Ne, že by si to za vše, co pro západočeský klub vykonal, nezasloužil. Ale nebýt předčasného odchodu do fotbalového nebe v pouhých jednatřiceti letech by totiž nejspíš ještě dnes rozdával fanouškům radost přímo na hřišti a jeho kariéra by tak nebyla u konce.

Osud tomu však chtěl jinak, a tak pokračování seriálu Deníku, nazvaného Legendy od brány borců, je věnováno právě tomuto vynikajícímu fotbalistovi.

S fotbalem začínal v rodné Příbrami. „Když jsem skákal panáka před barákem, viděl mě tam náš soused a nabídl mně i bráchovi, jestli bychom nechtěli začít s fotbalem v Kovohutích Příbram. Tak začala moje kariéra,“ vzpomínal na svoje fotbalové začátky František Rajtoral v klubovém magazínu Viktorie Red Blue krátce po svých třicátých narozeninách. „Fotbal mě začal bavit, zamiloval jsem si ho,“ vyznával se.

Brzy přestoupil do Marily Příbram, kde prošel mládežnickými týmy. Už tehdy spolupracoval s trenérem Karlem Krejčím. Jejich cesty se od té doby ještě několikrát spojily, například oba se v Plzni radovali společně ze tří mistrovských titulů. „Frantu znám velmi dlouho, někdy mně připadá, že už je to sto let,“ prohlásil tehdy Karel Krejčí v rozhovoru pro Deník.

Jiří Sloup v době, kdy vedl v roli kouče juniorku Viktorie Plzeň.
Legendy Viktorie: Jiří Sloup - srdcař, který se nevzdával

Když se Krejčí posunul v Příbrami na post asistenta u áčka, byl to právě on, kdo vytáhl Rajtorala ještě jako dorostence do prvoligového mužstva. František v nejvyšší soutěži debutoval 21. listopadu 2004 proti Slovácku, premiérovou branku v lize vstřelil 24. dubna 2005 proti Drnovicím. Sezonu zakončil talentovaný příbramský mladík s bilancí 15 ligových startů a jedním vstřeleným gólem.

Platil za velký talent českého fotbalu a o jeho služby stálo hned několik ligových klubů. Blonďatého štírka nakonec získal v létě 2005 ostravský Baník. Rychlý, důrazný a technicky skvěle vybavený fotbalista s přímočarým tahem na branku patřil od svého příchodu do základní sestavy Baníku, za který odehrál během čtyř sezon 100 ligových utkání a vstřelil 12 branek. Překonávat ale také musel únavový syndrom.

Do Plzně přišel v roce 2009 ve svých třiadvaceti letech. „Moje první sezona ve Viktorce byla taková rozjížděcí, kdy si všechno v mužstvu i v klubu postupně sedalo, zapadalo do sebe. Na tu sezonu vzpomínám moc rád,“ svěřil se v magazínu Red Blue.

V západočeském klubu strávil s výjimkou půlročního angažmá v bundesligovém Hannoveru sedm sezon a dosáhl v něm spousty úspěchů. A na který vzpomínal nejraději? „Na to se nedá jednoznačně odpovědět. Možná, kdybych hrál v nějakém klubu stále jen o záchranu a pak jednu sezonu uprostřed tabulky, tak bych jeden moment mohl vypíchnout, ale v Plzni to nejde. Tady těch skvělých okamžiků byla spousta a nebylo by správné označit jeden,“ uvedl u fanoušků oblíbený Rajty, který s Viktorií získal čtyři mistrovské tituly, dvakrát si zahrál Ligu mistrů a prosadil se i do reprezentace. Za národní mužstvo nastoupil ve 14 zápasech, zahrál si i na Euru v roce 2012.

Marcel Švejdík.
LEGENDY VIKTORIE: Plzni fandím pořád, říká fotbalista Švejdík

Spoluhráči měli Rajtyho rádi pro jeho smysl pro humor, nechyběl u žádného žertíku a legraci si uměl udělat i sám ze sebe. Ne každý den Františka Rajtorala však byl prozářený sluncem. Vysoká zátěž vrcholového sportovce a s tím spojený obrovský tlak si vybíraly svoji daň míval období, kdy se u něj střídaly nálady, uzavíral se do sebe a obtížně komunikoval s okolím, aby se posléze opět vrátil do role usměvavého kluka.

V roce 2016 společně se svým blízkým kamarádem Danem Kolářem z Viktorie odešel do zahraničního angažmá. Oba hráči, kteří patřili mezi symboly vzestupu Viktorie, se upsali na dva roky tureckému Gaziantepsporu.

Angažmá v Turecku ani jednomu nevyšlo. Kolář se vrátil domů už v zimě, Rajtoral v Turecku zůstal, ale nedařilo se mu. Navíc sám v cizí zemi daleko od domova dál sváděl souboj s depresemi.

Třiadvacátého dubna 2017 přišla z Turecka zpráva, které v prvním okamžiku nechtěl nikdo uvěřit František Rajtoral spáchal ve svém bytě sebevraždu. Bylo mu pouhých jednatřicet let…

Kondolenci vyjádřilo mnoho hráčů, z klubů například Příbram, Baník Ostrava, Hannover 96, FC Barcelona. Památku Františka Rajtorala uctili v turecké a české lize na stadionech před výkopem utkání minutou ticha. V Doosan Areně v Plzni fanoušci vyjádřili respekt aplausem a klub navždy vyřadil číslo 27.