Jeden velký cíl, zahrát si Ligu mistrů, se ale Robertu Vágnerovi splnit nepodařilo. I přesto, že mu k tomu zbýval poslední malý krůček. Ale pojďme v jeho příběhu pěkně od začátku.

S fotbalem začínal v plzeňské Lokomotivě, kam ho přivedl jeho otec Jaroslav, opora divizního celku. „Začal jsem hrát v pěti letech. Táta mě brával i na jeho zápasy, já si kopal za bránou,“ vzpomíná dnes 47letý Robert Vágner.

Potom ale onemocněl angínou, dlouho netrénoval a na hřiště se už nevrátil. „Měl jsem obavy, že kluci jsou už mnohem dál a já bych ztrátu nedohnal. Rodiče mě přemlouvali, ale já na fotbal na dva roky zanevřel. Pak mě táta přihlásil do fotbalové páté třídy ve 33. ZŠ ve Skvrňanech, a mě začal fotbal znovu bavit,“ vypráví.

Ve Škodě Plzeň hrál za žáky i za dorost. Osudové pro něj bylo setkání s legendárním trenérem Josefem Žaloudkem.

„Jeho tréninky byly náročné, ale posouvaly nás dál. Kdo to zvládl, byl na nejlepší cestě se ve fotbale prosadit. Mohu říci, že nebýt Josefa Žaloudka, nikdy bych toho ve fotbale nedokázal tolik,“ vzdává hold trenérské legendě.

Vybaven tvrdou Žaloudkovou školou, notnou dávkou talentu a velkým odhodláním se vydal dobývat fotbal dospělých. A šlo mu to náramně. „Už v patnácti jsem věděl, že se chci živit fotbalem a udělám pro to všechno. Fotbalu jsem dával všechno, škola šla často stranou, ale i díky sestře, která mě neustále přesvědčovala, že bych kromě fotbalu měl mít i nějakou jistotu, jsem se nakonec vyučil,“ říká fotbalista, který měl na startu kariéry štěstí na trenéry.

MICHÁLKOVO DOPORUČENÍ DO ÁČKA

Dalším jeho osudovým mužem byl Zdeněk Michálek, jedna z velkých hráčských i trenérských legend Viktorie Plzeň. „Moc mně tenkrát pomohl. Vedl mě v dorostu a v sedmnácti mě doporučil trenéru áčka Jiřímu Lopatovi. Byl jsem vyjukaný, všem jsem vykal. Ujal se mě Roman Vonášek, bezvadný kluk, a kabina mě i díky němu přijala,“ vzpomíná na rok 1991.

Mimořádně rychlý a dravý fotbalista působil v českém fotbalu jako zjevení. Jestli něco soupeřovi obránci z Robertova těla znali dobře, tak to byla jeho záda, která jim ukazoval, když pelášil na branku.

V devatenácti se dočkal postupu do první ligy, ve které debutoval v utkání proti Slavii Praha, vše pod trenérem Michálkem, který se od dorostu posunul k áčku. Tehdy ještě Robert Vágner netušil, že jeho příští fotbalové kroky povedou právě do Edenu. Ve Slavii odehrál v lize za pět sezon 136 zápasů a nastřílel 39 branek. Už v prvním roce pomohl sešívaným k zisku mistrovského titulu. Třiadvacetiletý kluk z Plzně žil fotbalovou pohádku.

Po pěti letech odešel za trenérem Petrem Radou na roční hostování do Teplic, a když se vrátil do Edenu, nebylo pro něj v nabitém kádru pod trenérem Pešicem místo. Vydal se tak na své první zahraniční angažmá do Dózsy Ujpest, s nímž vyhrál maďarský pohár. „Já dal ve finále oba góly. Zápas sledovali zástupci Chotěbuzi a udělal jsem na ně dojem. Nakonec jsme se dohodli, rok jsem hrál v Německu první a rok druhou bundesligu,“ vzpomíná útočník, který se poté znovu vrátil do Maďarska, tentokrát do mistrovského Ferencvárose.

„Chtěl jsem si zahrát Ligu mistrů, byl to můj klukovský sen a málem se to podařilo. Hráli jsme v předkole proti Spartě, doma jsme mým gólem zvítězili 1:0. V Praze jsme v normálním čase prohráli 0:1 a prodlužovalo se. Sparta dala druhý gól, já pak šel sám na brankáře, ale sudí odmával ofsajd, který nebyl. Kdybych dal gól, postoupili bychom. Zklamání bylo obrovské, připadlo mi, že se mi zhroutil celý svět. Liga mistrů mi asi nebyla přána,“ konstatuje.

V 31 letech vyslyšel Robert Vágner přání trenéra Zdeňka Michálka, který ho lákal zpět do Viktorie. „Chtěl jsem ještě zůstat dva roky v cizině, ale nakonec jsem se vrátil. Trenéru Michálkovi jsem to dlužil za to, že mi dal na začátku kariéry šanci,“ říká.

KONEC V NIŽŠÍCH SOUTĚŽÍCH NĚMECKA A ČR

Po sezoně Robert Vágner odešel na rok do druholigového řeckého celku Panthrakikos FC a kariéru dohrával v nižších soutěžích v Německu ve Vilzingu a v Chamu.

Po návratu si ještě zahrál krajský přebor ve Stříbře a v Chrástu, kde začal i s trénováním. V Domažlicích byl asistentem, jako hlavní kouč vedl ve třetí lize Chomutov a Most, trénoval i Rokycany.