S fotbalem začínali bratři ve Staré Roli, v žákovském věku hráli už za dorost a coby dorostenci oblékali dres mužů v I. B třídě. Ve Staré Roli trenér Krmášek brzy poznal, že talent obou bratrů je nutné rozvíjet ve větším klubu, a proto je v sedmnácti letech přivezl do Plzně. Tehdejšímu trenéru ligového dorostu Viktorie Ivanu Kovácsovi padli v přípravném zápase do oka a Lukáš s Tomášem se přesunuli do Plzně.

„Tohle bylo rozhodující. Kdyby trenér Kovács tenkrát řekl ne, nejspíš bychom se ve fotbale nedostali tak daleko,“ míní Lukáš Došek, který brzy pod trenérem Antonínem Dvořákem debutoval v nejvyšší soutěži. „Bylo to proti Viktorii Žižkov. Brácha půl roku hostoval v Přešticích, ale nový trenér Petr Uličný si ho v zimě stáhl zpátky do Viktorky a od jara 1998 jsme spolu hráli v áčku,“ vybavuje si Lukáš.

V Plzni vydrželi do léta 1999, kdy Viktoria spadla do druhé ligy a Doškové přestoupili za 30 milionů korun do pražské Slavie. V sešívaném dresu sahali několikrát po titulu, zahráli si v evropských pohárech. „Byly to pěkné zápasy, třeba v Poháru UEFA jsme se dostali až do osmifinále. Nerad naopak vzpomínám na kvalifikaci Ligy mistrů proti Šachtaru Doněck, kdy nás od účasti ve skupině dělily dvě minuty,“ vzpomíná. „Myslím, že tenhle zápas nám hráčům zavřel cestu do ještě lepších zahraničních klubů, než ve kterých jsme později hráli,“ lituje i po letech Lukáš, který se později z Edenu vydal do druholigového německého Siegenu, zatímco Tomáš zamířil do Rapidu Vídeň. Cesty bratrů se poprvé rozdělily.

DVA ROKY PRÁZDNIN

„Siegen byl nováčkem druhé ligy a v létě do něj přišlo snad čtyřicet nových hráčů, zaplnili jsme tehdy dvě kabiny,“ vzpomíná Lukáš. „Soutěž jsme bohužel neudrželi, k sestupu pomohla i série těsných porážek,“ vypráví bývalý vicemistr Evropy do 21 let a účastník letních olympijských her v Sydney z roku 2000, jehož další štací se na dvě sezony stal švýcarský FC Thun.

„To byly dva roky prázdnin, v klubu se moc netrénovalo. Dopolední trénink začal snídaní, po tréninku oběd, kafíčko, a po něm trenér odpolední fázi zrušil. Na konci angažmá jsem měl osm kilo navíc, v Thunu přibral i můj pes,“ směje se záložník a později obránce, který profesionální kariéru zakončil ve dvaatřiceti letech ve slovenské lize v dresu Spartaku Trnava.

Krátce hrál za třetiligový Vyšehrad a poté se po letech znovu sešel s bratrem Tomášem v divizním Slavoji Koloveč. „Sice jsem při dojíždění z Prahy odrovnal dvě auta, ale na působení v Kolovči vzpomínám rád. V mužstvu byla výborná parta,“ říká Lukáš, který se fotbalem finančně zajistil, vydělané peníze investoval do nemovitostí. „Žiju z pronájmu domů a bytů, které jsem koupil. Kromě toho pomáhám na recepci kamarádovi, který vlastní tři hotely. Vedu takový pohodlný život fotbalového důchodce,“ usmívá se třiačtyřicetiletý bývalý český reprezentant, který s manželkou Danou, která pochází ze Staňkova, žije v Praze v domě nedaleko stadionu Slavie.

JARNÍ ZÁPAS VE STARÉ ROLI

Občas si zahraje za starou gardu Slavie a loni na Silvestra nastoupil v tradičním derby proti Spartě. „Rád se klukama vidím, dělá mi to dobře. Jenže jsem přibral, mám teď 90 kilo, navíc jsem v listopadu prodělal covid. Přeběhl jsem hřiště tam zpátky a měl jsem toho dost,“ přiznává na rovinu.

V Praze žije i jeho mladší sestra Kateřina, bývalá reprezentantka a hráčka Rapidu Plzeň a pražské Sparty. „Učí na základní škole a v Hostivaři trénuje žáčky. Byl jsem párkrát na jejich tréninku a sestra dává klukům pěkně zabrat,“ směje se Lukáš. Kromě bratra Tomáše, jenž aktuálně žije na Slovensku, má ještě o čtyři roky starší sestru Andreu, která bydlí v Karlových Varech. „Se synovcem jsem si zahrál za Starou Roli. Slíbil jsem mateřskému klubu, že když bude pěkné počasí, tak si na jaře přijedu zahrát,“ dodává Lukáš Došek.

Pavel Fořt (číslo 5) oslavuje mistrovský titul s Viktorií Plzeň.
LEGENDY VIKTORIE: Pavel Fořt, kanonýr se třemi tituly