V dresu Škodovky (dnes Viktorie) odchytal spoustu skvělých zápasů, při kterých bavil diváky. Třeba parádními robinzonádami či výlety s míčem u nohy daleko za vlastní pokutové území. „Jak jsem měl balon u nohy, táhlo mě to dopředu. Jednou jsem vyrazil až k půlicí čáře, diváci se mohli zbláznit. Až když jsem uslyšel, jak trenér Chobot na mě ze střídačky řve, že mám pokutu osm stovek, rychle jsem přihrál a mazal zpátky do brány,“ směje se třiaosmdesátiletý František, nejstarší z dynastie Čalounů v brance Viktorie.

Bratranec Josef převzal štafetu

Na začátku sedmdesátých let po něm převzal štafetu jeho o osm let mladší bratranec Josef a v devadesátých letech hájil branku Viktorie Josefův syn Michal.

František Čaloun přišel do Plzně na začátku roku 1960 z Tatranu Sušice, předtím ještě na vojně v Tachově pomohl Dukle k postupu do divize. Šikovný gólman se v Plzni stal brzy jedničkou. Nevelký postavou, ale obratný, s výborným výskokem, postřehem a kopací technikou.

Škodě v roce 1961 pomohl do nejvyšší soutěže a prvoligový křest si odbyl v prvním kole doma proti Nitře. „Na to utkání nezapomenu. Vedli jsme dva jedna a já při jedné střele soupeře chtěl udělat parádu pro lidi, chytil jsem robinzonádou míč ve vzduchu, jenže jsem i s balonem spadl za brankovou čáru. Skončilo to 2:2 a já to schytal od trenéra i od kluků. Naštěstí jsem v dalším zápase v Trnavě dostal znovu šanci, mužstvu jsem pomohl k překvapivé remíze 2:2 a napravil svůj průšvih,“ líčí své prvoligové začátky.

Petr Smíšek s rodinou.
LEGENDY VIKTORIE: Petr Smíšek, útočník, který pomáhal kanonýrům

Branku Škodovky hájil až do podzimu 1969, kdy si při utkání v Hradci Králové vážně poranil rameno. Do branky se už nevrátil a na konci sezony v roce 1970 ukončil aktivní činnost. „Kdo ví, kdyby mě to zranění nepotkalo, asi bych si ještě nějakou sezonu v lize zachytal. Ale osud tomu tak asi chtěl,“ říká smířeně.

Po skončení kariéry nastoupil v Dopravním odboru plzeňské Škodovky. „Začal jsem jako automechanik v garážích na Karlově a dotáhl to na zástupce garážmistra. Pomáhal jsem i při službách jako řidič, občas jsem vozil i generálního ředitele. Vydržel jsem tam až do důchodu,“ vypráví životní optimista, který nezkazí žádnou legraci.

František ve fotbale dále nepůsobil, ale Viktorku má stále v srdci. „Jsem nadšený z toho, jak se Viktorce v posledních letech daří. O tom, že v Plzni bude jednou hrát Real Madrid nebo Manchester City, se naší generaci ani nezdálo. Nádherné zápasy, krásný stadion. Jsem na Viktorku hrdý a pořád ji mám v srdci,“ vyznává se František Čaloun.