„Další utkání jsem přidal na vojně v Chebu, potom znovu v Bohemians, v dresu Viktorie Plzeň a v Blšanech,“ říká Libor Čihák, který v nejvyšší soutěži nastoupil celkem ve 162 zápasech a vstřelil v nich čtyři branky.

K fotbalu ho v pěti letech přivedl do Škody Plzeň jeho strýc, v Luční ulici si potom prošel tvrdou školou náročného a nesmlouvavého trenéra Josefa Žaloudka. „Jeho metody byly tvrdé, ale do další kariéry to byl cenný vklad,“ vzpomíná vytáhlý stoper, který po absolvování gymnázia na Mikulášském náměstí (tehdy Odborářů) odešel studovat vysokou školu do Prahy a začal hrát za juniorku Bohemky. „Postoupili jsme tehdy do třetí ligy,“ vybavuje si.

close Libor Čihák v roce 2021. info Zdroj: Archiv Libora Čiháka zoom_in Libor Čihák v roce 2021. V áčku Bohemky jako mladý zajíc sedával v kabině s legendami Klokanů – Zelenským, Zdeňkem Hruškou, Vladimírem Hruškou, na vojně v Chebu si zahrál s Krbečkem, Nešickým, Samcem. „Hrál jsem stabilně, na jaře se nám dařilo, ale ligu se nám zachránit nepovedlo, ztráta z podzimu byla veliká. Na působení v Chebu však vzpomínám rád, potkal jsem tam svoji budoucí manželku Lenku, se kterou jsme spolu už sedmadvacet let,“ usmívá se Libor Čihák, který se po vojně vrátil na dva roky do Bohemians. To, co se mu nepodařilo v Chebu, povedlo se mu v Ďolíčku, když Bohemce pomohl v úspěšné baráži o záchranu v první lize proti Jablonci.

V létě 1994 se vrátil do Plzně, kde zažil trenéry Michálka a Hřebíka. Poté odešel do Blšan a po dvou letech se radoval z postupu do nejvyšší soutěže, kterou si na severu Čech ještě sezonu zahrál. „V Blšanech jsme měli pod trenérem Beránkem výborný tým, tehdy tam hráli například Gedeon, Drsek nebo Plzeňáci Aleš Jindra či Jarda Diepold. Dařilo se nám, jako nováček jsme skončili šestí,“ vzpomíná.

Po sestupu Viktorie do druhé ligy v roce 1999 se vrátil do Plzně, kde po dvou letech skončil ve třiatřiceti s vrcholovým fotbalem. Další jeho kroky vedly do divizních Rokycan, kde hrál až do svých dvaačtyřiceti let. „Když jsem skončil ve Viktorce, chtěl jsem dál hrát fotbal v nižší soutěži, ale zároveň jsem hledal i zaměstnání. Obojí mně v Rokycanech nabídli a já toho nelituji. Byla tam skvělá parta, hrál jsem ještě dalších devět sezon. A ve firmě, do které jsem tehdy nastoupil, jsem letos už dvacet let,“ říká muž, který mohl uplatnit svoje vzdělání a nyní je manažerem stavební divize.

S manželkou vychovali dva syny, kteří stejně jako otec obouvají ligové kopačky. Zanedlouho šestadvacetiletý Adam hostoval v druholigovém Sokolově a nyní hraje třetí ligu za béčko Viktorie. „V létě dostal nabídku z Příbrami, jenže měl zdravotní potíže a rozhodl se zatím zůstat v Plzni. Teď má bohužel přetržený křížový vaz v koleni,“ říká Libor Čihák.

Jednadvacetiletý Filip nastupuje pravidelně v sestavě prvoligového nováčka z Pardubic, který hraje své domácí zápasy právě v Ďolíčku. „Byl jsem se na Bohemce podívat na zápas Pardubic se Slavií. Byl to pro mě zvláštní pocit, tak trochu jsem spojil svoji minulost s Filipovou budoucností. Další zápasy už byly kvůli epidemii koronaviru bez diváků,“ lituje Libor, který jako asistent trenéra pomáhá u žákovského týmu Viktorie U15.

„Trénování je pro mě dobré odreagování, fotbal mě pořád baví. I když áčku Viktorky se v této sezoně tolik nedaří, za poslední desetiletí udělala Viktorka obrovský posun,“ dodává Libor Čihák, který na apríla oslavil třiapadesáté narozeniny.