„Na Plzeň mám ty nejlepší vzpomínky. Zažil jsem tu po rozdělení republiky úspěšnou sezonu 1993/1994 v nově utvořené první české lize, kdy jsme pod skvělým trenérem Zdeňkem Michálkem, který byl mým fotbalovým tátou, skončili na pátém místě. Při svém druhém angažmá ve Štruncových sadech jsem byl smutný po sestupu v roce 1999, v následující sezoně jsem se naopak radoval z návratu do nejvyšší soutěže. Prožil jsem tu krásné roky, rád na bývalé spoluhráče vzpomínám, zejména na kapitána Míru Miku, který si mě jako mladého zajíce vzal pod křídla a v kabině mě posadil vedle sebe,“ vypráví Marcel Švejdík.
Do Plzně ho v létě roku 1993 nasměroval manažer Jaromír Šeterle, který ho znal z působení v Chebu. Trenér Zdeněk Michálek poskládal z mladých talentovaných hráčů výborné mužstvo a našel pro rychlonohého fotbalistu v sestavě místo podhrotového útočníka za Tomášem Heřmanem.
„To mi vyhovovalo. Měl jsem tam určitou volnost, pracoval jsem na velkém prostoru a díky své rychlosti mohl vyrážet do bleskových brejků,“ říká pracovitý a běhavý fotbalista, který se zaskvěl v domácím utkání proti Baníku Ostrava. Zápas proti třetímu týmu tabulky rozhodl jediným gólem zápasu tvrdou ranou z pětadvaceti metrů v plném běhu pod břevno. „Jó, na ten gól si vzpomínám. Ostatně to ani není tak těžké, já byl totiž spíše sváteční střelec, v lize jsem dal ve 131 zápasech jen osm gólů. Ten proti Ostravě ale stál za to, sedlo mi to tenkrát náramně,“ vybavuje si po letech parádní trefu šikovný útočník, který si díky výkonům v barvách Viktorie zahrál spolu s oddílovým spoluhráčem Jiřím Skálou v reprezentační jednadvacítce. Nastoupil ve čtyřech zápasech a vstřelil jeden gól Slovensku.
V Plzni se mu líbilo a chtěl tady po sezoně zůstat, jenže byl hráčem Sparty a ta za něj chtěla velké peníze, takže ho nasměrovala do Drnovic, které tehdy mohutně posilovaly. „Mně se tam ale vůbec nechtělo, tak jsem si šel pro radu zkušenějšímu spoluhráči Danu Šmejkalovi. Poradil mi, abych si řekl o velké peníze, takové, které mi nemohou dát. Jenže oni mi je k mému velkému překvapení dali,“ směje se věčný šprýmař.
Angažmá v Drnovicích však pro něj nebylo šťastné, ve třetím ligovém kole mu v zápase s Ostravou zlomil soupeřův obránce lýtkovou kost, následovala operace a zdlouhavá rehabilitace. Dalšími ligovými štacemi Marcela Švejdíka byly Cheb, Zlín, Bohemians a znovu Viktoria Plzeň. Ze Štruncových sadů potom odešel na začátku roku 2001 na půl roku do Žiliny a pak následovala angažmá v Německu.
Nejprve hrál za Eintracht Sondershausen, poté za konkurenční Wacker Nordhausen. „Bylo to na území bývalé NDR, hráli jsme oberligu, třetí nejvyšší soutěž, na velkých stadionech v Lipsku či v Magdeburgu. V Sondershausenu jsem se stal miláčkem diváků. Když jsem ohlásil přestup do Nordhausenu, házeli po mně fanoušci při odchodu ze hřiště eura, mince, ale i stoeurové bankovky, abych v klubu zůstal,“ vzpomíná s úsměvem.
Po návratu z Německa si doma ještě zahrál třetí ligu za Spartu Krč a pak se jako hrající kouč vrátil do klubu, kde s fotbalem začínal, do Tuchoměřic. Roli trenéra mládeže si vyzkoušel také v Aritmě Praha nebo v Kladně, kde hrál i jeho syn Marcel (20). „Byl docela šikovný, ale v osmnácti si přetrhl křížový vaz v koleni a bylo po fotbale. Dnes se v Kralupech věnuje boxu,“ říká sedmačtyřicetiletý Marcel Švejdík, který žije s přítelkyní v Praze, kde také pracuje.
„Začlenit se po kariéře vrcholového fotbalisty do normálního života není často jednoduché. Nějaký čas mně trvalo, než jsem se rozhodl, co vlastně budu dělat. Zkoušel jsem ledacos, provozoval samoobsluhy, podílel se na developerském projektu, živil se jako realitní makléř. Už deset let se zabývám maloobchodem i velkoobchodem v renomované americké firmě, která vyrábí například sportovní hodinky či sporttestery. Mohu říci, že jsem spokojený,“ vypráví bývalý ligový fotbalista, který se netají zálibou v amerických autech či motorkách a zkouší také v poslední době módní otužování. „Zatím jsem ale na začátku, na delší plavání v ledové vodě si ještě netroufám,“ přiznává.
V Praze se občas potkává s bývalými spoluhráči z Viktorie Miroslavem Mikou či pracovně s Radkem Havlem.
I když je Pražák, fandí pořád Plzni. „Sice se jí v poslední době tolik nedaří, ale před tím, co Viktorka v posledním desetiletí dokázala a kam se v českém klubovém fotbale posunula, musím jenom smeknout,“ dodává Marcel Švejdík.
