I jeho potkal osud mnoha útočníků, kteří se postupem času přestěhovali do obrany – jen namátkou, z útočníka v zadáka se proměnili i jeho spoluhráči Zdeněk Michálek, František Sudík nebo Jiří Sloup. „Na změnu jsem si brzy zvykl, post stopera mně vyhovoval,“ vypráví vytáhlý fotbalista, který v první a druhé lize odehrál 227 zápasů a vstřelil 22 gólů.

S fotbalem začínal ve Strážovicích u Pačejova. Jen tak, s partou kamarádů na louce. „Fotbalový oddíl ve Strážovicích nebyl, ale s klukama jsme to mydlili od rána do večera,“ vzpomíná Forman.

Fotbalový dres si přes hlavu poprvé přetáhl ve třinácti letech v Plzni, kam se s rodiči přestěhoval. „Táta někde v novinách objevil, že Škodovka dělá nábor a přihlásil mě. S fyzičkou jsem jako kluk z vesnice problémy neměl a po fotbalové stránce jsem spoluhráče brzy dohnal,“ vybavuje si svůj příchod do klubu, ve kterém strávil celkem šestnáct sezon v první a druhé lize. Klobouk dolů!

Do kabiny ligového áčka, kde potkával legendy plzeňského fotbalu Františka Plasse, Zdeňka Michálka, Josefa Čalouna a další, nakoukl ještě jako dorostenec před vojnou. Prvoligový křest absolvoval až na vojně. „Většinou jsem hrál za béčko, ale mám i několik startů za áčko pod trenérem Masopustem. První zápas v lize jsem odehrál v Ostravě proti Baníku, první gól jsem vstřelil Žilině. Trenér Masopust mě nabídl, abych zůstal na vojně, ale mě to táhlo domů do Plzně,“ říká.

S Milan Formanem se do sestavy Škodovky prosadil zpočátku i další navrátilec Miroslav Pressl. Zatímco on z ní po čase vypadl, Forman se stal stálicí a vydržel v ní až do svých šestatřiceti let.

V roce 1984 si na jednu sezonu odskočil do pražské Slavie, která tehdy hledala zkušeného stopera. A vyhlídla si právě plzeňského dlouhána. „V lize jsem sváděl neúprosné souboje s Vlastou Petrželou, který mě pak doporučil trenérovi Slavie Máčalovi, abych ho prý už neokopával,“ směje se. „Podařilo se nám Slavii zachránit v nejvyšší soutěži a já se po roce vrátil do Plzně, kde jsem byl až do roku 1988 do mých šestatřiceti let,“ připomíná Milan, který má i dva starty za československou reprezentaci do 21 let. „V Plzni to byly krásné roky s výbornými fotbalisty. Rád na tu dobu vzpomínám,“ svěřuje se plzeňský patriot.

Další čtyři roky hrál jako profesionál čtvrtou německou ligu v Kreuztalu poblíž Siegenu za místní FC Langenau. V Německu pak zůstal, žil tu dlouhých osmadvacet let a pracoval například v obchodním domě ve Stuttgartu. Později bydlel v Regenu a domů do Čech se natrvalo vrátil před pěti lety. Je počtvrté ženatý, s manželkou Marcelou žije v Chotíkově u Plzně a pravidelně chodí s bývalými spoluhráči povzbuzovat do Doosan Areny fotbalisty Viktorie.

Z prvního manželství má syna Lukáše. „Je ročník 1975 a s matkou žije v Itálii. Z druhého manželství mám syna Adama (ročník 1987), který hrál nejvyšší futsalovou soutěž a nyní je trenérem,“ říká.

I když si drží váhu jako v době profesionální kariéry, fotbal za starou gardu Viktorie nehraje. „Mám náhradu kotníku a s tím se moc běhat nedá. Na fotbal chodím už jen jako divák a rád se spíše projedu na kole,“ dodává Milan Forman, který v dubnu oslavil devětašedesáté narozeniny.