Kliknutím zvětšíte
Odchovanec Viktorie Plzeň prožil v jejím dresu v první lize křest, na jaký se nezapomíná. První prosincovou sobotu v roce 1995 v posledním podzimním kole přijela do Štruncových sadů pražská Sparta a téměř sedm tisíc diváků vidělo památné vítězství Viktorie 2:1. Po prvním poločase byl nerozhodný stav 1:1, Viktoria vstřelila v úvodu druhé půle v 53. minutě gól Zdeňkem Bečkou na 2:1. Trenér hostů Jarabinský poslal na hrot útoku k Vratislavu Lokvencovi dalšího dlouhána Jana Kollera. Domácí kouč Jaroslav Hřebík na to vzápětí reagoval a defenzivu vyztužil dvacetiletým mladíkem, 190 centimetrů vysokým Janem Velkoborským, aby alespoň trochu korigoval výškovou převahu Pražanů.
„Poprvé v lize a hned proti Spartě. Trochu se mi začala třást kolena, když mi trenér Hřebík řekl, abych se vysvlékl do dresu,“ přiznává plzeňský rodák. „Po pár minutách ze mne nervozita spadla, měl jsem na starosti Kollera. Nebylo snadné ho bránit, ale dobře to dopadlo, vedení 2:1 jsme uhájili,“ vzpomíná na svůj premiérový start v nejvyšší soutěži Jan Velkoborský, který ve své kariéře v první lize přidal dalších 171 startů a třináct gólů, většinou hlavou.
Předtím sbíral zkušenosti v divizních Svéradicích po boku legendárního brankáře Josefa Čalouna, na vojně první půlrok rovněž v divizi ve Stříbře a druhý půlrok v ČFL v Karlových Varech, kde hostoval ještě rok po vojně, třetí ligu si zahrál také Tachově.
Dres Viktorie oblékal až do sestupu v roce 1999, kdy odešel do Blšan. „Jezdili jsme tam jedním autem s dalšími Plzeňáky Petrem Čechem, Jirkou Sýkorou a Lukášem Pleškem. Měli jsme kvalitní mužstvo, hráli
tam výborní fotbalisté, Bittengel, Gedeon, Vrabec, Hogen, Tichota. V Blšanech jsem si zahrál i v Intertoto Cupu proti italské Brescii,“ vzpomíná obránce, který si svými výkony vysloužil reprezentační pozvánku a pod trenérem Chovancem si připsal dva starty za národní mužstvo po boku Nedvěda, Rosického, Kollera, Šmicra a dalších hvězd. „Zahrál jsem si přátelák proti Jižní Koreji v Drnovicích a kvalifikaci na MS proti Maltě v Teplicích. Když jsem jako kluk s fotbalem začínal, nenapadlo mě, že se jím budu někdy živit. A zahrát si první ligu nebo i za nároďák? To byl jen sen, který se mně ale nakonec splnil,“ svěřuje se urostlý zadák.
Po čtyřech letech na severu Čech si vyzkoušel zahraniční angažmá ve druhé bundeslize v týmu LR Ahlen, který vedl známý trenér Werner Lorant. „I když měl Ahlen po podzimu málo bodů, podařilo se nám na jaře soutěž zachránit,“ cení si i po letech.
Po roce a půl se vrátil do Čech a z Blšan přestoupil do mistrovského Baníku Ostrava, kde si v předkolech Ligy mistrů zahrál proti Middlesbrough FC a Bayeru Leverkusen. „Na angažmá v Ostravě ale nevzpomínám rád, fanoušci na Bazalech mě nepřijali a po půl roce jsem odešel na hostování do Viktorie Žižkov. V létě jsem se vrátil do Ahlenu, kde trénoval František Straka. Hrál jsem ve stoperské dvojici s Ašaninem, bývalým hráčem Slavie či Mönchengladbachu,“ vybavuje si Jan Velkoborský, který po roce přestoupil do třetiligového SV Elversberg, kde strávil další dvě sezony.
Po návratu domů působil ve třetí lize v Karlových Varech a kariéru dohrál v německém Kötztingu. „Dojížděl jsem z Plzně, kde jsem pracoval jako obchodní zástupce v soukromé firmě, zabývající se dodávkami produktů a služeb v oblasti techniky stlačeného vzduchu. Ve firmě jsem už deset let, nyní dělám vedoucího oddělení enginneringu,“ říká pětačtyřicetiletý absolvent dopravní průmyslovky, který pochází ze sportovní rodiny – otec Václav hrál basket a trénoval běžce na lyžích ve Škodě Plzeň, Honzova o dva roky mladší sestra Ivana patřila k nejlepším českým triatlonistkám.
Je podruhé ženatý, z prvního manželství má syna Michala (23) a šestnáctiletá dvojčata Barboru a Jakuba. „Navíc jsem vyženil syna Davida, kterému je dvanáct. Když se u nás sejdou všechny děti, je docela živo. Nemohu si však stěžovat, všechny děti jsou fajn,“ usmívá se bývalý reprezentant, který si s manželkou koupil starší domek ve Stupně na Rokycansku. „Celý jsme ho zrekonstruovali a je nám tu dobře. Jsme v přírodě, za domem máme louku a les, teď v době koronaviru chodíme hodně s manželkou Evou na procházky do přírody se psem, vypráví.
Fotbalu se věnuje stále, i když už někdy bolí. „Mám v obou kyčlích artrózu třetího stupně, ale když se člověk trochu zahřeje, tak to jde,“ směje se. V létě hraje za internacionály Viktorie, Ligu starých gard za Lhotu a za Vejprnice. „A to mi ještě vloni v létě zlákal Michal Vašák do Tlučné, kde založili béčko, vedeme čtvrtou třídu a jsme po podzimu první. Já většinou v kariéře bojoval o záchranu, teď konečně vím, jaké to je, když se hraje o postup,“ dodává s nadsázkou Jan Velkoborský.
32
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
