„Do Viktorky jsem přišel společně s dvojčaty Petrem a Martinem Smíškovými. Chodili jsme do 33. ZŠ ve Skvrňanech, bydleli jsme na internátě v Částkově ulici na Slovanech,“ vzpomíná na svoje začátky Švejnoha, kterého v dorostu vedli trenéři Krušina a Kovács. Ostruhy v dospělém fotbale získával absolvent Střední sportovní a podnikatelské školy na hostování v třetiligovém 1. FC Plzeň, v lednu 1997 si ho trenér Antonín Dvořák stáhl do prvoligového áčka Viktorie. V první lize debutoval v devatenácti letech v utkání proti Zbrojovce Brno.

Ve Viktorii na levém kraji obrany vedle ostřílených borců Miloše Slabého, Miroslava Janoty a Michala Drahoráda to byly zkušenosti k nezaplacení. Postupně se vypracoval do základní sestavy a s výjimkou hostování ve slovenském Senci odehrál v Plzni sedm sezon. Za tu dobu zažil sestupy i návraty do nejvyšší soutěže a poznal několik trenérů. „Kromě trenéra Dvořáka, který mi dal šanci v lize, rád vzpomínám na Zdeňka Michálka, Petra Radu a Petra Uličného. S tím jsem se později znovu setkal v Brně,“ říká Martin Švejnoha, který má na kontě také tři starty za reprezentační jednadvacítku.

K trenéru Uličnému se váže i jedna Martinova vzpomínka. „On měl hráče zařazené ve výkonnostních šuplících. Já u něj byl jako mladý zajíc v tom nejspodnějším, ale při angažmá v Brně, to už jsem byl zkušeným hráčem, mně jednou řekl, že jsem se svými výkony dostal do prvního šuplíku. Moc mě to potěšilo,“ říká.

Jiří Vosyka.
LEGENDY VIKTORIE: Návrat do první ligy Vosyku stál vlasy

Dalších pět let strávil Martin Švejnoha na Moravě, dvě sezony v Synotu Staré Město, tři ve Zbrojovce Brno. „Když jsem přišel do Starého Města, klub vstupoval do sezony s mankem dvanácti bodů, což byl trest za aféru s ovlivňováním rozhodčích. I přes velkou bodovou ztrátu se nám podařilo ligu zachránit, což považuji za velký úspěch. Výborné mužstvo jsme měli v Brně, skončili v lize čtvrtí a pátí a o skóre nám utekla účast v evropských pohárech.

Když mu táhlo na dvaatřicet, s českou ligou se po 180 odehraných zápasech, ve kterých vstřelil čtyři góly, rozloučil a odešel do druholigového Wacker Innsbruck, s nímž během čtyř sezon postoupil do rakouské bundesligy. Ani potom se mu nechtělo pověsit kopačky na hřebík a kývl na nabídku třetiligového WSG Wattens. Svými zkušenostmi pomohl klubu k postupu do druhé ligy, kterou hrál ještě skoro ve čtyřiceti.

Z HRÁČE TRENÉREM

„V létě 2017 jsem měl na vybranou. Mohl jsem ještě rok hrát, nebo v klubu nastoupit jako asistent trenéra. Vybral jsem druhou možnost a nelituji. Mám sice větší zodpovědnost než jako hráč, ale trenéřina mě chytla. S trenérem Thomasem Silberbergerem jsme si sedli po fotbalové stránce i lidsky. Udělal jsem si v Rakousku licenci A a uvažuji i o studiu profilicence. S Thomasem to táhneme už pátým rokem v jednom klubu, což je v rakouském profifotbale rarita,“ vypráví asistent trenéra WSG Wattens, klubu, který třetí sezonu působí v první rakouské bundeslize.

Ve Wattensu, osmitisícovém městečku poblíž Innsbrucku, žije s rodinou už třináct let. S manželkou Lenkou vychovávají šestnáctiletého Martina, jehož koníčkem je kickbox, a třináctiletou Nelu, která se věnuje sportovní gymnastice a jezdectví. Se svým koněm má za sebou první závody v parkurovém skákání. Obě děti mluví německy jako rodilí mluvčí. „Když přijedeme do Čech a ony se někdy začnou hádat, tak je to často v němčině,“ usmívá se. S manželkou, která je mojí velkou oporou, máme z dětí velkou radost,“ usmívá se 'Švejny'.

I přes dlouhou dobu strávenou v Rakousku považuje Martin za svůj domov Plzeň. „Nedám na ni dopustit, máme pořád v Plzni byt. Vždycky kolem Vánoc se scházíme s naší partičkou z Viktorky, bratry Smíškovými, Pavlem Fořtem, Róbertem Ježem, Patrikem Ježkem a chodíme si o silvestru zahrát za starou gardu,“ dodává Martin Švejnoha.

Roman Janoušek (vpravo) v dresu Viktorie Plzeň
LEGENDY VIKTORIE: Na Plzeň vzpomínám rád, říká Janoušek