Například německého kanonýra Gerda Müllera. Kdyby mu tehdy někdo řekl, že za rok v Mnichově bude v barvách Škody Plzeň v utkání Poháru vítězů pohárů proti Bayernu v roli stopera hlídat právě Müllera, poklepal by si na čelo. Jenže osud si s námi dokáže někdy pěkně pohrát.
Když Václavu Kořínkovi končila vojna, zajímalo se o něj druholigové Kladno. Pak ale přišla nabídka z Plzně a odchovanec Králova Dvora na ni kývl. „Přijel za mnou do Tábora zástupce Škody Plzeň Zdeněk Böhm. Přestup jsme dojednali před kasárny v autě a já se upsal Plzni,“ vzpomíná Kořínek na okamžik, který změnil jeho život.
V Plzni začal hrát druhou ligu, kam Škodovka po roce v nejvyšší soutěži sestoupila, ale už v září 1971 ho čekal zmíněný souboj se slavným Bayernem Mnichov v Poháru vítězů pohárů. Do něj se Západočeši kvalifikovali jako poražený finalista Československého poháru, protože jejich soupeř Spartak Trnava vyhrál i ligu a startoval v Poháru mistrů evropských zemí (dnešní Liga mistrů). „První zápas v Plzni před třiceti tisíci fanoušky jsem kvůli angíně nehrál. S horečkou a oteklými mandlemi jsem ho sledoval alespoň jako divák na tribuně,“ vybavuje si památný duel, ve kterém Škoda podlehla vysokému favoritu těsně 0:1.
V odvetě už Václav Kořínek nastoupil. „Pamatuji si, že před zápasem se strhla obrovská průtrž mračen a trávník byl rozbahněný. Povedlo se nám vyrovnat na 1:1, ale pak se projevila neskutečná kvalita soupeře, prohráli jsme vysoko 1:6. Stát tváří v tvář světovým hvězdám byl ovšem velký zážitek. Na to se nezapomíná,“ vypráví.
Po třech letech v dresu s okřídleným šípem na prsou přišlo těžké zranění. „Stalo se to při nezaviněné srážce s gólmanem Pepou Čalounem. Šli jsme oba po míči, ale moje noha zůstala pod jeho tělem a já si utrhl kolenní vazy. Návrat byl složitý, už to nebylo ono. Zranění se opakovala a já po šesti sezonách ve Škodovce skončil a odešel do Mýta, kde jsem hrál krajský přebor. Kariéru jsem ukončil v Sokole Ledce,“ říká.
Ve třiceti se do Škody vrátil jako asistent trenéra Františka Plasse. Po dvou letech však přišla další rána. „Lékaři mně objevili těžkou cukrovku a já kvůli nemoci u áčka skončil,“ vzpomíná.
V klubu později spolupracoval u dorostu s trenérem Josefem Žaloudkem. Spolu byli i u přestupu Pavla Nedvěda ze Skalné do Plzně. „Pepa byl fotbalu neskutečně oddaný, vlastně se s ním oženil,“ připomíná legendárního mládežnického trenéra.
V roce 1994 převzal Václav Kořínek funkci sekretáře, ve které působil až do roku 2008. „Zažil jsem několik šéfů klubu. Rád vzpomínám na spolupráci s Radkem Havlem, nerad naopak na éru Ladislava Valáška, za jehož působení jsem musel odejít,“ říká muž, který klubu sloužil oddaně pětadvacet let.
Po vyhazovu z Viktorie byl nezaměstnaný, později se živil jako vedoucí skladu spediční firmy. „V roce 2010 jsem kvůli těžké cukrovce odešel v šedesáti letech do invalidního důchodu. Bohužel, zdraví mně moc neslouží,“ říká smutným hlasem Václav Kořínek, který loni v březnu oslavil 70. narozeniny.
