Jeho rodina pochází z Rudné u Prahy, i když Luděk se narodil v Domažlicích. „Táta byl vojákem z povolání a já se narodil, když sloužil v Domažlicích. Když mně byl rok, celá rodina se přestěhovala zpátky do Rudné,“ vysvětluje Kopřiva, který s fotbalem začínal v nedalekých Drahelčicích. V jedenácti začal oblékat dres Bohemians, ve čtrnácti se přesunul na Letnou, kde za sparťanský dorost nastupoval vedle Michala Bílka, Tomáše Skuhravého nebo Ivana Haška.

DO PLZNĚ NASTOUPIL V ROCE 1985

Zkušenosti s dospělým fotbalem získával na vojně v Tachově a v Karlových Varech, vrátil se do juniorky Sparty a po půl roce se ocitl v kabině áčka vedle Jozefa Chovance nebo Jana Bergra. „Právě Honza si mě vzal pod patronát. Musím říci, že lepšího fotbalistu jsem ve své kariéře nepoznal,“ vyznává se. „Po dalším půl roce mě Sparta chtěla vyměnit za Kočího z Příbrami, já to však odmítl. Tak půjdeš do práce, řekli mi a já dva měsíce dělal u zedníků. Třeba jsem na spartakiádním stadionu na Strahově natíral schody vápnem, odpoledne jsem trénoval s juniorkou,“ vzpomíná s úsměvem.

V té době dostal od tehdejšího sekretáře Zdeňka Michálka nabídku do Škody Plzeň a oklikou se v roce 1985 vrátil na západ Čech. „V Plzni dávali dohromady nový tým s cílem postoupit do první ligy. Do Škodovky se tenkrát vraceli také Jirka Sloup z Bohemky a Milan Forman ze Slavie, byli tu i další výborní fotbalisté, Miloš Paul, Honza Homola, Pepík Kovačič, Eda Kubata a další. Hned v mé první sezoně v Plzni se nám pod trenérem Jiřím Rubášem podařilo postoupit mezi elitu,“ vybavuje si důrazný bek, který dres Škody či Viktorie oblékal až do roku 1994 s výjimkou půldruhé sezony trvajícího angažmá v německém třetiligovém Plattlingu a krátkého hostování v druholigovém Benešově pod trenérem Jaroslavem Hřebíkem.

Další dvě prvoligové sezony si připsal ve vršovickém Ďolíčku, kde v dresu Bohemky zakončil profesionální kariéru. Fotbal však hrát nepřestal, zahrál si Bayernligu za Helmbrechts a v roli hrajícího trenéra působil v Německu i v dalších klubech, doma vedl divizní Doubravku.

Jan Zakopal.
LEGENDY VIKTORIE: Ničeho v životě nelituji, tvrdí Jan Zakopal

Fotbal provází osmapadesátiletého Luďka Kopřivu celý život, už několik let spolupracuje s agenturou International Football Marketing & Management, již vlastní Dalibor Lacina, s kterým se zná už dlouho. „Hrávali jsme spolu v juniorce Sparty. Mám na starosti západní Čechy a Bavorsko. Starám se o mladé kluky od 15 do 21 let. Hledám nové talenty,“ říká Luděk, který rovněž zprostředkovává přestupy do amatérských zahraničních soutěží, zejména do Německa, ale i do Rakouska nebo Švýcarska. Náramně se mu hodí znalost jazyka, který piloval v Německu už jako hráč.

Je podruhé ženatý, s manželkou Gabrielou, která se pod dívčím příjmením Pirnerová stala juniorskou mistryní republiky v hodu oštěpem, žije v Plzni. Sportovní geny podědily i jejich děti. devětadvacetiletá Klára patřila k velkým českým tenisovým nadějím, s na den stejně starou Karolínou Plíškovou vyhrály v patnácti letech mistrovství Evropy ve čtyřhře, o rok později Klára zvítězila na prestižní pardubické juniorce. Už několik let pracuje v Dubaji jako tenisová trenérka.

SYN HRAJE FOTBAL V DRUHÉ LIZE

Třiadvacetiletý syn Jakub jde v otcových šlépějích. Odchovanec plzeňské Viktorie hrál dva roky druhou ligu za Táborsko, rok za Sokolov a od minulé sezony je hráčem rovněž druholigového Prostějova, kde patřil s osmi góly k oporám týmu. „Líbí se mi jeho poctivý přístup k fotbalu, jde nahoru postupnými kroky. Kubovi věřím, že to dotáhne do první ligy,“ chválí potomka Luděk, kterému spoluhráči a kamarádi neřeknou jinak než Trezor.

„S penězi to nemá nic společného,“ směje se. „Přezdívku jsem zdědil po mém o deset let starším bráchovi Milanovi, který hrál rovněž v Plzni. Dal mu ji Pepík Čaloun, když brácha přijel opálený z dovolené u moře a Pepa mu tak začal říkat podle francouzského obránce tmavé pletí Mariuse Tresóra,“ vysvětluje vznik přezdívky Luděk Kopřiva.

Trenér Stříbra Lukáš Pleško.
LEGENDY VIKTORIE: Fotbal mě nepřestal bavit, říká Lukáš Pleško