„Po půlroce ve Slavii se o mě a Vladimíra Labanta zajímalo belgické Charleroi, jenže v Edenu jsem byl krátce a Slavia mě nepustila,“ říká Jiří Skála.

S fotbalem začínal v pěti letech ve Slovanu Karlov, kde jeho otec hrál i trénoval. „Bylo to na starém Karlově na škvárovém hřišti za hospodou. Byl jsem tam do čtrnácti let, poslední rok v žácích jsem přešel do Škody Plzeň, kde jsem hrál například s Robertem Vágnerem,“ vybavuje si.

VZPOMÍNÁNÍ NA LEGENDÁRNÍHO TRENÉRA

V dorostu prošel náročnou školou legendárního mládežnického trenéra Josefa Žaloudka. „Vzpomínám na něj asi jako spousta kluků, kteří to hlavně díky němu dotáhli do ligy a mnozí i do reprezentace. Přísný a tvrdý trenér, naprosto oddaný fotbalu. Vštěpoval nám, že když chceme ve fotbale něco dokázat, musíme mu hodně obětovat, i když to často moc bolí. Dodnes mu blahořečím za to, že mně ukázal cestu, jak si ve fotbale splnit sny,“ vzpomíná s vděkem na proslulého kouče.

Talentovaný mladík z Karlova se nebál tvrdé práce a výsledky se brzy dostavily. V dorostu se příliš neohřál, v roce 1991, v necelých osmnácti letech, už hrál pod trenérem Jiřím Lopatou druhou ligu za áčko mužů. Brzy patřil do základní sestavy a v roce 1993 se radoval z postupu do nově vzniklé české první ligy.

Obounohý fotbalista s vynikající kondicí začínal v útoku, nejlépe se však cítil ve středové řadě. Nebyl však pro něj problém zvládnout i roli obránce. Jeho výkonů si všimli trenéři reprezentační jednadvacítky, za kterou nastoupil ve čtrnácti zápasech včetně utkání proti Španělsku, kde proti němu hrála i pozdější světová hvězda Raúl.

Ve Viktorii patřil už několik let k oporám týmu a v roce 1998 přišel čas se v kariéře posunout dál. V pětadvaceti letech následoval příklady bývalých spoluhráčů z Plzně Daniela Šmejkala, Roberta Vágnera, Petra Vlčka a přestoupil do Slavie Praha.

„Slavii tehdy vedl Jaroslav Hřebík, který mě předtím trénoval v Plzni. Odjel jsem s týmem na soustředění do Františkových Lázní a vzápětí na zájezd do Švédska. Byla to pro mě úžasná změna a musím říci, že hlavně první dva roky ve Slavii byly skvělé. Zahrál jsem si evropské poháry, vyhráli jsme i Český pohár,“ vzpomíná.

„Hned v mé první sezoně v Edenu se nám v Evropě dařilo. V poháru UEFA jsme v předkole vyřadili Slovan Bratislava a v hlavní soutěži bundesligové Schalke 04. Zastavila nás až italská Boloňa, s kterou jsme vypadli po vyrovnaných zápasech. V další sezoně jsme hráli předkolo Ligy mistrů a v souboji se Šachťarem Doněck nás od postupu dělila minuta. Jenže jsme dostali gól v nastaveném čase a vypadli. To vyřazení mě mrzí dodnes. Bohužel, Liga mistrů mně jako hráči asi nebyla souzena,“ lituje.

Spanilou jízdu evropskými poháry zažil Jiří Skála v Teplicích, kam po třech letech v Edenu přestoupil v roce 2001. Severočeši v Poháru UEFA přešli přes bundesligový Kaiserslautern, portugalskou Santa Claru, vyřadili nizozemský Feyenoord a zastavil je až skotský Celtic Glasgow.

Po třech sezonách v Teplicích přestoupil Jiří Skála do Mladé Boleslavi, angažmá však nepovažuje za vydařené. „Byl to krok vedle. Byl jsem proto rád, když se mně z Českých Budějovic ozval trenér František Cipro, který mě předtím vedl ve Slavii a v Teplicích. Na působení na jihu Čech vzpomínám velice rád, postoupili jsme do první ligy, zahrál jsem si v týmu i s Karlem Poborským, který se domů vrátil ze zahraničního angažmá,“ vypráví.

Po dvou sezonách v Českých Budějovicích ukončil Jiří Skála v necelých čtyřiatřiceti letech hráčskou kariéru a začal v klubu s trénováním mládeže. Po návratu do Plzně v roli trenéra pokračoval u dorostu, juniorky a později působil v roli asistenta trenéra Pavla Vrby u A mužstva. „Byly to pro mě obrovské zkušenosti, krásné roky, dočkal jsem se i vysněné Ligy mistrů,“ pochvaluje si.

Dosáhl nejvyššího trenérského vzdělání, má profilicenci. V roli hlavního kouče vedl třetiligovou Jiskru Domažlice a druholigové Ústí nad Labem. Poté působil v roli fotbalového skauta Viktorie Plzeň a zároveň se stal profesionálním trenérem mládeže při OFS Plzeň-město. K tomu pracoval jako asistent trenéra Karla Krejčího u české reprezentace do 20 let.

„To byla pro mě obrovská výzva, moc mě to bavilo, trenéřina mě chytla. S Karlem jsem následně přešel k jednadvacítce, dělal jsem hlavního kouče české reprezentace do 16 let. Nyní jsem trenérem národního týmu do 17 let,“ svěřuje se Jiří Skála, který v říjnu oslavil osmačtyřicáté narozeniny.

S manželkou Ilonou má jedenadvacetiletá dvojčata Natálii a Amálii a téměř devatenáctiletého syna Jiřího. „Holky studují Pedagogickou fakultu v Plzni, takže s manželkou budu mít doma tři učitelky. Mít ženu učitelku je však výhoda, když potřebuji v rámci lektorství poradit s něčím v oblasti psychologie či pedagogiky, mám se na koho obrátit,“ usmívá se.

„Jirka hrál fotbal za Viktorku a na Košutce, ve třinácti toho nechal a začal s basketem. Hraje za Lokomotivu a baví ho to,“ říká otec tří dětí, který se udržuje v kondici pravidelným běháním.

„Běhat mě baví, občas si zaběhnu i půlmaraton. Láká mě i otužování,“ dodává Jiří Skála.