A jak se vlastně šikovný útočník, který svým soupeřům sázel jeden gól za druhým, ocitl v Edenu?

„Měli jsme v Mariánkách výborného trenéra pana Vančuru, který dal dohromady skvělý tým. Jezdili jsme na celostátní turnaje a poráželi žákovské celky slavných klubů, Spartu či Slavii nevyjímaje. Já býval často nejlepším střelcem, takže se o mně vědělo. Jednou přišel rodičům dopis z Prahy, že o mě má zájem Slavia. A tak jsem šel ve čtrnácti do Prahy na internát, učil se opravářem stavebních strojů a hrál za dorost Slavie, například s Pavlem Kukou, Luďkem Klusáčkem nebo Pepou Rajnochem,“ popisuje Michal Drahorád svoji cestu do hlavního města.

V KABINĚ S HVĚZDAMI SEŠÍVANÝCH

Ještě v dorosteneckém věku začal trénovat s prvoligovým áčkem, kde byli hvězdami Kubík s Knoflíčkem. „Premiéru v nejvyšší soutěži jsem si odbyl proti Brnu,“ vzpomíná.

Na vojnu narukoval do třetiligové Dukly Tachov. „To se ale nelíbilo asistentu trenéra Slavie Vlastimilu Petrželovi, který mě zařídil přesun do druholigové Dukly Tábor. Tam mě trenér Cerman přeškolil z útočníka na obránce a už to tak zůstalo. Z vojny jsem se vrátil do Slavie, kde však bylo velmi těžké se prosadit. Začala totiž éra mecenáše Borise Korbela a předražené nákupy zkušených hráčů. Zasáhl opět Vlastimil Petržela, který se znal s Jiřím Lopatou, jenž v té době Plzeň trénoval. Hostování ze Slavie se po půl roce změnilo v přestup,“ vypráví Michal Drahorád, který se v Plzni propracoval do základní sestavy a v roce 1993 pomohl týmu k postupu do nově utvořené české první ligy.

REPREZENTAČNÍ FORMA A ZÁJEM SPARTY I SLAVIE

Následující sezona 1993/1994, ve které skončila Viktoria pod trenérem Michálkem na pátém místě, byla pro Michala nejlepší v kariéře. Byl typem moderního ofenzivního krajního obránce, sezonu odehrál v reprezentační formě. „Jako bývalý forvard jsem měl útočení v krvi, bavilo mě tlačit se dopředu,“ svěřuje se. V kuloárech se hovořilo o jeho návratu do Prahy. „Zájem měla Slavia i Sparta,“ potvrzuje.

Pak ale přišel osudný 7. červenec 1994. Na tréninku při hře odnesl souboj se spoluhráčem Alešem Jindrou těžkým zraněním zlomená lýtková i holenní kost na pravé noze. „Byl to zbytečný zákrok, který moji kariéru úplně otočil,“ míní Michal Drahorád.

Při operaci mu lékaři zpevnili nohu šrouby, následovala zdlouhavá rehabilitace a pak další operace. „Nebylo to snadné, bral jsem jen základní plat, doma dvě malé děti. Užil jsem si své,“ líčí nepříjemné období své kariéry Michal Drahorád, který si prošel hostováním v 1. FC Plzeň a v Tachově. Do Viktorie se vrátil po více než dvou letech. „Už to ale nikdy nebylo takové jako před zraněním,“ konstatuje.

Stanislav Purkart.
LEGENDY VIKTORIE: V lize jsem si užíval každý zápas, říká Stanislav Purkart

V roce 1998 odešel do Českých Budějovic, kterým pomohl do první ligy, a ještě si pak pod trenérem Tobiášem na jihu Čech nejvyšší soutěž rok zahrál. V roce 2000 se vrátil do Viktorie, s tehdejším koučem Lubošem Urbanem se však i přes jeho zájem dohodl, že s profesionálním fotbalem skončí. „Jedním z důvodů bylo vleklé zranění ramene, které mi vypadávalo třeba jen při sprintu. V Plzni jsem skončil a šel v Berouně na operaci, jež dopadla dobře,“ říká fotbalista, který v první lize odehrál 101 zápas a vstřelil pět branek.

Několik sezon pak působil v nižších soutěžích v Německu, v Bayernu Hof hrál s bývalým spoluhráčem z Viktorie Jiřím Vosykou čtvrtou ligu, hrál i za ZV Thierstein. Aktivní kariéru zakončil doma v Mariánských Lázních, kde začal i s trénováním, kde hráli i jeho synové Michal (29) a Filip (28). Tým dovedl do divize, krátký čas byl asistentem trenéra Purkarta v druholigovém Sokolově.

S PARTOU PŘÁTEL JEZDÍ NA ZÁPASY VIKTORIE PLZEŇ

V současné době ve fotbale nepůsobí, je správcem městských tělovýchovných zařízení ve sportovním areálu v Mariánských Lázních, kde také žije. Byl dvakrát ženatý, z druhého manželství má ještě sedmnáctiletou dceru Terezu.

Na fotbal nezanevřel, rád jezdí s partou kamarádů a známých do Plzně na zápasy Viktorie.

„Syn Michal zorganizuje dopravu, do minibusu se nás vejde kolem dvaceti, a vyrážíme na výlet do Plzně. Poobědváme na Spilce a pak se přesuneme do Štruncových sadů,“ vypráví dvaapadesátiletý Michal Drahorád.