, na stadionu ve Štruncových sadech nám tenkrát fandilo více než patnáct tisíc diváků,“ vypráví Stanislav Purkart.
Přesto, že nepatří mezi dlouhány, jednou z předností pracovitého záložníka byla hra hlavou. Umístěnými hlavičkami střílel důležité góly například v říjnu 1993 v derby proti Chebu po centru Daniela Šmejkala, kdy přispěl k výhře 2:0. Nebo na podzim 1996 zařídil krásnou rybičkou po přihrávce Petra Vlčka v posledních vteřinách zápasu cennou domácí remízu 1:1 se Spartou.
„Rád vzpomínám i na zápas proti Chebu na podzim 1995, který se sehrál v Tachově. Stav byl 1:1 a do konce chybělo pár minut. Řekl jsem trenérovi Hřebíkovi, aby mě poslal na hřiště, že dám gól. Povedlo se a brali jsme tři body,“ usmívá se.
V první lize odehrál Stanislav Purkart za Viktorii 163 utkání a vstřelil 18 branek. „Kariéra vrcholového fotbalisty je krátká, užíval jsem si každý zápas,“ svěřuje se Stanislav Purkart, který po maturitě na gymnáziu začal studovat medicínu na Lékařské fakultě v Plzni. Po roce však studia zanechal. „Tenkrát jsem se rozhodl pro fotbal, dnes bych to nejspíš udělal opačně,“ vyznává se.
V roce 2001 kariéru vrcholového fotbalisty ukončil po těžkém zranění kolena. „Tehdejší kouč Viktorie Miroslav Koubek mi nabídl roli druhého asistenta a já ji rád přijal,“ líčí start své trenérské kariéry.
Na spolupráci s trenérem Koubkem vzpomíná rád. „Byl náročný, velmi důsledný. Dostával jsem od něj domácí úkoly, kdy jsem musel připravit určitá cvičení, on si to druhý den zkontroloval a já je pak prováděl s hráči na tréninku,“ říká. Jako hráč zažil spoustu trenérů, kromě Koubka oceňuje také kvality Zdeňka Michálka a Petra Uličného.
PURKARTOVY PŘEŠTICE MÍŘÍ Z DIVIZE DO ČFL
V roli profesionálního trenéra vedl druholigový Baník Sokolov, při zaměstnání (pracuje jako vedoucí nákupu a logistiky v soukromé firmě) trénoval Chotíkov, Domažlice a Mariánské Lázně. Nyní je třetí sezonu v divizních Přešticích a po čtrnácti odehraných kolech je jeho tým v čele tabulky.
"V Přešticích jsou vytvořeny velmi dobré podmínky, mužstvo si sedlo. Věřím, že si postup vybojujeme,“ přeje si Stanislav Purkart, kterému dělá radost téměř dvouletý vnouček Filípek. „Třeba z něj jednou bude fotbalista,“ usmívá se dvaapadesátiletý Stanislav Purkart.
