„Možná jsem mohl dosáhnout ještě více, ale vzhledem k tomu, že mě často pronásledovala zranění, to není špatná bilance,“ říká bývalý útočník, který s fotbalem začínal doma v Heřmanově Huti na severním Plzeňsku.

„Měl jsem štěstí, že jsem v žácích potkal trenéra Josefa Žaloudka. Když ho na začátku devadesátých let vyhodili z Viktorky, šel trénovat do Heřmanovy Hutě. Byl náročný, přísný, ale dal mi ty nejlepší základy. Bez něj bych to ve fotbale tak daleko nedotáhl,“ vzpomíná Pavel Fořt s respektem na legendárního mládežnického kouče.

ZRANĚNÍ UŽ V 16 LETECH

Z Heřmanovy Hutě se Pavel přes Slavii Vejprnice dostal do žáků Viktorie Plzeň, výrazně se prosazoval i v dorostu. Výkonnostně převyšoval své vrstevníky, do starších kategorii se posouval dříve než oni. Jeho kariéru ovšem několikrát zastavila těžká zranění.

„Poprvé se mi to stalo v šestnácti letech, kdy jsem si přetrhl zkřížený vaz v koleni, a přišel tak o mistrovství Evropy do 17 let. Stejný úraz mě potkal ještě dvakrát, a přišla i další zranění, naštěstí jsem se většinou brzy zotavil. Byla to pro mě vždy velká výzva vrátit se co nejdříve na hřiště,“ zdůrazňuje.

V necelých osmnácti letech debutoval v dresu Viktorie Plzeň pod trenérem Miroslavem Koubkem v první lize. „Bylo to proti Olomouci, hrál jsem jen pár minut. Bohužel se spadlo do druhé ligy, kde už jsem hrál pravidelně,“ vzpomíná urostlý forvard, který střílel góly jako na běžícím pásu.

VIKTORIE, SLAVIA A FRANCOUZSKÉ TOULOUS

Bylo jasné, že se v Plzni dlouho neohřeje, usilovaly o něj Sparta i Slavia. „Sparta ještě víc než Slavia. Mým agentem byl Zdeněk Nehoda, který měl v gesci i stejně starého sparťana Tomáše Juna. Věděl jsem, že bych to vedle něj měl na Letné těžké, a tak jsem zamířil do Slavie. A nelituji toho, byl to správný krok, i když i tam byla velká konkurence. Hrát vedle Pavla Kuky byla pro mě velká škola,“ míní Fořt.

Když v barvách Slavie přijel do Plzně a Pražané vyhráli ve Štruncových sadech 4:0, nasázel bývalému klubu hattrick. „Pamatuji si, že můj švagr, velký fanda Viktorky, se mnou potom týden nemluvil,“ vzpomíná s úsměvem muž, který ze Slavie zamířil do francouzského Toulouse. „Opět to byla obrovská zkušenost, ze které dodnes čerpám i ve své kariéře trenéra,“ říká fotbalista, který za to uměl vzít nejen na hřišti, ale i při různých oslavách. „Ano, nebyl jsem žádný svatoušek, ale média to mnohdy nafoukla více, než jaké to ve skutečnosti bylo,“ hájí se.

V rámci angažmá ve Francii hostoval krátce v belgickém FC Brussels a na půl sezony se vrátil do Slavie, se kterou slavil svůj první mistrovský titul. Čtyři sezony potom působil ve druhé bundeslize v Bielefeldu a v Drážďanech. Následovalo angažmá ve Slovanu Bratislava, druhý mistrovský titul a účast v Evropské lize.

POSLEDNÍ TITUL OBREČEL

Do cesty se ale Pavlu Fořtovi postavila nemoc, postihla ho plicní embolie a vypadalo to na konec kariéry „Naštěstí jsem se dostal do rukou docenta Dulíčka z Hradce Králové, skvělého lékaře, který mě dal dohromady, a já se vrátil k fotbalu,“ váží si pomoci renomovaného odborníka.

Půl roku to zkoušel v Příbrami, zájem o něj měl prvoligový maďarský klub Szombathely. „Podmínky nebyly valné, a když mi zavolal Pavel Horváth, který začal trénovat Domažlice, neváhal jsem. Po létech v zahraničí jsem už chtěl být doma,“ svěřuje se.

Byl smířen s tím, že kariéru dohraje ve třetí lize, když se na jaře 2016 vrátil se statutem amatérského hráče na závěr sezony do Viktorie. Obhájci titulu se zranil kanonýr Michal Ďuriš a zkušenosti ostříleného útočníka se trenéru Krejčímu hodily. Fořt za Viktorii nastoupil ve čtyřech zápasech a slavil s ní mistrovský titul, už svůj třetí. „Nikdy bych nevěřil, že něco takového ještě zažiji. Když jsem po rozhodujícím zápase v kabině děkoval kluků, dojetím jsem ze sebe vypravil jediné slovo: děkuji. Titul jsem obrečel,“ vybavuje si emotivní závěr profesionální hráčské kariéry Pavel Fořt, který ve Viktorii pokračuje v roli trenéra.

Působil jako asistent u ligového dorostu, s kterým zažil účast v mládežnické Lize mistrů, jako hlavní kouč vedl B tým, byl trenérem ofenzivních hráčů a od začátku tohoto roku vede ligové starší žáky U15. „Studuji profesionální licenci pro mládež a trénování mě moc baví. Fotbal miluji a jsem vděčný, že u něj mohu zůstat jako trenér,“ říká rozvedený otec jedenáctileté Kristýny a osmiletého Pavla. Obě děti vede ke sportu. „Kristýnka se věnuje krasobruslení, Pavlík hraje hokej za HC Plzeň, zkouší fotbal za Viktorku a také judo. Děti mně dělají radost,“ dodává bývalý kanonýr, který v červnu oslaví devětatřicáté narozeniny.